Nekonečné Nekonečno

I saw galaxies in your eyes

Bylo to jak kdybych o něco přišla, o něco velmi důležitého. Hrozná bolest mě svírala na hrudi a slzy v mých očích naznačovaly tomu, že to nebyl jen ,,sen,,.
Pomalu jsem se posadila a nahmatala pod polštářem telefon. Světlo obrazovky mě oslepilo, a já se s nespokojeným zamručením svalila zpátky do hordy polštářů na mé posteli.
Byli dvě hodiny ráno a já neměla sebemenší úmysl pokračovat ve spánku.
A tak po dvou kávách a pěti cigaretách, jsem seděla na římse okna a pohybující se do rytmu Nxdia jsem se snažila zapomenout na svůj sen...

Jeho temně kakaové oči mě pálily na kůži jako oheň, měla jsem pocit že každou chvíli ztratím rovnováhu a propadnu se do jeho zlomyslného a přitom tak svůdného úsměvu... Vlasy měl delší a na koncích se mu dělali malé kudrlinky. Všechno to bylo tak realistické, všechno až...
Najednou vůbec neměl temně kakaové oči, jeho vlasy nepřipomínali hořící uhlíky v krbu...
Najednou jakoby se jeho oči dívaly skrze mě a v nich byly tisíce hvězd a galaxii... Byly fascinující, ledové s odlesky hvězdného třpytu, jeho úsměv zmizel ze rtů a vlasy se změnili na bílé hady. Chtěla jsem couvnout a zakřičet, rozběhnout se pryč, ale jeho ledové ruce pokryté žílami, svírající mé zápěstí mi v tom bránily....
Naklonil hlavu na stranu a jeho rty tiše zašeptaly dvě slova...

,,Našel jsem tě,,

Vyděšeně jsem sebou trhla, stále mě jen myšlenka na onu hrůzu mrazila v zádech...
Zhluboka jsem se nadechla, a zadívala se na nebe... Bylo plné hvězd, plné krásných třpytících se hvězd... opět se mi zatočila hlava, zamrkala jsem a zívla. Bylo načase přestat bojkotovat spánek a jít si opět lehnout, típla jsme si cigaretu o rám okna a skočila do postele.