Another Girl (TMR fanfiction CZ) ✔

10.

(Editováno)

V pokoji je ještě tma, když mě probudí ten zvuk. Otevírají se dveře a já sebou zděšeně trhnu, když v nich spatřím vysokou siluetu. Už chci budit Teresu a hystericky křičet, aby někoho zavolala, ale nedostanu k tomu příležitost. Uprostřed nádechu k mému první výkřiku slova: ,,Vetřelec!" někdo totiž promluví:

 ,,To jsem já," zašeptá hlas ze tmy a já si oddechnu, když mi dojde, že je to Newt. Zavrtím hlavou a posadím se. ,,Co tady děláš?" zeptám se, když vejde dovnitř a posadí se vedle mě, tak blízko mé nohy, že stačil centimetr a rozplácl by se mi na lýtko.

 ,,Nemůžu spát," odpovídá a já na něj vteřinku zírám s nadzvedlým obočím, než střelím pohledem k Teresině posteli.

 ,,Jsi pořád naštvaná?" chce vědět Newt a když se na něj podívám, ve tmě rozeznám, že mu vlasy trčí do všech stran. Ruka mi divně zacuká a pohne se vpřed – zastavím ji na poslední chvíli a zabráním si tak, abych mu je prohrábla.

Co to sakra? Neměly by mě moje končetiny poslouchat? Zlá ruka! Zlá, zlá, zlá ruka!

 ,,Nejsem naštvaná," přiznám potichu a pak zase zavrtím hlavou. ,,Nějak mi to nejde."

 Usměje se - něco je na tom úsměvu však jinak, protože tentokrát nesrší pobavením ani smutkem nebo ironií, nýbrž něčím jiným, něčím, s čím jsem se u něj ještě nesetkala. A tak se na mě tak usmívá, jenom lehce pozvedne koutky úst a sleduje mě, dokud ho smích najednou nepřejde.... a já si uvědomím, co se chystá udělat vteřinu předtím, než se jeho rty dotknou mých.

 Všechno zamrzne a hlavou mi proletí další co to sakra?!

 Pohne se jako první: přitiskne se ke mně a stlačí mě tak zpátky do lehu, načež mě pod sebou uvězní, rty pořád na mých. Zalapu po dechu, ruce mám najednou v jeho vlasech...

 ,,Newte," vyrazím ze sebe a blesknu pohledem k druhé posteli. ,,Newte, vzbudíme Teresu."

 Podívá se na mě. Jeho oči jsou teď téměř černé barvy, vlasy má už úplně rozcuchané a tváře trochu zbarvené do červena.

 ,,Lauro," řekne. Vyjde ze mě něco jako nadechnutí, vydechnutí a zamumlání zároveň. Zní to trošku vtipně...

 ,,Lauro!" Trhnu sebou a vytřeštím oči. Nade mnou se sklání Teresa. Jako první si uvědomím, že neovládám svůj dech, takže se snažím přestat tak funět. Pak postřehnu, že jsem úplně zpocená. Teresa se na mě ušklíbne. ,,Holka, tebe vzbudit je fakt úkol. Co se ti proboha zdálo?"

 ,,Eh, hm... ugf," dostanu ze sebe neurčitě a znovu párkrát zamrkám, načež očima přelétnu místnost, jestli někde neuvidím Newta a zarudlými tvářemi. Nic takového ale nespatřím, takže se podívám zpátky na Teresu. Mrknu na svoje ruce, křečovitě sevřené v pěst. ,,Ehm, noční... můra?"

 Zvedne obočí, ale nijak to nekomentuje. ,,Nachystej se, na snídani máme asi půl hodiny. Pak už hezky do práce."

 Kývnu možná až moc rychle a marně se pokouším potlačit vzpomínky na sen, co mi pořád víří hlavou. Vyskočím z postele a jako první si beru věci a mířím do sprchy. Když už nic, alespoň se stačím vzpamatovat.

Nějakým zázrakem mi ani dneska dovnitř nikdo nevtrhne a když si o pět minut později čistím zuby, broukám si máminu oblíbenou písničku... název kapely si už nepamatuju.

 Prudce se narovnám. Vážně jsem si jistá, že bych název té kapely měla znát. Nakrčím čelo a zapátrám v paměti - ne, je to pryč, schované někde, kam na to nedosáhnu. Zavrtím hlavou, odnesu si věci do pokoje a následně se připojím k Terese, když si jdeme pro snídani.

 ,,Slyšela jsem, že budeš pracovat s Chuckem," řekne Teresa, jenom co vyjdeme z pokoje.

 ,,Jo," přikývnu. ,,Což mi připomíná - kam mám po snídani jít?"

 ,,Chuck bude určitě v jídelně," řekne Teresa. ,,Většinou udělá to, co má za práci každý den, potom dostane nějaký úkoly od Albyho a když má ještě hodně času, jde pomoct s nějakou jinou prací."

 Znovu přikývnu. Když vejdeme do jídelny, spatřím u stolu Newta a Chucka, jak spolu něco probírají. Při pohledu na Newta okamžitě zrudnu a vydechnu nosem, abych si vyčistila hlavu.  

 ,,Ahoj," pozdravím kluky a posadím se vedle Chucka.

 ,,Ahoj," zahuhlá Chuck s plnou pusou a mě to okamžitě vyloudí na tváři úsměv.

 Newt kývne a sjede očima Teresu. ,,Už ses rozmyslela, jestli chceš pracovat u meďochů nebo v kuchyni?" zeptá se jí, zatímco přežvykuje bramborovou placku, co máme dnes k snídani. Taky ji pomalu uždibuju a sleduju přitom svoje ruce. Hlavou mi běhá vzpomínka na sen.

Třeba mi hráblo. Dočista mi přeskočilo. Jsem v zabijáckým labyrintu bez východu, ale nemám čas na noční můry, protože se mi zdá o klukovi. Nejsem normální. Vždyť ho ani neznám! Navíc není až tak hezký, no ne? Kouknu na něj a zase obrátím pozornost jinam, protože se setkám přímo s jeho očima.

 Ok, fajn, dobře, tak je dost hezký.

 No a co má být? \vyjedu sama na sebe v duchu. Tos jako v životě neviděla hezkýho kluka? Chovej se normálně, blbko, normálně! Ne, ježiši, nehltej tak tu placku, nebo se udusíš! Dívá se? Nedívá. Fajn, tak si tu placku strč třeba do krku.

 Hlavně přirozeně. Nelíbal tě a ty nechceš, aby tě líbal. Byl to jenom sen. Na tohle není čas. Prostě se od něj chvilku drž dál, ono to přejde.

 Byl to jenom sen.

 ,,Hej, Lauro," drcne do mě Chuck, zatímco Teresa s Newtem pořád probírají práci. ,,Jsi rudá jako řepa. Nemáš horečku?"

 Placka se mi vzpříčí v krku a zakašlu se. ,,Kéž by," dostanu ze sebe a on nechápavě nakrčí čelo, když se snažím dostat do sebe dost vody na to, abych spláchla špatně požvýkané jídlo. ,,Hele borče, co máme dneska vůbec za úkol?" změním potom okamžitě téma.

 ,,Ehm," odkašle si Newt. ,,Abych na to nezapomněl - až budete mít hotovo, přijďte mi prosím pomoct do záhonů."

 Zavřu oči a znovu vydechnu nosem. Výborně. Tak můžu rovnou zapomenout, že bych se mu na nějaký čas třeba vyhnula. A co jsem si vůbec myslela? Nemůžeme odtud odejít. Budu ho potkávat každičkej den až do skonání světa.

 Obě dlaně mi zabrní.

 ,,Jsi v pohodě?" zeptá se mě Teresa a když otevřu oči, musím se zasmát tomu, jak mě všichni pozorují.

 Potom přikývnu.