V čase, ještě jednou

7.část

Minulá časová osa. 3. března 1983, Bradavice

"Musíme to říct Brumbálovi," řekne muž naprosto bez jakéhokoli úvodu. "Prostě nemohu připustit, aby mu tato informace zůstala utajena."

Harry se zhluboka, uklidňujícím způsobem, nadechne. Je zpátky ve Snapeově kanceláři, zdánlivě kvůli trestu, ale teď si uvědomuje, že Snape chce prostě jenom řečnit. Toho odpoledne neuplynulo ani pět minut u lektvarů, než si našel důvod, aby ho pokáral. Harry na to, pravda, řekl něco dost nevhodného. Byl unavený a neudělal nic špatného.

Snapeovy oči se při udělování trestu prakticky leskly.

Muž potřebuje mít vše pod kontrolou; Harry si to uvědomuje. Snape je ve svých třiadvaceti letech možná malichernější, panovačnější a potřebuje více osobního uznání, než kdy byl v osmatřiceti. Harry to na něm nenávidí, ale myslí si, že mu snad rozumí. Snape byl vždycky sebevědomý a nejistý, ale tady ještě není tak vyčerpaný, tak cynický, aby ho přestalo zajímat, co si myslí ostatní.

Muž si sundal hábit; vypadá podivně zranitelně, když není zahalen do vrstev černé. Rukávy košile má vyhrnuté až k lokti, takže odhaluje předloktí a náznak Znamení. Harry si dává pozor, aby na něj nezíral (koneckonců už ho viděl), ale zajímalo by ho, jestli Snape dovolí, aby ho takhle viděl i někdo jiný. Nemyslí si to a ta myšlenka je mu podivně milá.

Snape přechází sem a tam za svým stolem. Má nemyté vlasy a Harry sleduje, jak si je prohrábl bledou rukou. Je to gesto rozrušení a Harry doslova cítí napětí v místnosti. "Co se změnilo?"

Muž se přestane hýbat a dívá se na Harryho jako na obzvlášť škodlivou přísadu do lektvaru. "Co prosím?"

Harry si povzdechne: "Ptal jsem se, co se změnilo. Souhlasil jste, že to Brumbálovi neřeknete. Co se změnilo?"

"Je to příliš nebezpečné," odtuší Snape otráveně. "Už jen vaše přítomnost v této době ohrožuje celý náš svět. Už nemohu dál stát stranou a dovolit vám, abyste si hrál na Boha."

"Dobře," Harry se znovu zhluboka nadechne. "A co přesně s tím hodláte dělat? Přišel jste na způsob, jak mě poslat zpátky? Protože jestli ano, rozhodně mi o tom řekněte." Křičí, ale je mu to jedno; Snape ho v nejlepších dnech vždy rozzuří.

Snapeova ramena mírně poklesnou. "Nic takového neexistuje. To přece víte. Ale jestli někdo může najít řešení, je to ředitel. A my si už nemůžeme dovolit držet ho v nevědomosti."

"Je mi líto, Snape," řekne Harry po chvíli, "ale to prostě nemůžu udělat."

Z mužova pohledu mrazí v kostech a Harryho na okamžik napadne, že by mohl sáhnout po hůlce. Ale Snape se místo toho otočí zády a udeří dlaní do povrchu stolu. "To jsou slova dětinského, sobeckého, hloupého malého kluka. I když vím, že Nebelvír se řídí jiným morálním kodexem. Možná vám tento čin připadá chvályhodný?" Znovu se otočí a pohlédne na Harryho, tváří se chladně a krutě.

"Já nejsem zatracený nebelvír!"

"Dost blízko," odplivne Snape prakticky a Harry v jeho očích vidí něco jako odpor. Z nějakého důvodu ten výraz řeže jako nůž, i když Harry ví, že by mu to mělo být jedno.

"Ne," řekne Harry a s hrůzou slyší, jak se mu láme hlas. "To nemůžeme. Nemůžeme to říct Brumbálovi."

"A co přesně máte proti řediteli?" Rozkřičí se Snape. "Tohle je mnohem důležitější než nějaká školácká zášť, Pottere. To si to vážně neuvědomujete?"

"Samozřejmě že si to uvědomuju! Vím, že jde o něco většího. Vždycky to bylo větší než tohle." Zavře oči a pak je zase otevře, aby zahnal slzy, které ho pálí za víčky. "Přinutí vás ho zabít. Už to chápete? Brumbál vás přinutí, abyste ho zavraždil. A já vám nemohu dovolit, abyste s ním promluvil."