Měla jsem po chvilce eště hroty s učitelkou že si nebudu brát mikinu, nakonec jsem vyhrála a brát jsem si jí nemusela.
Po chvilce jsme všichni vyšli a já držela Hasana za ruku. Nevypadáme moc jako sourozenci. Je o dost vyšší, má hnědé vlasy a já blonďaté.
Má hnědé oči a já modré. Měl narozdíl ode mě velkou ruku, je spíš po mamce, taky že ho měla radši.
Vyšli jsme kopec a byli jsme na překrásné louce. Všichni jsme se tam zastavili a měli jsme menší rozchod. Běhala jsem tam a smála se. Dělala jsem různé hovadiny. Po chvilce za mnou přišel Dominik s jeho partou ve které byl i můj bratr Pepa který nevypadal nejšťastněji. Kluci tam do sebe žduchali a hádali se. Najednou mi všichni podali kytice krásných květin které natrhali. Vzala jsem si je.
Š:„děkuju kluci"
D:„nemáš zač"
Jakub:„nemáš zač kotě"
D:„tobě neděkovala, dal jsem jí hezčí, navíc byli ode mě"
J:„zapomeň zmrde, děkovala mně" začali se hádat. Hádku Hasan (Pepa) prolomil.
P:„vy debilové, říkala že děkuje kluci takže děkuje vám všem, jste tupí fakt" převrátil oči a já ho chytla za ruku.
Š:„Co ti je Hasi?"
P:„nic jen jsi furt moje malá sestřička a nechci ať si s nějakým z tich zmrdů" usmála jsem se. Začalo se ochlazovat a já se začala klepat.
D:„chceš půjčit mikinu?"
J:„klidně ti jí půjčím"
Viktor:„ já ti ji půjčím" zase se všichni začali hádat. Pepa mi dal bundu a já si jí oblékla. Měl na sobě eště mikinu takže mu zima nebyla.
Š:„děkuju Pepi" usmála jsem se na něj.
P:„kolikrat ti mám říkat ať mi neříkáš Pepi"
Š:„já vím ale je roztomilé když si kvůli tomu naštvaný" zasmála jsem se. Všichni jsme začali zase odcházet spátky. Když jsme byli už u hotelu, začalo pršet. Rychle jsme vešli dovnitř. Spravila jsem si vlasy a sundala si bundu ze sebe, podala ji Pepovi.
P:„nech si jí eště jestli chceš"
Š:„v pohodě, skočím si pro tvojí mikinu" zazubila jsem se a začala utíkat k Hasanovi do pokoje po schodech. Hasan běžel hned za mnou. Vyběhla jsem schody a začalo se mi blbě dýchat. Rychle jsem si sedla a začala dýchat co nejvíc to šlo. Držela jsem se za srdce. Začala jsem si sahat po kapsách ale nemohla jsem najít to co jsme hledala. V tom Pepa přiběhl ze zhore i když nevím ani že vyběhl nahoru. Podal mi inhalátor a já se z něj hluboce dvakrát nadechla.
Dominik za náma přišel.
P:„dobrý?" přikývla jsem na souhlas.
D:„co se stalo?"
P:„má astma a běžela po schodech" Dominik mě pohladil po zádech. Všichni šli najednou nahoru. Kdyby u mě kluci nestáli tak mě ostatní asi zašlapou.
Po chvilce jsem vstala a s klukama odešla do společenské místnosti za ostatními. Pepa někam odběhl a po chvilce přiběhl spátky a sedl si ke mně. Podal mi jeho mikinu kterou jsem si hned oblékla.
P:„tu máš nejradši" usmál se.
Š:„vím, i tvoje, vždycky po tobě úplně voní" usmála jsem se a on mě objal jednou rukou okolo ramen. Dominik seděl vedle mě na druhé straně. Po chvilce přišli učitele a všichni jsme si povídali. Kluci mě během toho furt budili protože jsem usínala.
Učitel:„Takže Šarlot Andreasova?"
Nevěděla jsem co mám dělat. Kluci mi řekli ať jdu za ním tak jsem poslechla a přišla.
U:„vyber si někoho proti sobě" nevěděla jsem co mám udělat tak jsem řekla prvního člověka co mě napadl.
Š:„Anna Králílová" třeba budu mít možnost s ní promluvit proč je na mě naštvaná
U:„vážně?" přikývla jsem že ano.
An přišla a vypadala docela otráveně.
U:„váš úkol bude si vybrat tým na běh"
Š:„pane učiteli, nemůžu běhat dlouhé tratě, mám astma" připomněla jsem.
A:„zase se všechno musí točit okolo tebe" ignorovala jsem její připomínku
U:„dobře, budeš nám učitelům pomáhat tak vyber někoho místo tebe"
Š:„Citta" řekla jsem a odešla jsem z místnosti bez jediného jiného slova. Nikdo nechápal ale neřešili to. Jakub za mnou přiběhl na balkón, seděla jsem a kouřila. Jakub se na mě podíval docela překvapeně.
J:„nevěděl jsem že kouříš"
Š:„Citta mě to naučil"
Bylo ticho... Trapné ticho které jsem přerušila.
Š:„příjde ti že se chovám jakoby se všechno točilo okolo mě?"
J:„ne? Proč se ptáš?"
Š:„An to říkala...."
J:„jen je naštvaná protože byla za Cittou že se jí líbí ale on jí řekl že se mu líbíš ty"
Š:„co to meleš"
J:„no? To nevíš?"
Š:„ne a radši bych byla kdybych to nevěděla, není to moje vina a Dominikovi se nelíbím, vždycky mě šikanoval"
J:„líbíš se mu už vážně dlouho, bál se ti to říct a chtěl se k tobě dostat co nejblíže, to on domluvil ať ste spolu na pokoji ale nevíš to" podívala jsem se na něj překvapeně.
Š:„ale piču" zasmála jsem se a on taky. Po chvilce jsme se rozhodli jit. Začali jsme odcházet a já uviděla jak někdo mizí ze dveří. Chytla jsem ze strachu Jakuba. Tomu se prý taky líbím, říkal to Hasan.
Jen se na mě usmál a šli jsme dál. Když jsme přišli ke dveřím společenské místnosti všichni začali vycházet.
Š:„tak už asi nic no" zasmála jsem se a rozloučila jsem se s Jakubem. Odešla jsem do pokoje a lehla si na postel, všechno mě bolí a jsem unavená.
Začala jsem usínat ale uslyšela jsem hlas.
D:„jdeme na oběd, kde si?"
Š:„nejdu nikam, nemám hlad"
D:„fajn" odešel a já ležela dál. Najednou jsem ucítila vůni. Dokonalou vůní kterou znám od kluků. Přišla jsem na balkón a podívala se vedle. Stál tam Jakub který hulil. Usmála jsem se na něj a on přišel blíž ke mně.
J:„chceš?" mávl brkem
Š:„ne ale díky" najednou mi podal sáček s pár tabletkami.
Š:„co to je?"
J:„ečko, dej ho Dominikovi, dlužím mu to, nevím kolik tam toho je ale mělo by to být okolo až 10 tabletek"
