O 2 roky později:
Nechtělo se mi tomu dlouho věřit,ale Jeremiah se přihlásil na tu samou školu,designovka. Zkoušky udělal a prý předpisově což je ještě více zničující. Aby jste pochopili...znamená to že se mi může srát do života 15 až 19 hodin denně. Je to naprosto "supeer".
"Heeeeej! Tracyyy! Zastav se už!" zběsile na mě to pako ječí a je mu uplně jedno že se za chvíli natáhne. "SAKRA!!!!!! JAUUU!!!" Jako kdybych to neříkala. Otočila jsem se a musela jsem se začít smát. Ležel tam v plné své kráse. Jdu ke škole,když v tom....."Tracy Anne Loghanová!!!" nenávidím své druhé jméno. "Prokaž mi tu laskavost a zastav." řekl naprosto klidně. "Fajn. Co chceš?" zeptala jsem se znuděně. Nakrčil šibalsky nos. Přiznávám. Tohle roztomilé bylo. "Chci se s tebou bavit,ale ty mi to neumožňuješ. Notak,jsme spolu ve třídě a máme společnou lavici,tak co kdyby jsme se spolu začali konečně NORMÁLNĚ bavit?" v jeho hlase jsem slyšela zklamanost a pak naději. "Ok. Fajn..." šla jsem a snažila si zachovat vážnou tvář,ale jde to když vedle vás pochoduje jako voják takovej magor jako je Jeremiah? Ne...to fakt ne...
Celou cestu jsme se smáli. Vlastně je docela fajn. Taky je celkem hezkej. Bože! Sklapni! "Děkuju." rozzářil se šťastně. "Co-cože? Za co?" proboha ať to není to co si myslím. "Řekla jsi že jsem hezkej,tak za to." oooo neeee. Já si zase povídám se svým svědomím nahlas?! To ne bože,musím se hlídat. "Eh... Jo není zač." řekla jsem. "Nemusíš se stydět." zazubil se ale okamžitě zaskučel,protože jsem ho silně praštila do ramene pod sval. Ha a má to!
JEREMIAH:
Začala rudnout. Je tak roztomilá když se stydí.
Uběhl školní den byl jako každý jiný,ale jiný v tom že se mnou moje kráska,teda Tracy bavila a smála se. Byla tak roztomilá když se smála.
TRACY:
Den skončil a my jsme se s Jerrym odebrali na cestu domů.
Došli jsme k mému domu. Jerry se přede mě postavil. Když stál vedle mě nebo proti mě koukala jsem nahoru. Ani mi to moc nevadilo. Ale co mě dost přizdilo bylo.....no...prostě on mě mě obejmul. Jajky,cítím jak se červenám. "Tak ahoj ty můj skřítku!" usmál se a běžel do domu vedle našeho. "Ahoj můj duhový jednorožče!" vrátila jsem mu to a podle jeho výrazu Really jako??? jsem to trefila.
Hi guyys!! Jsem tu s další kapitolkou. Doufám že se bude líbit. Pokud ano,řekněte mi to v komentářích a ookud tak taky love you
