Padli na mě oči všech. Dívali se na mě překvapeně až divně. Přišla jsem do naší nové třídy. Hned za mnou přiběhla nějaká holka z naší třídy. Je tu nová asi.... V životě jsem ji neviděla.
?:„ty si ta Cittova?" musím si na to příjmení zvyknout.
Š:„jo, Šarlot"
?:„jmenuju se Rebeca, jsem Domči největší fanynka"
Š:„to mě těší, jak dlouho ho posloucháš?"
R:„dlouho, už asi půl roku" dlouho?
Š:„tak to jo..." usmála jsem se na ní a hodila věci k lavici.
R:„to je moje místo"
Š:„aha, promiň, jsem zvyklá tu sedět, kdo sedí vedle tebe?"
R:„nikdo"
Hodila jsem si místo na vedlejší místo. Odešla jsem na chodbu kde jsem eště něco řešila.
.........
Je hodina a Rebeca na mě promluví šepotem.
R:„hele, jsem milá ale do té doby co mě budeš poslouchat, do zítřejší první hodiny chci ať Dominika požádáš o rozvot. Nesluší vám to. Byla bych pro něj lepší"
Š:„myslíš si že z tebe mám strach? Nebudu se s ním rozvádět kvůli pindy jako si ty"
Učitelka:„ale paní Cittova změnila příjmení a už se mění.... byla si nejlepší žačkou a už se bavíš na první hodině?!"
.........
Vyšla jsem ze školy. Úplně vyždímaná. Domčovi jsem zavolala a on do pár minut byl na místě.
Najednou přiběhla Rebeca.
R:„ahoj Niku, jsem tvoje největší fanynka. Můžu se s tebou vyfotit?" Domča se na mě podíval a já mu pohledem naznačila že ho prosím ať ne.
D:„sorry, jedu si teď pro zlaté zuby do opravny a nestíhám, třeba příště" nasedli jsem do auta a odjeli.
Š:„děkuju"
D:„kdo to byl?"
Š:„moje spolužačka. Je to akorát blázen, řekla mi že se s tebou mám rozvést nebo uvidím" oba jsme se začali smát.
Přijeli jsme domů. Nachystala jsem si věci do školy na zítřek a Dominik odjel do studya. Vrátil se až když jsem spala.
............
Vzbudila jsem se a Domča taky. Prichystali jsme se a já popadla aktovku. Opět mě hodil ke škole.
D:„až skončíš zavolej, přijedu" přikývla jsem a zase odešla do školy. To jsme ani jeden nevěděli že to bude naposled co mě sem hodi. Sedla jsem si vedle Rebeci
R:„tak co?"
Š:„co by?"
R:„co řekl na rozvod?"
Š:„nic protože jsem mu to neřekla"
R:„ty si mrcha...." nedořekla co chtěla protože ji přerušil můj odchod na záchod. Seděla jsem tam a jen čuměla do telefonu. Najendou se rozrazili dveře do kabinky. Stala tam Rebeca a její gang holek. Jen jsem se na ně dívala. Vzali mi telefon a odhodili ho silou na zem. Telefon se roztříštil.
Nevěděla jsem co říct.
Najednou jedna holka vytáhla telefon a začala mě točit. V tom jsem ucítila jen doteky které mi sundali krátké tílko, podprsenku a sukni. Měla jsem na sobě jen bílé kalhotky. Snažila jsem se bránit a vypadat chladně ale ty další doteky mě už vážně překvapili. Ucítila jsem bolest. Dávali mi rány do obličeje, břicha atd.
Rebeca se smála a dávala ty největší rány.
Š:„nechte toho prosím" prosila jsem několikrát za sebou.
R:„tak zatanči na kameru, jen v tangách, šup" smála se s já ji neposlouchala.
R:„dělej!!!" zařvala a já udělala co řekla. Nechtěla jsem další rány.
R:„šup, teď na čtyři a štěkej" žduchla do mě a já se silou praštila do zdi. Poslechla jsem ji a ony do mě začali kopat.
Prosím ať tahle bolest přestane. Bylo jich třeba 12 . Najednou jsem ucítila jak mě zvedli a hodili na ten zavřený záchod. Nedivala jsem se jim do očí ale do země. Najednou jsem ucítila extrémní bolest břicha. Rychle jsem se podívala na své břicho ale těsně před tím mi zčernalo před očima a já nic neviděla.
..........
Pohled Dominika
Čekám jí před školou už minimálně půl hodiny a stále nic. Snažil jsem se jí dovolat ale nešlo to. Byla nedostupná. Najednou jsem uviděl její spolužačku která na mě včera mluvila. Vyběhl jsem za ní a zamkl auto.
D:„hej neviděla si Šarlot? Nebo nevíš kde je?"
R:„netuším"
D:„tak dík" utekl jsem do školy a hledal ji tam. Nikde nebyla. Vešel jsem na holčičí záchody a prošel všechny kabinky. Jedna byla zavřená tak jsem zaťukal. Nic se neozvalo tak jsem ji otevřel. Ležela tam Šarlot v louži krve s rozřezaným břichem. Skoušel jsem ji probudit ale nic nepomohlo tak jsem zavolal sanytku která tu do pár minut byla.
.........
Sedím v čekárně s Jakubem a brečím jak malá holka. Miluju ji, nemůžu ji nechat odejít. Policie to vyšetřuje. Najednou mě zavolali do jejího pokoje. Doktor se smutně podíval do země a pak do mých očích.
Doktor:„pane Citto, omlouváme se ale bylo příliš pozdě"
D:„nenene" začal jsem vyšilovat a Jakub mě začal uklidňovat.
Doktor:„vaše manželka to bohužel nepřežila, mrzí mě to" odešel z místnosti a já se složil na kolena u nemocniční postele na které ležela mrtvá Šarlot.
V životě jsem tolik nebrečel.
J:„bracho, bude to dobrý, najdeš si jinou, můžeš mít každou"
D:„nechci každou, chci Šarlot" vyjel jsem po něm, vstal a objal bezvládné tělo Šarli. Je tak malá a bezmocná.
Políbil jsem jí naposledy a pak jí odvezli z pokoje doktoři.
Klepal jsem se. Šarli vím že mě slyšíš. Budu ti věrný do smrti, ten náhrdelník nesundám z krku a budu žít i za tebe, jak jsem ti slíbil.
..........
Pohled třetí osoby.
Dominik vydal písničku sedm. Z krku nikdy nesundal chain od Šarlot. Nenašel si nikdy nikoho jiného až na děvky na jednu noc. Žil yolo život za něj a i za ní. Své sliby splnil.
Zemřel sebevraždou. Zastřelil se pistolí kvůli své depresi na které bral prášky které bohužel nefungovali pořádně čehož si nikdo nevšiml protože ho nejhorší stavy popadali o samotě doma. Dožil se pouhých 33 let.
........
Po obou tu zůstala velká práce a byli známý vážně ale vážně dlouho i po své smrti.
