V médiích šaty,které na sobě měla
Tracy :) EnJoY iT ;)
Adel°∆°
Flashback:
V okamžiku sebou začala škubat a svíjet se v bolestech a křečích. Křičela a já netušil,co dělat. A pak....
Konec flashbacku
A pak se z pohovky s ustávajícím pronikavým křikem vznesla do vzduchu. Měla vytřeštěné oči a otevřenou pusu. Sledoval jsem to se zatajeným dechem,se zděšeným výrazem. Kolem hlavy jí vlály vlasy,teď už ne čokoládově hnědé,ale lesklé,černé vlasy jako temnota,noc....Pomalu se otáčela a najednou se okolo ní začala mihotavě rozprostírat temně černá záře. Oči jí zaplály černým leskem,teď už bělmo neměla. Pod očima,dolů ke krku až na hruď se jí objevily tmavě fialové a šedé žíly.
Měla roztažené ruce. Najednou se na jejích zádech objevily rýhy,které začaly temně zářit. Ozval se pronikavý,ohlušující výkřik. V okamžiku jí z ran na zádech začaly vyrůstat černá,hedvábně lesklá křídla. Vytřeštil jsem oči. Nikdy jsem tak velká a temná křídla neviděl. Uchvátilo mě to,ale taky děsilo. Ne ona,ale její proměna. Jak neskutečná muka jí to působilo,ta bolest,proměna,všechno.
Začala se jakoby dusit a křídla jí zářila. Všechno jako by najednou potemnělo a Tracy tvrdě dopadla na zem. Zalapal jsem po dechu a hned jsem jí měl v náručí. Zaschlé slzy jí lemovaly tvář spolu se zmučeným výrazem. Spala...spíš byla v bezvědomí. Donesl jsem jí do ložnice. Z hrudi jí něco zářilo. Zděsil jsem se,roztrhl jsem jí tmavou halenku.
Zalapal jsem po dechu,když jsem spatřil stříbrně se mihotající ornament. Vypadalo to jako jakási runa. Přestalo to zářit,teď to připomínalo tetování,ale to rozhodně nebylo.
Lehl jsem si k ní a pevně jí objal. Spokojeně oddychovala a já měl nutkání chránit ji. Za chvíli už jsme oba nevnímali okolní svět a propadli se do říše snů....a nočních můr.
Tracy:
Když jsem se probudila,svítalo a rozhlédla jsem se. Byla jsem v našem pokoji. Jak jsem se sem dostala? To teď řešit nebudu. Pohlédla jsem na místo vedle sebe. Jemně pomačkaná přikrývka a prostěradlo značilo,že Jeremy už je někde jinde v domě,nebo v práci. Zvedla jsem se z postele a přistoupila jsem k velkému zrcadlu na stěně. Prohlížela jsem se od hlavy,k patě. Obličej jsem měla potřísněný zbytky řasenky a zaschlé slzy mi lemovaly tvář... Včerejšek byl naprosto děsivý. Ošklivá pravda. Pak proměna. A temnota. Nic už si přesně nevybavuju,ale tohle ve mně asi navždycky zůstane. Takže já že jsem anděl? Temnoty i světla?... Nevím jak,nevím proč,ale hromadí se ve mně vztek. Nadechla jsem se a vydechla... Pozoruju se,ale najednou se mi v hrudi rozprostře palčivá,naprosto šílená bolest. Vyjeknu,ale jen tak potichu. Padnu na kolena a vyhrnu si tričko. Zalapám po dechu,když to spatřím. Temně černý výrazný obrazec se stáčel na hrudi pod žebry,jakoby vyrytý ornament nebo runa. Přejela jsem si po tom prstem. Ucukla jsem. Jakoby to byl neviditelný rozžhavený drát,tak moc na dotek pálil.
