𝓡𝓪𝓷𝓭𝓸𝓶 𝓢𝓽𝓸𝓻𝓲𝓮𝓼 𝓣𝔀𝓸

Voják 3/10

Timeskip o další rok
Cb: *oblékl jsem si uplé věci a nadšeně jsem vyběhl z domu. Na nádraží jsem si sedl a netrpělivě jsem klepal nohou. Můj miláček už dneska přijede a zůstane se mnou.
Na Lixího jsem nezapomněl.. Jistě, že jsem se již odstěhoval a při jeho návratu mu nebudu překážet. Byl jsem hloupý, že jsem to před tím neviděl* Ahh! Už jedouuu! 🥰🥰🥰🥰

F: *smál jsem se s hyunem. Poslední 4 měsíce jsme si zas začali rozumět 😄
Vystoupili jsme z vlaku a šli jsme směrem k východu z nádraží*
Oh
*všiml jsem si natěšeného Changbina, co stal o kousek dál. Musel jsem se usmát.. tak on celé ty 2 roky čekal? ☺️*

Cb: iiihhh 🥰 konečně jsi tady ty moje zlatíčko *rozeběhl jsem se a skočil jsem Hyuniemu do náruče* ahoj ty moje zlatíčko. Myslel jsem, že umřu, když tě poslední 3 měsíce nechtěli pustit domů 😭🥰. Ještě, že jsi už tady ☺️

F: *těžce jsem polknul. Tak ty, koláče přece byly od Changbina
-rychle jsem se otočil zády a zaťal jsem pěsti-
Polila mě taková zlost. Potřebuju něco rozbít, vyřvat se, jít cvičit, spálit tu energii. Doprdele!!! CELOU DOBU ZA MEJMA ZÁDAMA SE S NÍM SCHAZEL!!!!!*

Cb: *chytil jsem ho za ruku a usmál jsem se na Felixe* ahoj.. Už u tebe nebydlím, tak budeš mít klid.. Jako jsi vždy chtěl.
Chtěl jsem se ti omluvit.. Tak se omlouvám, byl jsem nějak pitomě posedlý *koukal jsem na jeho svaly.. Takovéhle neměl ☺️🍅*

F: *podival jsem se mu do očí*
Ale já už nechci žádnej zkurvenej klid. Mám ho dost
*sebral jsem ze země svoji tašku a nasraně jsem odešel. Zkurvenej Hyunjin. Když říkal, že si ho vezme, tak jsem to nebral vážně!! Doprdele!!*

Cb: u-... *koukal jsem za ním* a-ale.. Počkej *Hyunie mě zatáhl za ruku a naplácl si mě na sebe. Já jsem se usmál a na Lixího jsem zapomněl...
Až do doby, když jsem se vydal sám na nákup a uviděl jsem tam Lixího, jak přemýšlí, jaké těstoviny si vybrat.
Usmál jsem se a vytáhl jsem ty ze spodního regálu* tady ty ti chutnaly vždy nejvíc *usmál jsem se a když se na mě podíval, pozdravil jsem ho* ahoj ☺️

F: ogh.. ahoj...
*vrátil jsem je zpátky a chtěl jsem odejít*

Cb: počkej... Já.. Já zase nechci být ta přísavka... Hyunie mi všechno řekl... Já jsem si myslel, že bychom mohli být alespoň přátelé... Nechci se ti vyhýbat. Já vím, že jsi sám, proto jsi u mě vždycky vítaný. Ano?

F: *měl jsem skloněnou hlavu. Jenže já už tě nechci nikdy vidět. I když vím, že to není pravda, pořád si to zkouším nalhávat. Nevím, co mu mám na tohle říct...... teď už pro něj nic neznamenám...*

F: *přišel jsem k němu*
J-já jsem.. když jsem se vrátil z vojny, tak už jsem neměl takový pocit jako, že jsi otravný a tak.. chtěl jsem se ti za to omluvit a chtěl jsem s tebou žít dál, jako vždycky. Jenže vy 2 jste se za mými zády spolu stýkali a já jsem to zjistil, až když jsem se vrátil
*začaly mě pálit oci. Mám pocit.. jakoby se mi chtělo.... b-brečet*
Já jsem tohle nechtěl, nechtěl jsem tě ztratit. Zjistil jsem jak moc důležitý jsi pro mě byl
*utřel jsem si oči*
P-promiň
*otočil jsem se k němu zády a odešel jsem o kus dál*

Cb: *těžce jsem polknul a utřel jsem si slzičky* já... Já jsem tohle nevěděl.. *Přišel jsem k němu* Lixí já... Já miluji Hyunieho.. Omlouvám se ti
Nebýt tvého odporu.. Čekal bych na tebe

F: *sevřel se mi krk a zabolelo mě břicho. Otočil jsem se na něj*
Promiň.. ale mně to nezajímá.. teď mám klid, jak jsem chtěl, ne?
*položil jsem košík s věcmi co už jsem měl vybrané, nechal jsem ho tam a odešel jsem zpátky domů*

Cb: a-ale.. Um... *smutně jsem se zakroutil hlavou, zaplatil jsem a odešel jsem zpátky s nákupem domů* Hyunie? Lix je teď sám. Že?

H: nejspíš jo, nebaví se se mnou. Zda se ze si zablokoval moje číslo..
*obejmul jsem ho*

Cb: *objal jsem ho zpátky* mám tě rád ☺️🥺 *přemýšlel jsem v jeho objetí nad tím, jak udělat Lixímu alespoň trošičku radost.
Ohh.. Mohl bych mu alespoň něco upéct* ☺️ půjdu péct Hyunie a donesu to Lixímu... Smím? Je tak sám.. Tak alespoň tohle

H: ale samozřejmě ☺️ chtěl bys, abych šel s tebou?

Cb: neee, nemusíš ☺️ hezky odpočívej. Máš teď na to nárok 🥰

H: děkuju miláčku. A děkuju, že jsi ke mně upřímný ☺️

Cb: ano ☺️ nemám důvod lhát ti *pohladil jsem ho a odešel jsem péct.
S Inniem jsem dohodl, že mu zavolá, ať je ve 3 doma a pak jsem se tam vydal já sám.
Zazvonil jsem*