Yes, professor? | Snamione | CZ |

Kapitola 3.

Začali na něj dopadat myšlenky velmi nepříjemných následků a také se začalo ozývat jeho svědomí. U Merlina, co to udělal! Nejradši by si jednu vrazil. On podlehl svojí studentce! Jinými slovy, svoji neskutečně nadrženou studentku přefikl. Jak nechutné. Věděl že z většiny za to mohl lektvar, ale taky věděl, že z části ne... . Malý bonus v podobě jejího odpanění byl pouhou třešničkou na dortu. Nemohl si to přestat vyčítat. Cítil se příšerně, což tedy bylo slabé slovo. Slíbil si, že jestli se to někdo někdy dozví, sešle na sebe avadu. Díky Merlinovi ho spánek brzy přemohl a zbavil ho tak úmorných myšlenek, jenž trýznily jeho nitro. Poprvé totiž udělal Severus Snape něco, co rozhodně nebylo v jeho plánu.

**********

Hermiona se zavrtěla, přetočila se na bok a v ten moment vedle sebe ucítila druhé tělo. Sevřel se jí žaludek. A když se konečně odvážila pootevřít oči, mohla pohlédnout Severusovi přímo do tváře. Stále ještě spal, klidně oddechoval. Tvářil se u toho tak klidně, uvolněně... takový výraz u něj ještě nikdy neviděla. A rozhodně jej znovu neuvidí, pomyslela si. Udělala strašnou chybu, nechápala, co to do ní vjelo, či proč se chovala tak, jak se chovala. Cítila se tak strašně špatně, že to snad ani slovy vyjádřit nelze. Svedla svého profesora lektvarů, a i přestože si uvědomovala že byla pod vlivem lektvaru, dávala si to za vinu. Neskutečně moc si přála, aby to byl pouhý sen, ze kterého by se brzy probudila. Naneštěstí nebyl. A tak musela jednat. Rychle.

Tiše jako myška vyklouzla z pod deky, jíž byli přikrytí a začala sbírat kousky svých svršků a roztrhaných šatů. Chtěla, aby vše nasvědčovalo tomu, že zde nikdy nebyla. Byla si totiž vědoma toho faktu, že pokud by se to někdo dozvěděl, měl by problém hlavně on. A to si Hermiona opravdu nepřála, nechtěla, aby měl problémy...kvůli ní. Nakonec si ale přes sebe přehodila jeho košili, neb její šaty by bylo skoro nemožné na sebe nějak navléct. Trošku se jí to příčilo, ale zase neměla zájem o to se producírovat po chodbách nahá. Všechno si tedy posbírala a tiše zmizela z jeho komnat. Provinilý pocit, který ji při tomto činu pronásledoval, tentokrát vůbec nesouvisel s tím, co se stalo předtím, nýbrž s tím, co dělá teď. Tichý hlásek jí totiž našeptával, že by takto od něj utíkat neměla...

**********

Řinčení budíku z vedlejší místnosti probudilo Severuse Snapea ze spánku hlubokého, jakého se mu již dlouhou dobu nedostalo. Nebylo tedy divu, že ho zvuk poněkud vyděsil, nebyl zvyklý být buzen čímkoli. Vždy se budil brzy sám, nebo snad nespal vůbec a budík měl nastavený jen jako takovou pojistku, které se mu vyplatilo až dnes.

Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Trvalo mu asi jen tři vteřiny, než ho realita tvrdě udeřila. Byla pryč. I se všemi svými věcmi. Všechno naznačovalo tedy tomu, že už se nemá v plánu vrátit. Proč ho při tomto zjištění zvláštně zabolelo, když to bylo zcela očekávatelné? Vždyť ona byla mladá, inteligentní dívka s celým životem před sebou. Copak by chtěla mít někdy něco s ním? Se zapšklým mužem s přezdívkou netopýra? Jak jen naivní byly jeho myšlenky. Musel se v duchu sám sobě zasmát. Choval se jak naprostý idiot. Vůbec nechápal, kde se takové myšlenky braly a rozhodně v nich nehodlal nějak pokračovat. Rozhodl se jít radši osprchovat a smýt ze sebe ten odér sexu, který mu rozhodně neulehčoval jeho vlastní zákaz vzpomínání a jakékoli vybavování si čehokoli z té tolik žhavé noci. Něco takového by však musel vysvětlit i tomu dole, protože tomu stačila pouhá představa vzdychající ženy pod ním, aby o sobě dal vědět. Severus frustrovaně zaklel a začal seriózně přemýšlet nad vymazáním svých vlastních vzpomínek.

**********

Hermiona, která zbytek noci jen tiše probděla se právě snažila nějak upravit. Bylo třeba aby vypadala reprezentativně a zcela v pořádku, ne jako po flámu....nebo jako po sexu se Severusem Snapem. Jak moc na to všechno chtěla zapomenout, ale kéž by to bylo tak jednoduché. Čím více se snažila, tím více se jí vybavovalo vzpomínek. Bylo to neskutečně vyčerpávající. A ještě k tomu všemu na ni začala doléhat nervozita z její nadcházející přednášky. Měla už jen hodinu. Zoufale zakňučela. Žaludek měla pořád jako na vodě, a tak jí naprosto stačilo pohlédnout na snídani, jenž jí připravili skřítci z dálky. Mohla jen děkovat za to, že je v kouzelnickém světě, a je tak možné použít několik kouzel která ji dokážou upravit a zcela zbavit dojmu předcházejícího dění. Na vrch do sebe ještě nalila ampulku povzbuzujícího lektvaru, aby při svém vlastním výkladu snad neusnula a vydala se vstříc hlavnímu sálu, kde se vše odehrávalo. Jen doufala že hned nepotká svého profesora, jaksi nebyla příliš připravená na takové setkání.