Sedmá následnice

4. Yuko - Boston, 2002

​„Hapere!" Zakřičela. Nebylo to nic platné. „Kde je můj bratr!" Po tvářích se jí řinuly slzy. Někdo ji popadl zezadu a odtáhl z pohotovosti.
Přes pláč viděla rozmazaně tvář tmavovlasé dívky. Nevěděla, kdo ta dívka je, ale bylo jí to jedno. Byla tady a držela jí. Jako jediná. Connor za ní celou cestu běžel, ale asi se mu musela v davu ztratit. Netušila, co se stalo Rorymu. Jestli vyvázl se zraněním, nebo zemřel, stejně jako Harper. A byť se kvůli tomu později cítila sebehůř, v ten moment jí to bylo jedno. Dívka ji objala a ona se na malou chviličku cítila v bezpečí. Nebylo to fér. Smrt jejího bratra nebyla fér. Byla bezdůvodná a zbytečná.
Když byla ještě malá holčička, vykládal jí, že umře v boji, nebo na útěku. Na vlastních nohou a se zbraní v ruce. Tehdy mu to věřila. Když se společně dostali do Roryho bytu po několikatýdenní cestě z Tokia, věřila, že už se mu nemůže nic stát. Mýlila se.
​„Co se stalo?" zeptala se dívka, když její pláč začal pomalu ustávat. Nemohla jí říct co se stalo doopravdy. Nemohla se svěřit a povědět dívce, jíž ani neznala jménem o Masami. O útěku z Tokia. O Rorym. O rodičích. O Harperovi a o tom, co pro ni znamenal. „Můj bratr," Opakovala. „Můj bratr, můj bratr, můj Harper, Harper, Harper, Haro, můj Haro. Nechali ho zabít" Šeptala. Došly jí slzy. Nevěděla, kolik času uběhlo. Vzhlédla k dívce. Všimla si, že je velmi krásná. Tmavovlasá, štíhlá a podle prvního dojmu jen o rok nebo dva starší než Yuko sama.
Yuko se třásla kolena, zvedla se a zeptala se hlavní sestry, jestli Rory přežil. Odpověď už ale hluboko uvnitř znala. Když jí žena za pultem oznámila, že Rory zemřel na místě útoku, dostavila se do jejího nitra obrovská vlna vzteku. Otočila se a odkráčela ven z nemocnice. Dívka s tmavými vlasy ji následovala.
​„Willow Beverly." Natáhla k Yuko ruku. Ale už to nebyla Yuko, kdo ruku přijmul. Mladá Japonská emigrantka, zahnaná do kouta smrtí dvou nejdůležitějších osob v životě, tak jak ho znala byla pryč. Zabili ji v tom autě společně s Harem a Rorym. Yuko Saiki byla pryč a ona se znovu narodila, jako fénix vstávající z popela.
„Issabel Harperová"
Issabelin vztek se dral na povrch. Podívala se Willow pevně do očí. Neměla co ztratit. Už ne. „Zabiju ho. Zabiju toho zasranýho zkurvysyna tím nejbolestivějším způsobem, na který přijdu. Poslední, co uvidí bude můj obličej, pokrytý jeho vlastní krví. Zničím ho a s ním vše na čem mu kdy záleželo." Willow se na ní podívala způsobem, že Issa pochopila, že ví, o kom mluví.
Gabriel McCoy.
Muž, který před dvěma lety vyvraždil celou svou rodinu, počínaje vlastním otcem, aby se mohl chopit trůnu, jakožto nejmladší dědic.
„Nejsi jediná, která trpí jeho počínáním Issabel. Znám víc takových lidí. Všichni se chceme pomstít. Jsme oběti. Prozatím. Nechal ti zabít bratra. Znám ženu, která jeho pokus o to připravit ji o život přežila. Znám muže, který se vzdal dosavadního života, aby se mohl postarat o to, aby jí Gabriel už nikdy nemohl ublížit. Chci abys je potkala." Issabel se jí podívala zpříma do očí. „Bez něj ne." Kývla hlavou a na znamení že se má Willow otočit. Přejela Connora pohledem a poté se zas podívala zpět na Issu. „Jedno volné místo bych v autě ještě měla."
„Takže jsi součástí jakéhosi odboje? Pochopil jsem to správně?" Willow se nad Connorovou otázkou pousmála. „Ne i ano. Nejsme nějaký aktivní vojenský útvar, jestli se ptáš na tohle." Podívala se na Connora přes zpětné zrcátko. Jeli už několik hodin a Willow se pokoušela Isse a Connorovi vysvětlit, co je vlastně Společenstvo zač.
Po odjezdu od nemocnice jim Willow oznámila, že mají namířeno do sídla protivládní organizace zvané Společenstvo, která má za cíl obrat prezidenta o moc a dosadit právoplatnou následnici trůnu. Právoplatná následnice, Valeria McCoy zemřela při letecké havárii o před dvěma lety, společně se svou matkou Adele, která byla v té době u moci.
Issabel si odmítala připustit skutečnost, že sladká Willow by také mohla být obyčejný únosce. Nezáleželo jí na tom, že by ublížila jí. Jediný, o koho by mohla mít obavy byl Connor, a byla si jistá, že když přežila všechno peklo světa, aby se před několika lety dostala do Bostonu, zvládla by Willow zneškodnit při nejmenší známce podezření.
„Willow," Prolomila Issabel nepříjemné ticho. „To nebyla náhoda, viď? Že si mě našla v té nemocnici." Nebyla si úplně jistá, jestli chce slyšet odpověď. „Ne. Byl to rozkaz. Dost jsi mi to usnadnila. Když jsi šla dobrovolně. I Connor, když už jsem u toho." „Jak si věděla že můj bratr..." Odmlčela se. Nedokázala to slovo říct nahlas. „Haro Saiki moc dobře věděl do čeho jde, Iss." Issabel prudce otočila hlavou. „Jak je možné že znáš jeho celé jméno?" Willow nespouštěla oči ze silnice. „Jakmile dorazíme na místo určení, někdo, mnohem způsobilejší, než jsem já, ti všechno vysvětlí, slibuju."