Vrať se - ff Nik Tendo CZ]

Část 3

Dominik bedlivě sledoval každý můj krok. Já se snažila vypadat, že si ho nevšímám, ale zkoumala jsem ho úplně stejně. Jsou to tři roky, co jsme se viděli naposled, a podle těch motýlů, co se mi poletují v břiše, mám pocit, jako by se u nás nic nezměnilo.

Vypadá starší, o dost. Jeho vlasy jsou spletené do malých dredů a na jeho těle přibylo pár desítek nových kérek. Značně jich přibylo i v obličeji, což bych mu nikdy nedovolila, kdybychom byli spolu. Celkově je mužnější, nabral svaly a je snad ještě přitažlivější, než byl tehdy.

Položila jsem na stůl dvě sklenice s vodou a sedla si na sedačku vedle něj. Avšak jsem dbala na to, aby vzdálenost mezi námi byla dostatečně velká. Nejde ani slovy vyjádřit, jak mě neustále fyzicky přitahoval. Skoro jsem zapomněla na to, jak moc jsem se s ním natrápila. ,,Takže..."

Dominik se více zabořil do sedačky a zkřížil ruce na hrudi. ,,Poslouchám."

,,Neměl jsi se to nikdy dozvědět." spustila jsem.

,,Bezva začátek." poznamenal ironicky. 

Protočila jsem očima. ,,Jestli mi do toho míníš skákat, nemusím ti říkat nic."

Dominik se pousmál. ,,Ale musíš, kočičko, jelikož se tady bavíme o mém synovi." pronesl. Jakmile si uvědomil, co vlastně řekl, zatvářil se šokovaně.

,,Zjistila jsem to hned po tom, co jsem se přestěhovala sem. Nedostala jsem to, ale vše jsem připisovala stresu. Náš rozchod, stěhování..." odmlčela jsem se. ,,Těhotenství mě ani nenapadlo, takže jsem to neřešila. Moc jsem ani nejedla, bylo to celý nahovno." ulevila jsem si. ,,Jenže pak už to bylo divný, takže jsem šla k doktorovi. Promasíroval mi břicho, nikde mě nic nebolelo, tak mě radši poslal na sono břicha a na gyndu. No a tak jsem zjistila, že jsem těhotná." vedla jsem svůj monolog. Dominik mě poslouchal a měl v obličeji neurčitý výraz. ,,No jenže jsem to zjistila až ve čtvrtým...Takže potrat už nebyl možný."

,,Ty by sis to nechala vzít?" zděsil se.

Přikývla jsem. V tomto jsem měla jasno. ,,Přece bych si nenechala dítě někoho, s kým už nejsem, nevěřím mu a ani by ho nechtěl."

,,Jak můžeš vědět, že bych ho nechtěl?" zarazil se. ,,Víš, že nesnáším, když někdo mluví za mě."

Překvapeně jsem zamrkala. ,,Nepředpokládám, že bys přestal s hudbou kvůli rodinnému životu." řekla jsem. ,,A nerada bych, aby moje dítě mělo tátu, který se každý víkend sebere, jede na koncert, cpe do sebe bůhví co a chrápe s kurvama." vypěnila jsem.

Dominik záporně zakroutil hlavou. ,,Nesmysl."

,,Co je nesmysl, Dominiku?" rozhodila jsem rukama. ,,Co jsem jako měla dělat? Měla jsem ti zazvonit na byt, doufat, že mi neotevře nějaká polonahá slečna a oznámit ti, že budeš taťka?"

,,Ano, to přesně jsi měla udělat, Lauro." mluvil klidně. ,,Protože to je normální postup, když s někým čekáš dítě."

Už se ve mně pomalu vařila krev. Je fakt, že takto intenzivní emoce jsem kdy zažila jen s ním. Kdykoliv jsme se tehdy hádali, cítila jsem se přesně tak jako teď. ,,Nechtěla jsem to absolvovat."

,,A až by se zeptal, kde je táta, co bys řekla?"

,,Žes umřel." kuňkla jsem.

Zalapal po dechu. ,,Takže jsi mě pochovala zaživa."

Mlčela jsem. Asi jsem úplně nedomyslela, jak bolestivé to pro něj může být. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že se svého dítěte bude tolik dožadovat. ,,No teď už ti ho asi úplně tajit nebudu." pousmála jsem se. ,,Takže můžeme vymyslet, kdy se s ním budeš vídat...ať si na tebe pomalu zvykne." vydechla jsem. Stálo mě spoustu sebezapření něco takového vypustit z pusy. Nedovedu si představit, že tomuhle nezodpovědnému chlapovi svěřím svého malého bezbranného Mikuláše.

,,Fakt?" ujistil se. ,,Já si na to taky budu potřebovat zvyknout." vydechl. Promnul si oči. ,,Nemáš tu nějaký pití? Potřeboval bych panáka."

Přikývla jsem. Zvedla jsem se a vzala z lednice flašku kubánského rumu, kterou tu mám pohotovostně od té doby, co jsem se sem nastěhovala. Je fakt, že tato příležitost je naprosto ideální k tomu, abych ji konečně otevřela. Popadla jsem ještě dvě skleničky a štrádovala jsem si to zpět do obýváku. Panáky jsem nalila a oba jsme ho kopli. ,,Ještě?" zeptala jsem se.

Dominik přikývl. Chvíli mezi námi panovalo ticho, které nebylo nepříjemné. Právě naopak. Kopli jsme ještě druhého panáka a pak ještě pár. Vzhledem k tomu, že jsem od porodu ještě o 5 kilo hubenější než před těhotenstvím a taktéž vzhledem k tomu, že jsem už pár let nepila, jsem na sobě tuto dávku alkoholu velmi rychle pocítila.

Tato dávka totiž zbourala veškeré hranice, které můj, a nejspíš i Dominikův, mozek pracně držel. Přiblížila jsem se k němu. Dominik mě chytnul za boky a přesunul si mě na klín. Jelikož byl na stejné vlně, možná i dál, vrhl se na moje rty. Líbali jsme se tak vášnivě, jako bychom potřebovali dohnat všechno to, co jsme za ty tři roky od sebe propásli.

Můj mozek věděl, že ráno budu litovat všeho, co se v tomto krátkém časovém horizontu stalo. Ale moje srdce jako by dostalo všechno, co mu chybělo.