Pokus na téma lásky | BL romance

3 | mimozemský návštěvník

Zaklapl jsem za sebou dveře. Opět jsem utíkal z domu – nebylo to však proto, že bych to tam neměl rád, ale někdy tam bylo až moc hlučno na moji harmonickou dušičku.

Dneska Leta slavila patnáctiny a dostala nechutně krémový dort, který tak milovala, což pro mě znamenalo nepříjemně ztěžklý žaludek. Mohl jsem odmítnout, ale to se přeci nedělá. Jednou za čas nějaké to těžké jídlo snesu, a není to tak, že bych měl slabá střeva. To spíš Leta bude skučet, proč do háje ten dort jedla.

Na verandě jsem se zastavil, abych se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu a atypicky si kýchl, přičemž se zpoza mě ozvalo nemotorné otevírání dveří. Můžete hádat, kdo to byl. Na výběr máte všech šest zbývajících členů domácnosti.

Byl to malý chlapeček, navlečený v tátově svetru, s mou kšiltovkou na hlavě a nudlí u nosu a díval se na mě svýma obříma zelenýma očima, jako bych mu nehorázně ublížil.

„Giby? Kam to deš?" popotáhl Val a nešťastně mě chytil za rukáv. „Můžu s tebou?"

Pobaveně jsem se pro sebe zahihňal jak malá puberťačka (což kromě pohlaví nebylo až tak mimo) a s heknutím si vyzvedl našeho prcka do náruče. 

„Hej, hej," začal jsem s úsměvem. „Vrátím se, dobře? A pak si s tebou zahraju na zloděje, hm?" Máma bude zase radostí bez sebe, že ho učím takové blbiny.

Znovu popotáhl a sopel si utřel do rukávu tátova svetru, a když předloktí odtáhl, stejně se za ním táhla šušeň jako nezničitelná pavučina. Bylo to nechutné, ale protože to byl Valerian, bylo to spíše roztomilé než cokoli jiného.

„Slibuješ?" zamrkal nadějně, zatímco jsem zpět vstoupil do domu, abych vrátil Vala na jeho právoplatné místo v kuchyni, kde táta spal na lavici, máma luštila křížovky, a sestry už dávno zalezly do svých pokojů.

„Jasně," zvedl jsem pohled na mámu a řekl: „Mami? Asi budeš muset vyprat ten svetr. Val ho ošušnil."

Máma zvedla hlavu a posunula si brýle na nose, aby na nás viděla. „Ty se někam chystáš?" ignorovala má slova.

„Jo."

„Děje se něco, o čem nevím?" vyzvídala podezřívavě.

Vehementně jsem zavrtěl hlavou a ze srandy Vala co nejméně nápadně posadil na tátovo vyvalené břicho, až prudce zachrápal a překvapeně otevřel oči. „Co! Co se děje?!"

Val se začal chichotat a dál si utíral dětský soplík do tátova svetru, zatímco já se mámě obhajoval, že jdu jen na meditační procházku pro lepší rozvoj své rozpolcené osobnosti, abych nedopadl jako napůl šílená a na blázinec zralá Ilaria. 

„No ty čuníku malej!" zvolal táta hraně káravě. „Co to děláš s mým oblečením?" Posadil se a Vala si dal na klín, přičemž vytáhl kapesník, aby mu utřel sopel pořádně.

„Nu dobrá," povzdechla si máma, stále podezřele. Od té šarády s kinem před dvěma dny má podezření, že s někým tajně chodím. Jsem žvanil, takže jsem pravdu vysypal už v sobotu, že jsem šel do kina s jedním klukem, a mámě se to zdálo podezřelé. Ale řekněte mi – je normální, aby matka hned podezřívala svého syna z milostných afér, když jde do kina s klukem a sám nikdy nenaznačoval, že by mohl být gay?

Avšak moje rodina nikdy neměla všech pět pohromadě – jakékoli snahy je pochopit, jsem se musel vzdát už při narození. A možná ještě dřív.

„Ale nebuď venku moc dlouho – má tak za dvě hoďky pršet. Dobře? A víš, že tě bolívá v takovém počasí noha."

Zasalutoval jsem. „Rozkaz, madam! Do šesti doma!" Vím, že si o mě dělala starosti, když to však podala takhle, tak mi připadalo, že mi není sedmnáct, ale minimálně jednasedmdesát. Měla pravdu. Koleno mě bolelo už teď. Nebo to byl jen pocit? Co já jen budu dělat, až budu starý?