~M&M~ //CZ

~Čtvrtá~

Má dobrá nálada poklesla k bodu mrazu, když jsem si uvědomila, jak tu kavárnu měl On rád.

Cesta k Irmě trvala asi čtvrt hodiny, ale naším tempem jsme tam došli asi za třicet minut.

Šli jsme v tichu, ne v takovém tom tíživém trapném tichu, ale v uvolněném přátelském mlčení.

Když jsme dorazili, prohlédla jsem si růžově zdobený černý nápis 'Kavárna u Přismahlého Dortíka'. Kdybych si ho neprohlédla, přišla bych tím svůj zvyk. Nikdy bych na to nezapomněla, aspoň teda doufám.

Dědeček Hříbeček mi otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. Nic moc se nezměnilo. Jenom místo Irmy byla za pultem její dcera Freya. Teda, ta už vyrostla! problesklo mi hlavou. To vlastně i já, dlouho jsem tady nebyla, zesmutněla jsem. Zavrtěla jsem hlavou abych zahnala špatné myšlenky. Zkusila jsem být ALESPOŇ na chvíli ALESPOŇ trochu oprtimistická.

Freya se moc za tu dobu nezměnila. Ne, že by byla úplně stejná jako tenkrát, logicky dospěla, ale pro mě to byla vždycky moje stará dobrá Fir - takhle jsem jí říkala ještě s pár holkama na základce.

Pohlédla na mě svými černočernýma očima, které zdědila po svém tátovi. Její oči kontrastovaly s naopak sněhově bílými vlasy dlouhými pod zadek, ty zas má po Irmě. Kdybych nevěděla, že takto vypadá od přirozena, myslela bych si, že je na nabarvené. Rovný nos zcela ladil se plnými rty a tváří středně béžové barvy s nachem na tvářích. Byla zcela upřímně, opravdu nádherná a vypadala jakož nějaké fantasy ságy.

'Uniformou' kavárny, kterou na sobě měla, bylo černé tílko, třičtvrteční černá sukně, růžové balerínky a stejnobarevná zástěra.

Rty se jí roztáhly do upřímného úsměvu, odložila růžový tácek se zákuskem a kafem, jen aby přiběhla ke mně a objala mě ve vřelém objetí. To bylo tak nostalgické.

Jako malé jsme to taky tak dělávaly, až na to, že Fir nepracovala u kasy, ale jen se mamince motala pod nohama. A ještě - hlavně to nikomu neříkejte - odnášela z kuchyně občas zbytek marmelády, tu a tam nějaký ten dortík a zákusek nebo jsme na tajňačku ujídaly krémy a šlehačky. Ale naše nejoblíbenější bylo upíjet ty malé smetánky do kávy.

Odtáhla jsem se z objetí a prohlédla si ji.

,,Fir, jak to tak děláš že jsi krásná jako vždycky?"

Nachové tváře zrudnou o pár tónů více. ,,Neke mi nebo budu neka!" zažertovala, ,,Ty máš co říkat! Tobě to mega sekne i ve vytahaném svetru a džinech ze sekáče!"

To se mě trošičku dotklo, i když to byl kompliment. Byly to mé oblíbené kousky. Jim kšeft šel do kapsy rovnou, a já neměla na vyhazování peněz za oblečení. Vzpomněla jsem si nás ten mail. Večer to zkontroluji!

Když jsem chvíli neodpovídala, povytáhla své bílé obočí kontrastující s kůží a zatvarila se střízlivě.

,,Mys, promiň...já to tak nemyslela." odmlčela se, ,,a ty to víš!" to jsem se musela usmát.

,,Jo jasně, a ty mi taky neke nebo budu s tebou ne-"

,,Freyo! Jakto žes neodnesla objednávku číslo devět!?" ozval se melodický, ale krapet naštvaný hlas Irmy z kuchyně.

,,Jo hned to bude." Freya protočila očima a ukázala prstem za sebe, ,,no jo, práce volá."

Sedli jsme s Hříbečkem na naše oblíbené místo. Bylo vzadu, kde proti sobě byly dva růžové křesla, na nich černé poskládané deky, do kterých se můžeš zabalit. Za mě geniální nápad. Stolek, načerno natřený, byl asi ze dřeva, tomu jsem pozornost moc nevěnovala. Místo něho něho zaujaly nádherné růžové muškáty.