Nevyřčený osud

7. Bojovat proti vlastním

Pomalu jsem se začala probouzet, slyšela jsem hlasy. Cítila jsem, že je něco špatně. Loki mě ovládl tesseraktem. Když mi to došlo, tak jsem se vyděsila, protože jsem se bála o Clinta. Posadila jsem se a zjistila, že se nacházím v bílé místnosti a na židli vedle mě sedí Loki.

„Kde je Clint? Co jsi mu udělal?" Začala jsem vyšilovat. Loki se postavil a došel ke mně, na hruď mi položil kopí s tesseraktem a pak zašeptal: „Teď už ti bude jedno, co s tím tvým smrtelníkem bude, Mio." Usmál se tím úsměvem, který byl pro mě děsivý. Nevím přesně, co se dělo pak, ale jsem si jistá, že to nebylo nic, co bych si pamatovat chtěla.

Loki

Je mi to líto, ale takhle to je lepší. Jsi mojí loutkou a já zas loutkou Chitoriů. Potřebujeme vibránium a to lze získat jen jedním způsobem.

Mia:

Oblékla jsem se do honosných plesových šatů a připravila se na misi. Mým úkolem bylo doprovodit Lokiho na ples a případně zasáhnout.

Loki mě vedl po schodech. Užíval si tu pozornost.

Najednou pustil mou ruku a já věděla, že je čas. Loki vzal jednoho člověka, co zrovna mluvil a třísknul s ním na kamenný stůl, kde mu do oka vrazil kovovou součástku. Všichni začali vybíhat na ulici. Jen co se přenos sítnice dokončil Loki je následoval.

Objevil se kolem celého náměstí a začal na německé obyvatele křičet, ať si kleknou. Jeden stařec měl řeči, a tak po něm Loki vystřelil. Jenže před starcem se z ničeho nic objevil Steve a střela se odrazila od jeho štítu zpět na Lokiho, který náraz nevydržel a spadl.

Nijak ho to nevyvedlo z míry a dál bojoval s Avengers.

Po krátkém boji se Loki vzdal a Steve ho „naložil" do Quinjetu. Já jsem se ho pokusila bránit, ale Tony mě chytl do náruče a Natasha mi píchla sedativa. Odnesli mě do Quinjetu, kde mě připoutali. Vzlétli jsme. Steve se na mě upřeně díval a něco říkal, já mu ale nerozuměla.

Po chvíli něco zadunělo a rozrazili se dveře. Dovnitř vlétl Thor. Vzal Lokiho a zmizel ven, po chvíli za nimi vylétl Tony. Steve doběhl ke mně, a když mě zkontroloval, skočil za ostatními.

Po půl hodině jsme přistáli a naložili Tonyho, Steva, Lokiho a Thora, který pak celou dobu hlídal Lokiho. Nechápala jsem, co se děje.

Byla mi zima a začala jsem se třást. Rogers ke mně přišel, přikryl mě dekou. Začal mi vyprávět o starých časech.

V Helicarrieru:

Když jsem otevřela oči, tak jsem byla ve svém pokoji. Překvapilo mě že nejsem připoutaná.

Osprchovala jsem se a převlékla se do tílka a legín. Potom jsem se vydala do hlavní místnosti. Bohužel, díky zbytkům sedativ jsem se trochu motala a dokonce jsem cestou i spadla. Phil, který šel kolem, tak mě musel podepřít a dovést mě k ostatním. Všichni tam už čekali. Všichni se na mě podívali a Steve se ke mně rozešel. Objal mě.

„Jsem rád, že už jsi s námi. A o Clinta se neboj, brzy ho taky najdeme." Řekl mi Steve s úsměvem. Když jsem se se všemi přivítala, chtěli vědět, proč mě a Clinta Loki ušetřil, zatímco některé agenty zabil. Já se jen se strachem v očích podívala na Steva.

„N-nevím." Zakoktala jsem a doufala, že mi to uvěří. Natasha si mě měřila zkoumavým pohledem, ale nakonec přikývla. A já si odechla. Když si jen povídali o strategii, odešla jsem za Lokim. Musela jsem ho vidět.

„Loki?" Zeptala jsem se se strachem v očích. Pozorovala jsem ho přes skleněnou stěnu.

„Jsem rád, že jsi v pořádku, Mio." Řekl mi s úsměvem.

„Žije ještě otec?" Vážně to chci vědět?

„Ano. Žije a hledá tě. Stejně jako Odin. Odin tě chce zabít, musíš jít se mnou."

„Nemůžu, konečně bych mohla zase žít! Víš, jaký to je, být desítky let někde sám?!" Vykřikla jsem na Lokiho.

„Víš, že to moc dobře vím. Mio, je mi tak strašně líto co se stalo." V tu chvíli jsem se rozhodla. Najednou se ozvala rána a já věděla, že Clint a ostatní jsou tady. Konečně.

„Už musím jít, stejně nemám klíč k těm hloupím dveřím."

„Vždyť já vím sestřičko." Loki se usmál a já se rozběhla za ostatními.

„Mio! Kde jsi sakra byla?!" Zařvala na mě Tony.

„U Lokiho." Řekla jsem s předstíraným strachem.

„Aha, nechtěl jsem na tebe být zlý. Jen jsem se bál."

„Já vím."

„Předpokládám, že budeš chtít bojovat." Zeptal se mě Tony.

„Ne, já nebudu bojovat proti nim. Ale proti nepříteli mého bratra." Řekla jsem Tonymu.

„Víš, že já nejsem v podstatě tvůj bratr?" Zeptal se mě.

„Jo, Tony. Už musím jít." Rozběhla jsem se za Thorem a cestou jsem si nechala narůst křídla.

Konečně jsem ho našla, našeho nepřítele.

„Promiň, ale když tahle válka začala, tak do ní Odin zahrnul i tebe."

„Cože? Mio, co to říkáš?" Jenže to už jsem po Thorovi vystřelila šíp z ledu. „Dobrá práce sestřičko." Uslyšela jsem v hlavě a v tu chvíli mi došlo, co jsem udělala. Proti mně stála Natasha.

„Promiň Mio, ale nemůžu ti věřit, když máš modré oči." Řekla mi a vystřelila.

„A když mám červené?" Stihla jsem se ještě zeptat. Pak jsem spadla na tvrdou zem. Clint. To jméno bylo to poslední, na co jsem myslela.