Válka lordů (Resident Evil 8 fanfikce)

1. Oběd

Pohled Bombase

Nikdy se mi nevstávalo lépe. Získal jsem z Luckyho přiznání, že je zamilovaný do Cassandry a ještě nás čeká oběd u lady Dimitrescu. Komu by se nevstávalo lépe. Venku nebylo nějak zázračně, ale což. Stejně je teprve ráno, a teoreticky by mohlo být odpoledne lépe. Ale počasí mi náladu nezkazí. Rozhodně ne dnes. Dokonce i Lucky vypadal jako že má velké očekávání z dnešního dne. "Dneska to vypadá nadějně, nemyslíš?" zeptal jsem se ho. "Co tím myslíš?" podivil se Lucky. "No, dneska máme šanci si u lady Dimitrescu polepšit. Jestli má zjistit, že ty jsi ve vztahu s Cassandrou a já s Danielou, bude jedině dobře, když budeme mít přátelské vztahy." řekl jsem mu. "To asi máš pravdu. Teď k nám má neutrální postoj, ale asi bude nejlepší, když jí to povíme až když to mezi námi bude lepší." souhlasil Lucky. V tomhle jsme byli jednotní. Dokud s ní nebudeme mít lepší vztahy, bude lepší nic neříkat. A pokud na to přijde, tak to budeme muset nějak okecat.

...později v poledne na zámku lady Dimitrescu...

Když jsme přišli, dostalo se nám od lady Dimitrescu poměrně vřelé a milé přivítání. Možná že i ona chtěla, aby byly vztahy mezi námi lepší, ale nebudeme předbíhat. Pak nás zavedla za svými dcerami, aby i ony nás mohly přivítat. Já se formálně pozdravil s Belou a Cassandrou a nápodobně to udělal Lucky s Belou a Danielou. A pak už jsme přišli ke svým oblíbeným, já k Daniele, Lucky ke Cassandře. Tam už došlo k trochu nejformálnějšímu pozdravení, nicméně nijak okaté to nebylo. "Koukám, že už se sbližujete s mými dcerami." poznamenala lady Dimitrescu. Tak očividně to bylo víc okaté než jsem tušil. Beztak to zas Lucky posral. Na to ho znám příliš dlouho. "Dalo by se to tak říct. Našli jsme si zkrátka své oblíbené." řekl jsem. Lady Dimitrescu se mile usmála, což nebyla zrovna reakce, kterou bych vídal nějak často. "Jsem ale ráda, že jste spokojeni. Doufám ale, že mé dcery nezmění názor ohledně vás dvou." řekla. "Toho se zas tak neobávám. Spíš jak to bude mezi námi? To mě docela trápí," řekl jsem. Lady Dimitrescu přikývla. "S tím si zatím nelámejte hlavu. Ještě to asi chvilku potrvá, než vám budu moci plně důvěřovat, ale myslím si, že jste se osvědčili, takže nemám nic proti tomu, když se budete s mými dcerami scházet," řekla. Oba dva jsme byli dost překvapeni. Ještě tak před týdnem by nás hnala koštětem, a teď říká, že nám nebude bránit v tom, abychom se vídali s jejími dcerami. Zázraky se dějí. "Toho si naprosto vážíme, lady Dimitrescu. Plně doufám, že splníme vaše očekávání," řekl jsem. "Já vám věřím. A stačí, když mi budete tykat. Známe se už rok," řekla lady Dimitrescu. To jsem se musel aspoň pousmát, protože fakt jsem nečekal, že někdo tak nóbl jako lady Dimitrescu by nám po roce co se známe nabídla tykání. "To je dost překvapivé, lady Dimitrescu," řekl Lucky. "Já si myslím, že jste fajn chlapi. Takových jsem mnoho nepotkala. Pravda, prvně jste byli jak osina v zadku, ale prokázali jste, že jsem vás zbytečně odsoudila," reagovala lady Dimitrescu. A během naší konverzace byly dokončeny veškeré přípravy k obědu a mohli jsme se tak plynule přesunout k jídelnímu stolu.

...krátce po obědě...

Řekl bych, že oběd byl přímo famózní. Už dlouho jsem si takto nepochutnal. Když jsem to ale chtěl pochválit, zarazilo mě, že se lady Dimitrescu dívá do dálky, přesněji z okna, které bylo přesně na opačné straně než strana stolu, u které seděla. Nechápal jsem proč tam kouká, ale pak jsem se sám podíval a bylo mi vše jasné. U okna stál Salvatore Moreau, který měl být podle všeho mrtvý. No a hádejte kdo mu tam dělal společnost? No nikdo jiný než Karl Heisenberg. Takže i tenhle hajzl je naživu. Brilantní. A Lucky už si toho rovněž všiml a, podobě jako lady Dimitrescu, i on z toho nebyl dvakrát nadšený. "Co tu k čertu dělají?" podivila se lady Dimitrescu. "Zatím nic, ale pochybuji, že by to u toho zůstalo," řekl Lucky. Pak jsme uviděli jak oba dva odchází. "No, jestli jsou zpátky, ideální by bylo, aby nestihli nic podniknout. Já a Lucky to prověříme," řekl jsem. Lady Dimitrescu přikývla. Očividně i jí se zdálo, že to tak bude nejlepší. Když jsme to rozhodli, sbalili jsme si své nářadí a šli jsme se jim podívat na zoubek.