Always Better Than Revenge

PÁN ZLA

SEVERUS

Dnes začínal nový školní rok. Nejhorší den v mém životě. Dvouměsíční klid nahradí desetiměsíční rámus. Každý rok v tento den si pokládám otázku: Proč vlastně vyučuju? Školu jsem nesnášel už jako malý kluk. Přál jsem si odtamtud co nejrychleji vypadnout. Kdyby mé malé já teď vidělo, že vyučuju na škole, kterou jsem ze srdce nenáviděl, nejspíš by se nechalo radši během války zabít.

,, Máš všechno?,, zeptal jsem se Belly, která netrpělivě přešlapovala po střeše londýnského nádraží.

,, Myslíš prázdné tašky, aby to vypadalo, že teprve do Bradavic přijíždím?,, otočila se na mě s úšklebkem.

,, Přesně tak.,, přikývl jsem.

,, Tak ano. Mám všechno. Za chvíli přiletí i Glarifa.,, rozhlížela se po obloze a hledala svou sovu. Nikdy jsem nepochopil, proč si tak strašně moc stála za sovou. Mohla si vybrat jakékoliv zvíře, ale ona prostě chtěla sovu.

,, Výborně. Měl bych jít než se objeví více lidí.,, chytl jsem ji za ruku a i s ní jsem se přemístil do velké haly. Zůstali jsme schovaní v rohu, kde na nás nikdo nemohl vidět.

,, Dobře. Tak v Bradavicích.,, usmála se a s krátkým zamáváním se rozešla k nástupišti devět a třičtvrtě. Jen jsem se díval, jak se pomalu ztrácí v davu mezi mudly, dokud neproběhla zdí na nástupiště.

Nikdy jsem ji nemohl odvést až k vlaku jako většina rodičů své děti. Akorát by jí to způsobilo problémy. Nástupištěm se ozval zvuk přilétající sovy. Než ji však mudlové zaregistrovali, proletěla zdí na druhou stranu. Glarifa.

Už jsem se otáčel k odchodu, když jsem si všiml skupinky kouzelníků. Potterovi a Weasleyovi. Tenhle rok nastupuje na školu naštěstí už poslední Potter. Lily Potterová. Weasleyovi už jsou na škole všichni. Odpočítával jsem dny do toho krásného okamžiku, kdy se jich zbavím všech.

Než jsem se definitivně otočil k odchodu, ještě jsem pohledem zavadil na Hermioně Weasleyové. Ta si mě totiž nejspíš všimla. Dívala se mým směrem a chvíli přemýšlela jak reagovat. Nakonec jen kývla a znovu se začala věnovat svým dětem. Snad je Bella nepotká.

Vlak přijel v očekávaný čas. Pár minut před hostinou. Studenti už seděli u stolů a horlivě diskutovali o svých prázdninách. Já seděl na svém místě jako každý rok. V davu jsem se snažil najít Bellu, ale nikde jsem ji neviděl.

,, Hledáte ji marně, Severusi.,, ozvalo se vedle mě. Ředitel Brumbál na mě mluvil, ale stále se díval na studenty.

,, Tenhle rok měla ona za úkol prváky.,, vysvětlil mi. Bella se mi ani slovem nezmínila, že letos byla ona vybrána, aby je provedla po škole a vysvětlila jim, jak to zde funguje.

Do velké síně vstoupila McGonagallová a kývla na ředitele. Ten jedním poklepáním na sklenici utišil celou hodovní síň. McGonagallová kouzlem otevřela velkou bránu a zpoza ní vyšli noví prváci.

Moudrý klobouk se narovnal a prváci se postavili před McGonagallovou. V tom davu jsem zahlédl i Isabellu, která si nenápadně přisedla mezi své spolužáky.

Prváci byli rozděleni. Nebelvír opět získal nejvíce. Za to Zmijozel dostal jen pár nových přírůstků. Pán zla zpřísnil výběr kouzelníku do mé koleje. Sice už se neřídil čistou krví, ale zase vyžadoval velké nadání a potencionál.

Poslední dnešní povinností je seznámit se s novými prváky. Zalezl jsem si k sobě do pokojů a využil jsem volný čas na čtení knihy. Po několika minutách mě však vyrušilo zaklepání na dveře. Nahodil jsem svůj nevrlý výraz a rychlým krokem jsem vyšel ven.