Během chvilky přišel domů. S Eddieem mají plně vybavené šatníky, na všechny roční období a do každého počasí. Zul si boty a šel do kuchyně, kde našel Grace. Ta si ho prohlédla a povzdechla jsi.
„Musím s tebou mluvit." Odpoví potichu a sedne si ke stolu s kávou. Samuel se trochu zarazí, ale sedne si naproti ní.
„Děje se něco? Udělal jsem něco?" Zeptá se opatrně a sklopí pohled. Tušil, že je něco špatně. Jinak by s ním mluvit nechtěla.
„Same...Chtěla jsem s tebou mluvit o tom, co se stalo. Proč jsi to udělal? Proč jsi je nenechal?" Zeptá se opatrně a jemně ho chytne za ruku.
„Protože...ty si to nezasloužíš. Já už si tím prošel, vím, co obnáší být v takové situaci, a nechtěl jsem, aby ti ublížili. Já jsem vychovaný dělat tyhle věci, ty ne. Neznáš jejich pravidla a učili by je tě, to jsem nemohl připustit." Odpoví brunet a koukne na ní. Oba mají v očích slzy. Byl to těžký moment a oba si to uvědomovali. Drželi se za ruce a mlčeli.
„Chci ti strašně moc poděkovat a omluvit se ti. Byla to moje vina, já jsem nás tam vzala. Nebýt mě, byl bys s Treyem v pořádku." Dodá potichu a po tváři jí steče slza. Tu si ale okamžitě setře, když Jamar vejde do kuchyně. Falešně se usměje. „Ahoj, tak co, jak bylo ve městě, jak to jde s tou tvou dívkou?" Zeptá se a sleduje ho. Jamar se na ní podívá a usměje se.
„Dobře. Jsme oficiálně spolu. Sice jen měsíc, ale klape nám to. A je nádherná." Zasní se a sedne si k nim. V tu chvíli se Samuel zvedne a odejde do svého pokoje, kde se zavře. Jamar za ním koukal se zvednutým obočím. „Udělal jsem něco?" Zeptá se a koukne na Grace. Ta jen zavrtí hlavou.
„Ne ne, neboj, to není kvůli tobě." Odpoví a napije se své kávy. „Jinak jsem ráda, že se ti daří. A kdy ji uvidíme?" Zeptá se a párkrát zamrká, jakože je nevinná.
„Brzdi, brzdi ano? Až budeme spolu trochu déle, tak vám jí představím." Usměje se a vytáhne z ledničky věci na sendvič, který si začne připravovat. „Chceš taky?" Zeptá se a čeká na odpověď.
„Za chvíli začnu dělat večeři. Tak se nenacpi, ať potom jíš." Odpoví a usměje se. „Pojedu na nákup, chceš něco?" Zeptá se, a když jí záporně odpoví, zvedne se a jde za svým bratrem. Zaťuká na dveře od jeho pracovny, a když se ozve "Dále" tak vejde. „Ahoj, chci se jen zeptat, pojedu na nákup, chceš něco?" Zeptá se a dojde k němu. Trey seděl ve svém křesle a kouřil cigaretu. Podíval se na svou sestru a povzdechne si.
„Ahoj Grace. Ne asi ne, ale děkuji." Odpoví a pousměje se, natáhne se na stůl pro peněženku a podá jí svou kartu. „Na vezmi si ji, mám víc peněz než ty." Dodá a zvedne k ní pohled. Grace si ji vezme a obejme ho.
„Děkuji, ale mám své peníze, architektka mi vydělává dost." Odpoví a kouká na něj. „Děje se něco? Přijdeš mi nějaký přešlý." Zeptá se a sedne si naproti němu.
-Mezitím v Samuelově pokoji-
Samuel si celou dobu psal s Damiánem. Zjistili totiž, že by mohli dodělat základní školu, u něj na škole. Chodili by s Edem odpoledne a doučili se jen důležité předměty. Učitelé souhlasili s tím, že za menší příplatek je doučí. Samuel byl nadšený. Eddie celou dobu seděl vedle něj.
„Takže od nového měsíce můžeme začít chodit do školy, a můžeme dostudovat. Same to je úžasný!" Vyjekne bloňďáček nadšeně a obejme Sama. Poté vstane a odběhne za Fillibertem mu to říct. Ne dveřích málem srazil Grace, která šla k němu do pokoje.
„Pozor!" Vyjekne se smíchem a vejde do pokoje. „Co se stalo, že je tak nadšený?" Zeptá se a koukne na Sama.
„Damián zařídil, že bychom mohli dostudovat základku. Od nového měsíce." Odpoví nadšeně a vstane z postele. Grace se nadšeně usměje a obejme ho.
„Same to je úžasné, gratuluji." Odpoví. Zněla jako pyšná máma, ale ani jednomu to nevadilo. Oba byli rádi. „No ale já se přišla zeptat, jestli něco chcete koupit, jedu na nákup."
„Můžu s tebou, mohli bychom rovnou koupit věci?" Zeptá se a koukne na Grace, když kývne tak se jde převléknout.
„Dojdu to říct Eddiemu, Za deset minut u auta." Odpoví a odejde za Eddieem, kde to probíhalo skoro stejně. Když všechny obešla, jestli něco nechtějí, tak se došla obléknout. Za deset minut byli opravdu všichni připravený u auta, do kterého nasedli a vyjeli ho nákupního centra.
„Tak nejdřív dojdeme do papírnictví, nakoupíme věci pro vás dva, poté bychom skočili do potravin a domu. Nebo chcete ještě někam?" Zeptá se kluků, když vystoupili z auta a vcházeli dovnitř. Samuel přikývne a rozhlíží se všude okolo. Došli do většího papírnictví a Grace si vzala košík do ruky.
„Takže, nejdřív tašku a penál." Zamyslí se nahlas a dojde k taškám. „Tak jakou chcete?" Zeptá se a kouká na nabídku. Eddie se natáhne po jedné, která je v různých odstínech modré a zelené, bez obrázku. Za to Samuel se natáhl po tašce, kde byli motýli a byla sladěna do oranžové, červené a žluté. „Same jsi si tím jistý?"
„Jo, mě se líbí." Usměje se a koukne dovnitř, aby vytáhl penál, které k tomu byli.
„Tak to bychom měli. Teď to bude na mě." Usměje se a šla k psacím potřebám. Tužky, mazací pera, gumy, zvýrazňovače, sešity, pravítka, ořezávátka, sešity, nůžky a kružítka. Všechno vzala dvakrát, až měla plný košík. Věci na výtvarku nebrala, protože ji mít nebudou. Dojde k pokladně, všechno dá na pás i s taškami a připraví si kartu. Prodavačka ji sjede odsuzujícím pohledem. Grace lehce pozvedla obočí a koukla na kluky. „Chcete ještě něco? Než zaplatím." Odpoví a kouká na kluky. Oba se usmáli a zavrtěli hlavou.
„Bude to 5 573 korun. Hotově nebo kartou?" Ozve se prodavačka otráveně a sleduje Grace. Grace se usměje a vytáhne kartu.
„Kartou prosím." Odpoví a Eddie se Samuelem si začnou své věci rozdělovat do dvou tašek. Prodavačka zadá platbu, Grace zaplatí, a když je vše v pořádku, vezme si účet a začnou odcházet.
"Vydržovat od fotříka by se líbilo každému." Pronese prodavačka potichu ale aby to slyšela i Grace. Grace se na ní podívá a zamračí se.
"Být vámi tak se neseru do ostatních a hledím si svého." Odsekne Grace a pak se otočí s klukama k odchodu. Při odchodu ještě třískne dveřmi. „Miluju takové lidi, co odsuzují na první pohled." Odpoví ironicky, když dojdou do potravin. Vezme si košík a jde nakupovat.
„Nic si z toho nedělej, nezná tě a je naštvaná z práce. Jenom ti závidí." Odpoví v klidu Eddie, a když jdou kolem sladkého, ihned zmizí. Grace ho chce zastavit, ale nestihne to.
„Nech ho být, on se objeví, neboj." Zasměje se brunet a kouká všude kolem. Líbil se mu pocit toho že se může v klid projít po městě a nemusí se bát. Když nakoupili vše potřebné a ještě hromadu sladkostí, o což se postaral bloňďatý člen skupiny, vzali tašky, odnesli je do auta a vyjeli domu. „Užil jsem si to, děkuji moc." Usměje se a koukne na Grace, z místa spolujezdce. Grace se usměje.
„Nemáte vůbec zač, já jsem ráda, že jste jeli se mnou." Usměje se a po pár minutách dojeli domu. Každý vzal svoje a kluci hned zmizeli v pokoji. Grace nad tím protočila očima a šla dělat večeři.
