Š:„je na obědě pak mu to dám" usmála jsem se na něj a vzala ten balíček.
J:„on už je oběd? Proč tam nejsi? Běžím, dneska by měl být řízek" zaradoval se a rychle utekl. Prozkoumala jsem pytlík. Chci zkusit jeden ale nemůžu, pořád v sobě mám slušnou špetku, jen to už nedávám najevo. Položila jsem sáček pod Dominikovu peřinu. Když jsem to chtěla schovat někdo vešel do pokoje. Rychle jsem to tam hodila a sedla si tak ať to nejde vidět. Vešel Dominik a podíval se na mě nechápavě.
D:„padej z mojí postele" vypadal naštvaně. Vytáhla jsem pytlík a podala mu ho.
Š:„tohle ti posílá Jakub"
Dominik mi vytrhl pytlík z ruky.
D:„to je kokot že ti to dal, vypadni z té postele"
Š:„proč? Myslíš si že bych ti to celé vzala nebo?"
D:„ne, to ne ale nemusela si vědět co to je a předávkovat se"
Š:„jsem snad malá?"
D:„říkám ti ať vypadneš z mojí postele" změnil téma.
Š:„nebo co"
D:„nemám na tohle náladu vypadni!" zvýšil hlas. Vrátili se mi vzpomínky ale dělala jsem že nic a naschvál jsem si lehla na jeho postel. Viděla jsem jak mu cuká ruka.
D:„nebudu se s tebou hádat"
Š:„blablabla nebudu se s tebou hádat" sedla jsem si do tureckého sedu a dívala jsem se na něj provokativně. Chvíli byl sticha a pak mi dal facku. Zamrazila jsem se. Tohle jsem nečekala. Provokovala jsem ho ale až takhle? Musí mít vážně špatnou náladu. Jen se na mě díval naštvaně a já přelezla na svou půlku.
Otočila jsem se zády k němu. Měla jsem slzy v očích ale dělala jsem že nic. Na moc dlouho jsem to ale nevydržela. Rozbrečela jsem a ucítila jsem na sobě pohled Dominika. Byl zticha a pak ticho a mé pouhé vzlyky přerušilo jeho hlas.
D:„sorry, varoval jsem tě" zněl tak drze. Měla jsem tolik flashbacku na minulost když mě nevlastní otec mlátil.
Byla jsem zticha a jen brečela dál. Na pokojové dveře někdo zaťukal a hned vešel. Byla jsem zady ke dveřím. Snažila jsem se přestat na chvíli brečet a začala jsem se to držet.
Uslyšela jsem hlas mého bratra.
P:„Šarli půjč mi nabíječku, kluci mi zas někam schovali moji"
Ukázala jsem na stolek kousek ode mě bez jediného slova.
Hasan obešel postel aby se na mě podíval. Uviděl slzy a řasenku na mém obličeji. Podíval se na Dominika a pak spátky ke mně. Jen jsem se podívala do země a nechala tam svůj pohled. Pepa hned přiběhl k Dominikovi a chytl ho za límec mikiny. Přitiskl ho ke zdi a byl blízko od něj. Držel ho přilepeného ke zdi a najednou promluvil.
P:„co si jí provedl ty hovado zkurvené"
D:„nic" nedokázal se Hasanovi podívat ani do očí.
Přiběhla jsem k ním a Hasan uviděl červený optisk na mé tváři.
Pepa ho pustil a lehce odhodil.
P:„být tebou zdrhám, dám ti 5 sekund protože jsem rychlejší a jsem fér"
Dominik začal utíkat z pokoje a můj bratr začal počítat.
P:„1...2...3... to by stačilo, zmrde" vyběhl za Dominikem a já zůstala v pokoji. Sama. Na posteli od Citty ležel zmíněný balíček. Podívala jsem se na něj a vytáhla jeden prášek. Nemůže mi nic udělat ne? Hodila jsem ho do pusy a spolkla ho. Vrátila jsem balíček do původního vzhledu ať nikdo nic nepozná.
Chvíli jsem ležela. Po chvilce jsem se cítila tak uvolněně a příjemně. Svět jsem viděla jak v růžových brýlích. Smála jsem se hovadinám a přišlo mi všechno tak příjemné. Do pokoje vešel Pepa s Dominikem. Pepa za nima zavřel dveře.
P:„mluv"
D:„ne prosím"
P:„mluv!"
D:„promiň že jsem ti dal facku"
P:„co že si udělal ty hovado?!" chytl Dominika za vlasy.
D:„už to neudělám" Pepa ho pustil. Oba se na mě podívali po tom co jsem promluvila.
Š:„pššš, v pohodě, všechno je tak hezké, proč se hádat a být? Svět je dokonalý" zasmála jsem se a Hasan ke mně přišel.
P:„podívej se na mě"
Š:„ššš" zasmála jsem se.
P:„podívej se na mě!" Dominik přišel vedle Hasana a taky se na mě díval. Podívala jsem se na Hasana a dělala jsem obličeje.
P:„co sis vzala?! Neříkej mi že extázi?!"
Š:„takový prášek, tabletku která byla moc dobrá a hezká jako vy dva" zasmála jsem se a objala jsem svého bratra.
P:„kde si to vzala?!"
Š:„ššš nekřič, není třeba, všechno je tak skvělé" usmála jsem se a furt ho objímala.
Dominik se na mě díval chladně ale trochu vystrašeně.
Š:„u Domči" začala jsem se smát.
D:„do piče, nenene, kde u mě?"
Š:„je to pod peřinou" začala jsem se smát.
Hasan se na něj vraždivě podíval.
D:„kolik sis toho kurva vzala?"
Š:„Jedna dva tři čtyři pět
cos to Janku cos to sněd
brambory pečený
byly málo maštěný" začala jsem recitovat.
H:„kolik sis kurva vzala se tě ptá!"
Š:„asi jednu, možná osum, kecám vzala jsem si jednu hahaha" zasmála jsem se a Dominik rychle přišel k němu na psotel a podíval se na sáček.
H:„vzala si toho hodně?"
D:„jednu, max dvě" oba si oddychli a já škytla. Hasan mě posadil a podal mi sklenici vody.
H:„vypí to" vypila jsem to a najednou jsem ucítila nevolnost. Nestihla jsem se vzpamatovat a ucítila jsem chuť zvracení. Začalo mě natahovat. Hasan si toho všiml a co nejrychleji se mě snažil dostat na záchod. Na chodbičce jsem se ale pozvracela. Bylo mi tak špatně a cítila jsem se jakoby byl najednou svět černobílý.
Pepa mě odnesl do postele a při tom nadával. Hned to uklidil a já se cítila bez emocí, bezduše a bezvýznamně. Dominik se na mě jen podíval beznadějně a zavrtěl hlavou.
Š:„kluci?" zeptala jsem se smutně i přez ti že se mi mluvilo špatně.
D:„hm?"
Š:„ste na mě naštvaní?"
D:„divíš se, vubec si to neměla brát, nebylo to vůbec pro tebe, jen se snažíš dělat frajerku-" zastavil se když viděl že ho Hasan vraždí pohledem.
Docela mě překvapilo to co Dominik pak řekl. Nevím jestli to bylo ze strachu z Hasana nebo proč ale bylo to divné.
Hiii, jen chci říct že tu dělejme že hasan je aspoň trochu silný a vysoký. Děkuju ❤️ doufám že se vám příběh zatím líbí 🤍
