Jmenuji se Tracy,je mi 15 let. Zítra končí škola a za dva měsíce zase začne ale už jen rok v té uhnilé budově a jdu na střední. Nenávidím to tam a mě nenávidí spolužáci. Nechápu co....proč vůbec? Jsem pro ně jiná a co? To tak vadí,že neposlouchám ty jejich přiteplený zpěváky a že jsem spíš na to řekněme tvrdší? Že nejsem růžová barbie,ale ladím to spíš do černého nebo bílého nebo prostě tmavého ale pozor emařka nejsem. No ale abych se posunula,vychovává mě jen táta,který pije. Rodinu si koneckonců nevybíráme. Matka mi chybí,moc jsem jí nepoznala. Zemřela přesně 27.listopadu,na mé narozeniny. Teď když si tak vzpomenu nemám nikoho na kom by mi vážně záleželo....ani ty kámoše. Ale vlastně k čemu vlastně jsou..... Sice divná úvaha,no ale já to tak bohužel beru.
Fajn dneska je konec školy a jdu si pro ten naprosto nepotřebný papír. Zamířím k šatnám tam se svléknu a jdu směr třída,když v tom do mě narazí nějaký ten šamponek. "Hej!" křikla jsem po něm když jsem se otáčela,ale zarazila jsem se. Tohohle jsem tu nikdy nepotkala a vypadal na osmáka a byl v.....černým a vlasy ve stejné barvě,snad bude tichej a nebude se mi srát do života. Dojdu do třídy a sedla jsem si do poslední lavice jako obvykle asi pět minut po mě došel do třídy ten kluk a za ním se belhala naše učitelka. Předběhla ho a zastavila si ho před tabulí. No super,další přírustek. "Sice takhle na konci roku,ale třído tohle je váš nový spolužák, tak se nám představ." pobídla ho s tím jejím vlezlým úsměvem. Mlčel. Učitelka do něj nepatrně strčila,on si znuděně odhrnul až emařskou patku a pomalu začal."Jmenuju se Jeremiah." pravil a učitelka kývla a ukázala na místo v zadu v druhé lavici. Měli jsme lavice vedle sebe. Tak fajn...
Konečně po dvou hodinách byl konec. Sbalila jsem si a vyřítila se ze třídy. Ještě jsem se na něj tak nenápadně ohlédla ale on se k mému neštěstí díval na mě a celkem nepříjemně mě probodával pohledem. Viděla jsem jak si balí a jde ze třídy. Mířím k šatnám tam se obléknu a jdu směrem domů. Někdo mi podkopne nohy a já zaskučím protože spadnu na štěrk. Je to Tobias. Můj největší nepřítel a taky toho moc v hlavě nemá,no šampónek jak jinak. "Dávej si pozor kočičko!" řekl slizce. "Connane běž si za těma svejma krysama!!!"zařvala jsem na něj v tlumeném doprovodu smějících se barbínek a šampónků,ale ten Jeremiah tam nebyl. Za chvíli jsem ho uviděla vedle Tobiase."Hele necháš ji jasný?" To mě trochu zaskočilo."Cože?" pomyslela jsem si. Pořád jsem ještě seděla na štěrku a ucítila jsem jak mi po koleni stéká hustá rudá tekutina. Po chvíli ke mě Jeremiah přišel a podal mi ruku. "V pořádku?"zeptal se starostlivě. "Jo,proč mi sakra pomáháš?" takhle jsem to říct nechtěla."No tak ten hajzl si dovoluje na slabší tak jsem mu to jen trochu vysvětlil." pousmál se a já jsem jen kývla. Po chvilce jsme se rozloučili a šli jsme každý svým směrem...
Ahoj!!!
Na začátek mám tohle,nic jinýho mě nenapadlo. Takže doufám že se bude líbit a budu ráda za každej koment.
