~M&M~ //CZ

>Prolog<

Hltám oběd ze školní jídelny. Mám pocit, že se můj žaludek obrátí naruby a že se vyvrátí všechen jeho obsah. ale pokud ho nesním, můj žaludek to asi bez něj úplně nezvládne. Překonám posledni sousto a znechuceně se vláčím na poslední hodinu.

Málem jsem usla. Ta nová učitelka hudebky má tak monotónní hlas, který uspává. Teda, ušklíbnu se, čekala bych od učitelky hudebky aspoň trochu melodický hlas. Nepochopila jsem, že mohli někoho vyměnit takhle v půlce roku. Kdyby tak učitelka aspoň stála za něco... jenže ona nestojí ani tak za tu svou nepískající flétnu...A ještě k tomu ji vyměnily za tu nejlepší učitelku hudebky kterou jsem poznala.

S takovými myšlenkami jsem se dotáhla k zastávce busu. Když ani po 10-ti minutovém zpoždění se bus neobjevuje, zabedněně se rozejdu k jízdní řádům. Podivné, že on ne a ne se objevit. Líně se táhnu do kopce. Většinou se dostanu domů asi za čtvrt hoďky, ale dneska mi to trvalo přes čtyřicet pět minut. Nepochopila jsem co se se mnou děje. Možná bych to radši ani nechtěla chápat.

Doma si jdu si rychle zapsat do deníčku, to, co jsem nestihla že včerejška. Byla jsem až moc vyčerpaná. Já vím, jsem neuvěřitelně nepřepracovaný spáč, co se tváří nesmírně přepracovaně. Nebo netváří...ono se to ono samo... Zápisek byl delší než obvykle.

Šla jsem do školy a po škole jsem se nudila. Šla jsem nakonec v podvečer si zahrát volejbal. Při hraní jsem si zlomila nehet. Docela mě to naštvalo, protože je má snaha si udržet čisté a k tomu delší nehty je zcela marná. Vzdávám to. Večer něco táta říkal mámě, a zněl hrozně starostlivě. Furt něco mluvil i tetě a nějaké tajnosti. Nevím co se děje, ale už se mi to s těmi tajnostmi přestává líbit. Nelíbí se mi ani to co se děje se mnou. Zas musíme jet někam kvůli ňáké nachcípané tetě...vím, asi bych měla být slušnější, ale proč ona nepřijela za námi, když potřebovala vidět tátu!? No, buďme spravedliví, táta chtěl vidět i ji.

Za chvíli odcházíme za mou nemocnou tetou. Táta mi říkal, že tato návštěva je velice důležitá. Potřebuje s ní totiž mluvit před tím, než bude pozdě.

Nelíbí se mi zdejší dálnice. Tátovi taky ne. Něco tu nesedí...Uvědomila jsem si, že se proti nám řítí v plné rychlosti auto.

,,Do prčič! Proč jede tudyma!?" zalapal po dechu tatínek ,,vždyť ten chlap jede v protisměru!".
,,To není normální!" Zděšeně přitakává maminka.
,,Mamí, tatí, co budeme dělat!?" Strachy mi přeskakuje hlas.
,,Rolande, rychle, zaboč!" Žadoní maminka.
,,Ale vždyť nemám kam..." Tatínek se začíná rozčilovat. Rychle smykne volantem a naposledy vydechne: ,,Miluju vás, Mys nezapomeň na tvůj deník a na na-". To ho už přeruší strašné pazvuky. Lámání plechu, smyk aut, tříštění skla a další věci, které už neslyším.

Padám do bezvědomí.

~~~
Čauuu!!

První kapitola je na světě. Doufám že se takový kratší úvod líbil. No jo, hlavní postavu musím vystavovat nebezpeční hned v prologu:)... Doufám, že se kapitolka líbila. Budu ráda za všechny ohlasy ;) předpokládám, že tím, že to je můj první příběhy tak úplně moc ohlasů nebude, ale když už bude kritika...

Na obrázku je moje představa Mys, jen by to chtělo trošku oči víc takové 'hazel' a kratší vlasy, pod prsa. :))

Na nějaké teorie se ptát ani nebudu, tohle je teprve rozjezd něčeho zajímavějšího.

😻Meow😻

~Vaše Meownea💘