3.🖤🔗🦴

118 9 2
                                    

Klepala a zvonila jsem jak o život. Tom otevřel a já ho hned obejmula a on mi objetí oplatil. „Co se děje?"
Zeptal se mě a hladil mě po vlasech.
„J-já ho viděla...Viděla jsem ho..."
„Koho?"
„B-Billa..."
Tom se na mně koukal jak na blázna. „Pojď dovnitř" řekl mi a já ho poslechla. Sedla jsem si na gauč a on vedle mně.

„Moc jsem tě nepochopil..."
„Bill tam byl a koukal na mě...Přísahám"
„Katherin...Vím že to je pro tebe težké, a to i pro mě...Byl to můj bratr, ale...Třeba jsi potkala jen někoho kdo se mu podobal. Musíš mi věřit." a prstem mi utřel kapku slzy pod okem. „Ja ti dokážu že to byl on až ho zas uvidím." a pak jsem jen vstala a šla ven. Napadly mě místa kde by mohl bejt. Když jsme byli malý chodily jsme tam často. Byly to naše oblíbené místa a bylo jich hodně. Jen pro nás tři.

Dům na stromě který jsme si sami vyrobyli - nic
U jezera kde skoro nikdo nikdy nechodí - nic
Pak jsem se koukala ještě na další místa a nikde nikdo.
Pak mně napadlo jen jedno místo...opuštěná budova kde jsme spíš nejčastěji byli jen já a Bill a fetovali. Šla jsem tam a někdo seděl na okně. Byl to on. Sedla jsem si k němu.

„Bille..."
„Nejsem Bill, a ani nevím jak jsi mě našla ale měla bys jít."
„Vím že si to ty! Proč se přetvařuješ?!"
„Nepřetvařuju se!" křičely jsme navzájem po sobě.
„Ale-" nestihla jsem to doříct.
„Fajn tak jsem Bill no a co?! Stejně se neplánuju bavit se s tebou nechci se bavit s někým koho znásilňuje otec, a furt tu být u něho! Chápeš?! Byla chyba že jsme se poznali! Nikdy jsem tě doopravdy neměl rád, nemám a nikdy nebudu!!!" zařval na mně nejvíc jak to šlo. Nahrnuly se mi slzy do očí. A on dopil rum ve kterým už skoro nic nebylo a šel pryč. Co jsem mu sakra udělala? Já-věřila jsem že se vůbec ještě někdy ukáže a měla jsem radost že je alespoň v pořádku a teď se dozvím tohle... Šla jsem domů, otec nebyl doma takže dobrý. Šla jsem do svého pokoje a lehla do postele. Měla jsem plno slz v očich a nemohla jsem přestat. Po několika hodinach jsem usnula...

Pohled Billa

Když jsem odešel litoval jsem v šeho co jsem ji teď řekl. Nahrnuly se mi slzy do oči a radši rychle šel pryč. Jenže...Teď jsem přišel o svoji jedinou nejlepší kámošku...Možná že jsem ji fakt nikdy neměl rád, protože jsem k ní vždycky cítil něco víc....Ale měl bych se jí vyhýbat.
A jo, jsem živej i když jsem dostal do srdce s kůlem. Uzdravila mně totiž jedna čarodějka, ale nevím proč a ani jak. Šel jsem k Tomovi, teda vlastně domů kde jsem nebyl 5 roků a zaklepal jsem...Otevřel...
„Ahoj..." řekl jsem.
„B-Bille?..." ztuhl.
Šel jsem beze slov dovnitř. Jen jsme se obejmuli.
„Jakto že žiješ?"
„Pomohla mi čarodějka..."
„A proč jsi se neukázal?"
„To je jedno, neřeš" falešně jsme se usmál.
Chvíli jsme si povídali, dlouho jsme se neviděli měly jsme si co říct.
„Ja si půjdu lehnout jsem unavený" šel jsem do mého pokoje kde jsem naposledy byl když mi bylo 13. A četl jsem si nějakou knihu. Vybalovat svoje kufry začnu ráno.

Vampire Twins🖤🔗//kaulitz brothers/Katherine&ElenaKde žijí příběhy. Začni objevovat