Předposlední rok v Bradavicích. Annie se vrací po prázdninách do školy a doufá, že zažije další zábavný, poklidný a spokojený školní rok s přáteli. Věci se zkomplikují, když se jeden z nich přestane chovat jako kamarád, ale začne žárlit na všechny o...
Neděle proběhla v naprostém klidu, jen jsme se různě poflakovali po hradu nebo jsme někde chillovali. Dnes je však už první den, kdy se učíme. Ráno jsem se vzbudila hezky včas, abych se stihla připravit bez časového presu. Rychle jsem udělala ranní hygienu, upravila si vlasy a oblékla se do hábitu. Celé ráno jsem při tom poslouchala mou oblíbenou hudbu, tak to beru jako velmi úspěšný start do nového dne. Když jsem byla připravená, tak jsem si vzala batoh s učebnicemi, hůlku, mobil a vyrazila jsem do společenské místnosti, kde už seděl Blaise. „Dobré ráno, Blaise." pozdravila jsem ho s úsměvem a posadila se k němu. Jen se na mě usmál a pokýval hlavou. Blaise je z nás ten nejtišší a má asi nejvíce rozumu. V tichosti jsme čekali na ostatní. Musím ale říct, že s ním to není nikdy trapné ticho, je to spíš uklidňující a příjemné. Postupně se začali všichni scházet „Jsme všichni?" ozval se důležitě Enzo, jako kdyby byl naše chůva. Rychle jsme se nasnídali ve velké síni a pak jsme se po skupinkách roztrousili na naše první hodiny. Já jsem měla první hodinu s Theem a Mattym a čekaly nás lektvary. Tento předmět mě baví asi úplně nejvíce ze všech. Profesor Snape mi už však moc sympatický není a on mě v lásce zrovna moc také nemá. Mám od něj klid jen díky tomu, že tento předmět opravdu dobře ovládám a mám v něm vynikající známky. Když jsme vešli do třídy, tak Theo uviděl nějakou holku, kterou zná a posadil se k ní, já s Mattym jsme si sedli o pár lavic dál. „Doufám, že mi pomůžeš." drkl mi do ramene Mattheo. Ne že by měl problémy s předmětem nebo byl hloupý, ale většinu času nedává pozor, tak neví, co se děje. Než jsem mu stihla odpovědět, už do třídy přišel Snape a začal rovnou bez pozdravu vykládat a vyptávat se studentů na všetečné otázky. Po chvíli nám zadal úkol namíchat lektvar, který nám hned oznámkuje, jakmile ho dokončíme. Začala jsem si připravovat přísady a už mě začal Mattheo tahat za rukáv mého hábitu, abych mu řekla, co má dělat. „Co jsi sakra celou dobu dělal?" sykla jsem na něj. Mattheo jen kývl směrem k nějaké holce, se kterou si psal podle mobilu v jeho ruce. „Jak taky jinak, že." zamrmlala jsem a protočila oči v sloup. „Nežárli a řekni mi, co máme dělat." zašeptal Mattheo. „Já nežárlím!" ohradila jsem se a ukázala mu mé poznámky s instrukcemi. „To vidím." nahnul se hodně blízko mě a zašeptal mi to tak, že se rty dotýkal mého ucha. Zatřásla jsem hlavou a ignorovala ho. Na konci hodiny jsem měla hotový lektvar výborné kvality a také jsem za něj dostala tu nejlepší známku. „Potřebuju pomoc." zatahal mě zase Mattheo za rukáv. „Co mám dělat s tou poslední přísadou?" ukázal na kořen. „Nastrouhej ho, hlavně ho nekrájej." pomohla jsem mu. „Jsi nejlepší." mrkl na mě a pohladil mě po pase. „Já vím." odpověděla jsem mu sebevědomě. „Že jsem něco říkal." zakřenil se Matty. Když skončila hodina, tak se šel na něco zeptat Thea. Já si zatím balila všechny mé věci do batohu. „Annie?" ozval se vedle mě Fred. „Ahoj, Freddie!" usmála jsem se na něj. „Já jsem ale George." zkoušel na mě. Zasmála jsem se a řekla mu, že je to dobrý pokus, ale já ho už za ty roky poznám. Fred uznale pokýval hlavou. „Proč jsem ale tady." začal. „Večer se jsme s Georgem a Ronem projít, nechtěla by ses připojit?" pozval mě na procházku s jeho bratry s úsměvem. „Moc ráda se k vám přidám, v kolik se sejdeme?" odpověděla jsem mu také s úsměvem, ale všimla jsem si, že na nás zírá zamračený Mattheo. „Buď připravená v 7 u velké síně." mrkl na mě a odešel. „Co to mělo znamenat?!" přiřítil se za mnou rozzuřený Matheo, když Fred vyšel ze třídy. Věděla jsem, že nemá dvojčata rád, ale tohle mi přijde jako dost přehnaná reakce. Ale vzpomněla jsem si na jeho hloupé poznámky. „Žárlíš?" vrátila jsem mu to. Jen se na mě nevěřícně podíval a mlčel, protože věděl, že jsem mu vrátila jen jeho poznámky. „Ne." Řekl suše po chvilce a vyšel ze třídy. Pokrčila jsem ramena a také vyšla ven z učebny.
Další hodinu jsem měla s Pansy a to dějiny. Tohle je ten úplně nejnudnější a nejúmornější předmět. Profesor Binns ho učí, jako by měl každou chvíli umřít, což je paradox, protože je to duch. Alespoň máme čas si s Pansy popovídat, chci ji říct, co se stalo po lektvarech. „Musím ti něco říct, je to fakt divný." začala jsem a Pansy pokývala, ať pokračuju dál. „Dneska mě pozval Fred na procházku s jeho sourozenci a Mattheo udělal scénu, jako kdybych zavraždila štěňátka a jehňátka. Vůbec to nechápu." dokončila jsem vyprávění. „Kašli na to, asi má blbý den a jestli bude pokračovat, tak si s ním prostě promluv." Zakončila téma Pansy. Profesor Binns začal rozdávat úkoly, tak jsme ho začaly dávat pozor, abychom neměly zbytečné problémy, že nemáme hotovou naši práci. Zbytek dne se mi Mattheo vyhýbal a nedorazil ani na oběd. Po vyučování jsem si zopakovala dnešní látku nad cigaretou ve svém pokoji. Večer se začala oblékat na procházku před večeří. Najednou mi cinkl mobil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak ať si trhne nohou, když mě ignoruje. Vzala jsem si hůlku, mobil a zabalila se do své bundy. „Jsem připravená." řekla jsem si sama pro sebe a došla k velké síni. Tam už na mě všichni tři Weasleyovi čekali. Sborově jsem se pozdravili a vyrazili jsme ven. „Kam půjdeme?" zeptala jsem se. „K Černému jezeru." Odpověděl mi Ron. Cestou mi dvojčata vyprávěla o jejich žertech na ostatních a Ron mě poprosil, abych mu poradila, jak se už konečně zbavit Levandule, která ho otravuje i po jejich rozchodu, který proběhl už minulý rok. „No a když to nepomůže, tak s ní klidně promluvím." zakončila jsem svou radu pro Rona a ten vděčně poděkoval. Společně jsme se usadili a obřím balvanu a byla řada na mě s vyprávěním, co jsem zažila o prázdninách.
