Válka lordů (Resident Evil 8 fanfikce)

Prolog

Pohled Bombase

Budu upřímný. Ačkoliv jsem čekal odtažitost lady Dimitrescu od nás, nečekal jsem to až takové. Sice nám dovolila usadit se v nějaké chatě na jejím území, ale kdybychom tu nebyli jako "nová posila matky Mirandy", nedostali bychom ani to. V chatě, kterou jsme dostali, bylo sotva k hnutí pro jednoho člověka, a to jsem tu chatu sdílel se svým parťákem Luckym, takže tam echt nebylo k hnutí. Měli jsme ale na výběr? Ne. Když matka Miranda rozhodla, že budeme nová posila, prosazovala, že budeme u Alciny na zámku. Ta z toho ale nebyla moc nadšená a rozhodla se ale udělat kompromis v podobě, že můžeme mít příbytek v okolí jejího zámku. Že by nám ale nechala polorozpadlou chatu sotva pro jednoho, to bych fakt neočekával. Usuzuji, že si nebyla jistá jak bychom se v přítomnosti jejích dcer zachovali, ale jestli to bylo za záměrem, abychom se "náhodou" nesetkali s jejími dcerami, tak je to pěkný nesmysl, protože jsme se po dobu svého působení s nimi nejednou setkali a ne zrovna nakrátko. Takže nějaké vzájemné vztahy se stihly vytvořit. Já se tak trochu zamiloval do Daniely (která se do mě zamilovala jako první) a Lucky začal pokukuvat po Cassandře, ale nechce si to přiznat. A od té doby co jsme se zbavili Mirandy, tak si Lucky občas někam zaběhne a vrací se bůhví v kolik, a vždycky když se ho zeptám kde byl, řekne, že se šel projít. Já ho ale znám dost dlouho na to, abych poznal, že lže, nebo neříká celou pravdu. Je sice pravda, že já si jednou za čas vyrazím za Danielou, ale když se mě Lucky zeptá kde jsem byl (a to se moc často neptá), tak mu na férovku řeknu, že jsem byl s Danielou. Nic neokecávám, nic netajím, jsem upřímný. Jenže Lucky všechno překrucuje, utajuje, nebo promlčuje. A dneska odpoledne se opět sebral a odporoučel se někam do dále. Dneska si s ním ale řádně promluvím a nezbyde mu pak nic jiného než se přiznat.

...večer...

Pohled Luckyho

Dneska jsem si opět vyrazil za Cassandrou. Při prvním setkání se do mě zamilovala a já tak trochu taky, ale dlouho jsem si to odmítal přiznat. To až když se do Bombase zamilovala Daniela a on do ní, tak jsem si to přiznal. Nelíbí se mi však jak Bombas do mě furt reje, abych mu to přiznal. Sakra, vždyť to tak jasně vyplývá z mých činů! Když jsem dorazil zpátky do naší chaty, Bombas překvapivě nevyzvídal kde jsem byl. "Už jsem se bál, že nedorazíš." řekl. "Tak o co jde?" zeptal jsem se. "No, lady Dimitrescu mi poslala pozvánku do jejího zámku na oběd. Řekla, že mohu i někoho vzít s sebou, tak mě napadlo, jestli bys náhodou nešel taky." nabídl mi Bombas. Jen jestli to není nějaký trik. "No já ti nevím. Zítra mám už nejspíš něco v plánu." řekl jsem. "Copak? Ty bys snad nechtěl vidět Cassandru?" zeptal se mě Bombas. A už jsme zase u toho. "No mě je to jedno. Jestli tam jdeš ty, tak tam půjdu i já. A jestli to měl být další chabý pokus jak mě přimět, abych ti řekl, že jsem do Cassandry zamilovaný, tak smůla. Dosud jsi totiž nevytáhl žádný argument, který by nebyl pouze prázdný štěk do tmy." řekl jsem mu. Při tomhle tématu je uštěkanej jak pes a furt nevytáhl nic vážného, co by mohlo být důkazem. "Fakt jo? Jestliže Cassandru nemiluješ, tak proč máš v posteli ten velkej mazlící polštář na kterém je vyobrazená Cassandra?" vypálil najednou Bombas a mě z toho spadlo srdce až do kalhot (já ale kalhoty nemám, takže by mě zajímalo kam mi vlastně spadlo). "Jak jsi na to přišel?" podivil jsem se. "Duke ti to před dvěma měsíci prodal. A asi tak o měsíc později jsem se ho zeptal jestli jsi se tu někdy náhodou nezastavil. Duke mi řekl, že jsi tu byl a koupil sis právě tento polštář. Moc jsem tomu věřit nechtěl, protože by mě nenapadlo, že bys byl bez ní až v takový krizi. Ještě než jsem odešel, nabídl mi ke koupi mazlící polštář na kterém byla Daniela, načež jsem mu řekl, že teď to úplně nezvažuji, ale ať mi to někde schová pro případ, že bych si to nedej bože rozmyslel. A v ten samý den večer jsem tě viděl jak se s tím svým polštářem mazlíš. Takže ty nejenom že miluješ Cassandru, ale jseš do ní přímo blázen." vysvětlil mi Bombas. Na tohle jsem teda neměl žádný argument. Nejvíc mě však děsí, že to už věděl minimálně měsíc a vytáhl to až teď. "Tak co? Stále to jsou štěky do prázdna? Přiznáváš tedy, že jsi zamilovaný do Cassandry?" zeptal se mě. "Ano. Miluju Cassandru." přiznal jsem. "Tak vidíš. A přijmeš tedy tu pozvánku?" zeptal se mě Bombas. "Tak že jseš to ty, tak jdu do toho." odpověděl jsem. Bombase jsem tím velmi potěšil. "No, už se krapet připozdívá. Asi se půjdeme vyspat." poznamenal jsem. "Jo, to by nebylo od věci. Kdybys to navrhl dříve než bych z tebe dostal pravdu, asi bych ti to nevěřil, ale takhle je to v pořádku." odpověděl Bombas. Spánek bude potřeba, obzvlášť když budeme absolvovat takto důležitou událost.