Yes, professor? | Snamione | CZ |

Kapitola 4.

Dny se přehouply v týdny a týdny v měsíce od doby kdy byla ona soutěž mladých lektvaristů. Tedy konkrétně tří měsíce, tří měsíce, kdy Hermiona nedělala nic jiného, než že se učila a připravovala se na závěrečné zkoušky. Hodlala mít co nejlepší výsledky co jen byly možné, zároveň se samozřejmě také připravovala na přijímací řízení na univerzitu ve Sorbonně. Čas jí pomalu začal splývat a byla by bývala pomalu zapomínala i na tu osudnou noc, kdyby však nebylo hodin lektvarů. Profesor Snape jí od té doby zcela přehlížel, málo kdy jí vůbec vyvolal, přestal ji však alespoň urážet a strhávat body za nesmysly. Prostě jí ignoroval. A ona sama nevěděla, zda by byla radši aby se k ní choval jako dřív nebo jako teď. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, že se jím nechala dosti pobláznit, to však přikládala za následek tomu, že to byl právě on, s kým prožila svůj první sex a že se na něj jako by částečně měla tendenci fixovat. Veškeré pocity, co jí tedy v jeho blízkosti obklopovaly začala po čase naprosto ignorovat. Jejich hraný nezájem byl tedy vzájemný, to ale jeden o druhém samozřejmě nevěděli.

Hermiona po jednom vyčerpávajícím dni právě padla do postele. Byla tak vyřízená, že už se jí nechtělo ani číst nějaké učebnice lektvarů. Nakonec se rozhodla, že si po dlouhé době přečte něco, co vůbec se školou nesouvisí. Otevřela tedy jeden ze šuplíků jejího nočního stolku, aby si vytáhla nějakou sentimentálně romantickou knížku, kterou dlouho nečetla, když jí padl zrak na její kalendář. V tom jí polil ledový pot a žaludek se jí nepříjemně smrsknul. Začala v něm zoufale listovat. Bohužel se nemýlila. Jsou to už tři měsíce, co nedostala menstruaci. Tedy na posled to dostala před tou její slavnou soutěží. Na sucho polkla. Moc dobře si uvědomovala co to znamená. Oh Merline! Byla tak hloupá! Proč jí vůbec nenapadlo použít nějaké antikoncepční kouzlo? Ten večer byli oba dost mimo realitu a ona i následujících několik dní. Proč jen byla tak pitomá. Chtělo se jí brečet, křičet a nadávat. To jí život opravdu zkazí něco takového?

Než však takovému zoufalství propadla, zatáhla si kolem svojí postele závěsy a zkusila použít jedno z kouzel odhalující těhotenství. Naneštěstí i kapka poslední naděje právě zmizela. Ano, byla těhotná. Těhotná se Severusem Snapem. Měla by mu to snad říct? Ovšem že ne! Nebo ano? Byla plná rozporuplných názorů, vůbec nevěděla, co si počít. Vždyť o tomhle žádnou knihu nečetla! „Oh Merline, řekni jen že to není pravda, že se brzy probudím. Prosím" Hermiona tichým hláskem šeptala do tmy noci, jako by ji snad měl opravdu někdo vyslyšet. Jako by jí snad měl někdo pomoc. Jenomže kdo? Nikomu o tom neřekla a nadále neměla v plánu. Tohle byla však "menší" komplikace se kterou jakživ nepočítala. Čeká totiž dítě. Jeho dítě. Přes své veškeré zoufalství ji však ani jednou nenapadla množnost ukončení těhotenství. Byla si vědoma jistého rizika, které by jí mohlo život zničit mnohem více. Tu noc i přes své prvotní vyčerpání nezamhouřila oči. Střídavě plakala a přemýšlela co si jen počne a jak si musí pozměnit své plány do budoucna. Usnula až těsně nad ránem, kdy ji ani ne za hodinu bolestně probudil budík.

Opět byla vděčná za to že žije mezi kouzelníky, aby tak mohla znovu využít kouzel na úpravy vzhledu. Tedy v tomto případě, aby se zbavila tmavých kruhů pod očima, zčervenalých očí od pláče a pobledlé pleti.

Od doby, kdy se u snídaně rozhodla že o dítěti Snapeovi řekne, se jí vlekl den neskutečně pomalu. Nic po něm sice nechtěla, již se i sama rozhodla že dítě vychová klidně i sama mimo kouzelnický svět, s tím že se nikdy nikdo nedozví, že otcem je právě on. Ona sama se do dítěte, o kterém věděla pouze od předchozí noci, nakonec, po všech výčitkách naprosto zamilovala. Věřila, že to jistě nějak zvládne, přišlo jí pouze spravedlivé, aby mu o tom přece jen řekla. Měl právo na to, to vědět.