Vrať se - ff Nik Tendo CZ]

Část 1

Než se ale dostaneme k současnosti, vraťme se o tři roky zpět.
Po tom, co jsem opustila Nika, se strhlo peklo. Každý z jeho okolí se mě snažil bombardovat hovory a zprávami. Jako bych snad dala na někoho z těch jeho kamarádů, když mě ani nepřesvědčil on sám. Došlo to do takové fáze, že jsem si je musela zablokovat skrz na skrz všemi sociálními sítěmi. Dokonce jsem si musela koupit i novou simkartu a to staré číslo nechat u operátora zrušit. Údajně o mně vyšla i nějaká písnička, ale to jsou jen domněnky Biancy. A i kdyby to byla pravda, nezajímá mě to.

_

Momentálně žiju v bytě nedaleko mých rodičů. Ne však dlouho, jelikož mě čeká stěhování zpět do Pardubic.

,,Prosim?" houkla jsem do telefonu, který jsem si u ucha přidržela pomocí ramene, zatímco jsem do klávesnice ťukala svými dlouhými prsty. Pracovat jsem zůstala na stejném místě. Ne však jako asistentka, ale jako konzultantka. Mám na starosti komunikaci s klienty. Díky tomu můžu v mé nynější situaci pracovat z domu.

,,Kdy přijdeš?" ozvalo se na druhé straně. ,,Už se po tobě Miki shání." dodala ještě máma.

,,Zachvilku jsem tam." odpověděla jsem stroze.

Zaklapla jsem notebook, převlékla se z tepláků a po obutí nazouváků jsem se vydala k rodičům domů. Odemkla jsem dveře a boty skopla z nohou. ,,Už jsem tady!" zavolala jsem do zdánlivě prázdného domu. Předpokládala jsem, že se všichni nachází na zahradě u bazénu.

,,Mamiiiiiii!" přiřítil se ke mně můj dvouletý syn. Vzala jsem ho do náruče a zatočila jsem se s ním. ,,Chybělas mi." dodal.

Políbila jsem ho do vlásků. ,,Ty mi taky." přitakala jsem. ,,Jak jste se s babičkou měli?"

,,Šlo to." mykl rameny. ,,Představ si, babička mi koupila dva kopečky zmrzky! Ty mi kupuješ vždy jen jeden." vysypal hned všechny nejpodstatnější zážitky dne.

,,Teda a snědl jsi je?" zeptala jsem se se zájmem.

Pyšně přikývl. ,,Jasně!"

Položila jsem ho na zem a udělala pár kroků k mámě. ,,Super, s takovou náloží cukru to dítě usne tak v prosinci." řekla jsem sarkasticky.

,,Neboj, byli jsme na hřišti. Tam se pořádně vyběhal." usmála se na mě a pohladila mě po rameni.

Chápavě jsem přikývla. ,,Jinak si ho přijdeš uspat."

Po tom, co jsem malého oblékla a obula, rozloučili jsme se s mámou. Když jsem otevřela vchodové dveře, že odejdeme, strnula jsem v pohybu. Byla tam moje sestra a Hasan. Tak toho bych tu opravdu nečekala. Myslela jsem, že se ti dva spolu už nějakou dobu nebaví.

,,Čau." zahuhlala jsem a pevněji stiskla Mikiho ruku.

,,Ahoj, tebe bych tu nečekal!" vyjekl.

,,Myslíš u mých rodičů doma?" zasmála jsem se. ,,Máš pravdu, tu jsi očekávanější ty." dodala jsem.

,,Hm to vyznělo blbě." poškrábal se na hlavě. ,,Jak se máš?" zeptal se zvědavě. Je mi jasný, že takhle informace pojede přímou linkou k Dominikovi, takže jsem mu nemohla říct, že jsem osamělá matka samoživitelka, co veškerý čas tráví dítětem, prací, a starostí o domácnost.

Až teatrálně jsem vyjekla: ,,Skvěle!" Chtěla jsem znít, že žiju své nejlepší období. Ale to mi nesežere.

Usmál se. ,,To jsem rád." Sežral. ,,A co tenhle malý frajer? Komu ho hlídáš?" usmál se a cvrnkl Mikiho do nosu.

Chvilku jsem přemýšlela nad odpovědí, páč by mě nenapadlo, že mu nedojde, že je to moje dítě. Navíc, když vypadá jako klon jednoho z jeho nejlepších kamarádů. ,,Ona ho hlídá naší sestřenici." vyhrkla rychle Bianca

Zarazila jsem se. ,,A-ano, právě ho jedu vrátit."

Malá ruka se vysmekla z té mé, aby mohl Miki udělat krok a líp na mě vidět. ,,Kam mě jedeš vrátit, mami?" zeptal se se strachem v očích.