𝓡𝓪𝓷𝓭𝓸𝓶 𝓢𝓽𝓸𝓻𝓲𝓮𝓼 𝓣𝔀𝓸

Voják 1/10

Cb: Felixi! *natáhl jsem na něj ruku* nemůžeš přece jenom tak odejít! *koukal jsem na něho ve vojenském oblečení a brečel jsem* já tě nepustím *pověsil jsem se na něj* nepustím 😭😭😭

F: Changbine.
*chytl jsem ho za raminka*
Za 2 roky se vrátím

Cb: za 2 roky nee.. 😭 To je dlouho. Přece... To je moc dlouho 😳😭

F: je to normální
*pohladil jsem ho po vlasech*
Tak ahoj

Cb: neee 🥺🥺 *pustil jsem ho a koukal jsem jak odchází... Začal jsem plakat a mával jsem mu další hodinu a to už tam ten vlak s ním dávno nebyl, ani nebyl vidět v dálce*

H: čaaau. Tak ty jsi Felix jo? Ten tvůj bottomek tam ale vyváděl. To jsi asi hodně dobrej přítel, že tě tahle nechtěl opustit

F: není to můj přítel. Je to jen hrozná přísavka

H: ahááá. Jo taaak. Přísavka no jo. Takže bych si ho mohl kdyžtak nechat, jo?

F: samozřejmě, pořád se na mě jen lepí, ale je to můj spolubydlící. Já o něj zájem nemám

H: *pokýval jsem.
Vždyť je hezkej. Tak co má? Asi nemá moc vkus* no tak to neva. Koukal jsem, že máme bydlet spolu, pokud jsi dál Lee. Bude prdel Kamo bhaha

F: mhm, fajne
*další přísavka.. *

H: neboj se. Nebudu ta přísavka nebo co. Já si budu brát propustky domů, takže mě stejně moc neuvidíš 😄 hh.. Hele tam je Chan! *mávl jsem na něj a na Minha taky* super kluci. Uvidíš. *představil jsem je a jeli jsme vlakem dál.
Po pár hodinách si s nima Lix začal povídat a už si rozuměli.
Snad ty 2 roky utečou rychle*