-U Samuela doma-
Po třech hodinách dorazili na místo. Samuel byl velmi nervózní a bylo to vidět. Opatrně vystoupil a Filliberto také. Holky nechali ještě v autě.
„Zvládneš to? Budu tu s tebou neboj se." Usměje se Filliberto a jemně Samuelovi stiskne rameno. Poté došli ke dveřím a Filliberto zazvonil. Chvíli byl klid, ale pak se otevřeli dveře a objevila se menší, starší dáma, v dlouhé sukni a halence. Když uviděla Samuela, ihned začala brečet.
„Samueli!" Vykřikne hlasitě a obejme ho. Filliberta si pořádně nevšimla. „Ty žiješ! Pane bože, já tě už dávno oplakala. Co tady děláš?" Zahrne ho otázkami.
„Ahoj babi." Odpoví potichu a taky začne brečet. Silně ji obejme a brečí ji do ramene. „Vrátil jsem se domů." Dodá a odtáhne se. Babička se podívala na Samuela a jemně ho pohladila po tváři. „Pojďte dovnitř, musíš mi toho tolik říci." Vtáhne ho dovnitř. Filliberto se pousměje, dojde pro holky a vezme je dovnitř, kde zavře a jde za nimi do kuchyně.
„Jsi strašně hubený." Odpoví a koukne na holky. Zarazila se. „Koho jsi to přivedl?" Zeptá se zmateně, protože holky nepoznávala. Ty přešli k Samuelovi.
„Babi...to je Daisy a Pheobe, unesli je se mnou. Vychoval jsem je a nikoho kromě mě neznají." Odpoví potichu a sleduje jí.
„Pane bože." Odpoví potichu a dojde pomalu k holkám. „Ahoj." Pozdraví je a usměje se. Holky ji opatrně sledovali, ale pozdravili. Samuel je slušně vychoval. Začalo pak dlouhé vysvětlování a seznamování. Filliberto jen seděl potichu na židli a sledoval ho. Bylo vidět, že je Samuel šťastný. Samuel ji stručně vysvětlil, co se stalo, ale nechtěl zacházet do detailu. Nechtěl babičku nějak děsit nebo něco podobného. Po asi dvou hodinách povídání se otevřeli dveře a po chvíli do kuchyně přišla Abby. Jakmile uvidí Samuela, začne plakat a ihned ho obejme. A nastalo vše od začátku. Slzy, dojemná objetí a dlouhé vysvětlování. Okolo půlnoci se Samuel s Babičkou domluvili, že tam holky zůstanou, ale že se Samuel vrátí zpět. Ale že je bude navštěvovat. Neřekl jim, kde teď pobývá. S Fillibertem dostali pokoj, kde dříve Samuel spával. Jakmile Samuel vešel do pokoje, zhluboka se nadechl a koukl na stůl, kde byli jeho fotky z dětství.
„Byl jsi roztomilé dítě." Odpoví potichu Filliberto a sleduje fotky. Samuel se na něj podívá a jemně kývne.
„Jo, říkali to všichni." Pousměje se Samuel a položí tašku na zem. „Musím ti strašně poděkovat. Že jsi tohle umožnil." Sedne si na postel.
„Same, to nic. Udělal jsem to rád." Pousměje se a koukne na něj. „Ale doufám, že je ti jasné že se vracet nemusíš? Můžeš zůstat tady, být šťastný a s rodinou." Ujistí ho Filliberto a sedne si vedle něj.
„Vím to, budu za nimi jezdit, moc rád. Miluju je všechny. Ale...přijde mi, že nemůžu, přijde mi, že mám vůči vám dluh a musím ho splatit." Dodá potichu Sam a začne se převlékat do pyžama. „Jinak budeme muset spát spolu v posteli." Dodá a koukne na něj. „Nevadí ti to?"
„Nene se neboj." Usměje se a taky se převlékne. Poté si oba lehnou a po chvíli usnou.
-Mezitím u Eddieho doma-
Po dlouhém letu a další jízdě autem se Jamar s Eddieem ocitli u jeho domu. Jamar se usměje a sleduje Eddieho, který byl nadšený a nervózní zároveň. Zaklepe na dveře a čeká, než někdo otevře. Po chvíli otevřela jeho mamka, která okamžitě vyjekla.
„Duch! Pomoc!" Vyjekne nahlas a uteče do domu. Eddie se nechápavě koukne na Jamara. Poté teda pomalu vešli dovnitř a Eddie šel do obýváku, kde byla celá rodina. Když ho uvidí jeho otec, tak vstane z gauče, ale jeho manželka v tu chvíli omdlela.
