𝓡𝓪𝓷𝓭𝓸𝓶 𝓢𝓽𝓸𝓻𝓲𝓮𝓼 𝓣𝔀𝓸

Voják 4/10

F: mmnn
*vstal jsem z gauče. To bude asi ten kurýr, co volal
-šel jsem v bílém tílku a trenkách ke dveřím-
Otevřel jsem*
Dobrý d- 😳😳😳 c-co.. Co tu děláš?!
*rychle jsem si zakryl rozkrok a zaběhl jsem zpátky do obýváku*

Cb: ahoj 😮☺️ *šel jsem za ním a zakryl jsem si očička, když jsem viděl, jak rychle si obléká kalhoty.. Vojenské. Jiné asi nemá. Hyunie také nemá jiné. Budeme je muset koupit.
Když si to oblékl sundal jsem si ručičku z očí* Lixí... Říkal jsem si.. Když si tak sám, že asi nemáš nic moc k jídlu *snažil jsem se nekoukat na průsvitné tílko se svaly a podal jsem mu krabičku s dobrutkama*

F: owh.. děkuju... tos nemusel..
*vzal jsem si od něho krabičku a koukal jsem mu do očiček.. páni.. nikdy jsem si nevšiml, že je tak nádherný. Proč jsem jen byl tak slepý....*

Cb: *pousmál jsem se* chceš.. S něčím pomoct? S financema? Nebo i s úklidem?

F: t-to je dobrý
*poškrábal jsem se za krkem*
Asi bys měl jít domů

Cb: mm... Hyunie spí, dovolil mi sem jít.. Nemusíš se bát, že by mi to nějak vadilo... A-ale jestli mě tu nechceš, tak můžu jít

F: to jsem neřekl..
*odkopnul jsem z cesty batoh*
Klidně tu buď, jestli chceš
*odešel jsem ro kuchyně a chytl jsem se linky.
Já ho tak hrozně chci. Nechci, aby odešel. Nechci!!!
-chytl jsem se tyče na přitahování mezi dveřmi z kuchyně a začal jsem se přitahovat-
Byl jsem čelem do kuchyně, abych ho neviděl..*

Cb: *těžce jsem polknul a koukal jsem na jeho ohromná záda.
Proboha... Tohle to nikdy neměl... A-a ani Hyunie tohle nemá 😳.
Zakopl jsem o batoh a rozplácl jsem se o zem* Oh-

F: h-
*pustil jsem se tyče a rychle jsem ho sebral*
Jsi v pořádku?
*držel jsem ho za ruku a trochu jsem se usmíval*

Cb: j-jo.. Jsem ☺️ *pohladil jsem ho po vlasech a trochu jsem zašilhal na ty jeho prsa* j-jeeh mhihi... Ale vím, co tu v pořádku není *pustil jsem se ho a začal jsem sbírat věci ze země*

F: u- ne, počkej. To mi tu nemusíš uklízet.. vážně, nemusíš

Cb: já vím, že ne ☺️ ale já bych chtěl. Přijdu si špatně za to, že jsi sám. Chci, abys věděl, že pořád někoho máš *mrknul jsem na něho a uklízel jsem dál*

F: *znervózněl jsem a začal jsem se usmívat... pořád někoho mám..☺️🥰
-obejmul jsem ho-*
Děkuju Changbinnie

Cb: o-o-m *objímal mě ze zadu....
Rozbušilo se mi srdíčko.
Otočil jsem v objetí a zajel jsem mu ručičkama kolem boků* ☺️

F: *opřel jsem si hlavu o tu jeho. Je totiž o hlavičku menší a začal jsem mu jemně hladit zádíčka*

Cb: F-Felixí... *chtěl jsem se od něho oddálit... Ale moje tělo to nechtělo nějak povolit a tak jsem byl pořád v té stejné pozici a nehýbal jsem se*

F: *pustil jsem ho*
☺️❤️
*hezky jsem se na něho usmíval*
Dávej pozor ☺️

Cb: mvhm *mrkal jsem* j-ano ☺️

F: *je tak moc roztomilý.. nechápu, že jsem si nikdy nevšiml.
S úsměvem jsem šel do kuchyně*
Chceš něco k pití?

Cb: nee. Jedl si dnes vůbec něco? *zakroutil hlavou* tak si vezmi honem něco z té mističky, šup šup *uklízel jsem dál*

F: *usmál jsem se ještě vic*
Já tě m- 😳😳😳😳
*rychle jsem se otočil zády a zakryl jsem si pusu. On přeci miluje Hyunjina, co to vůbec povídám?!*

Cb: také tě mám rád ☺️ *začal jsem mu skládat vojenské oblečení*

F: owh 😁☺️
*tak to dopadlo dobře..  ☺️
-napil jsem se a pak jsem snědl něco z té mističky, co mi dal-*

Cb: *uklízel jsem a myl jsem. Až jsem to všechno uklidil* hhh to je už tolik hodin. Já už musím jít! 😳

F: oh- p-promiň.. měl jsem ti to říct, že? Moc se omlouvám *uklonil jsem se mu*

Cb: ne.. Ne. To se neukláněj ☺️☺️🥰 *dal jsem mu pusinku na tvář* jsem moc rád, že jsme zase přátelé 💖 ještě se uvidíme. Papa 💓 *odběhl jsem pryč*

F: a-ahooj
*zasněně jsem za ním koukal*
Ahh, tak takhle vypadá láska
*otočil jsem se*
Oh-
*vykuleně jsem koukal na všechno úžasně uklízené*