Předposlední rok v Bradavicích. Annie se vrací po prázdninách do školy a doufá, že zažije další zábavný, poklidný a spokojený školní rok s přáteli. Věci se zkomplikují, když se jeden z nich přestane chovat jako kamarád, ale začne žárlit na všechny o...
Mattheo mě ignoroval až do pátečního večera. To za mnou přišel do mého pokoje. „Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho bez obalu. „Nesu trávu, ale omlouvat se nehodlám. Nic jsem neudělal." Řekl. Jen jsem obrátila oči v sloup, ale hádat jsem se nechtěla, tak jsem odstoupila od dveří, aby mohl projít a pokynula rukou směrem do místnosti. „Hodná holka." zakřenil se Mattheo a svalil se rovnou na postel, jako by byla jeho. Sedla jsem si k němu a opřela se zády o čelo postele. „Já se s tebou chci bavit, Clarksová." přiznal mi a začal připravovat brko. Jen jsem se usmála a čekala, až to dokončí. Po chvíli ho zapálil a podal mi ho. Spokojeně jsem si kouř natáhla do plic a spokojeně zamručela. Matty mi ho vzápětí vzal z ruky, aby si mohl také popotáhnout. „Jsme dobrý?" promluvil. „Jsme nejlepší." mrkla jsem na něj. Spokojeně jsme seděli v příjemném tichu a společně hulili. „Půjdeme zítra do Prasinek?" prolomila jsem ticho. „Promiň, ale už jsem to slíbil někomu jinému." řekl mi. „Jo, jasně. V pohodě, chápu to." usmála jsem se na něj. „Vezmu tě tam příště." slíbil mi. „Nemusíš to dál řešit, zeptám se někoho jiného." řekla jsem mu. Mattheo se dost napnul, ale nic mi na to neřekl. „Tak se půjdeme projít alespoň teď?" navrhla jsem mu. „Jestli ti nevadí, že je noc, tak můžeme." začal vstávat. „Alespoň bude dobrodružství." mrkla jsem na něj a vyšla z pokoje. Procházeli jsme se prázdnými chodbami a hlídali, aby nás nenašel Filch se svou hrozně otravnou kočkou. „Tak s kým se chystáš do Prasinek?" zeptala jsem se zvědavě. „Tu asi neznáš." mykl rameny a najednou se zastavil. „Co se děje?" zeptala jsem se ho.
Mattheo se na mě obrátil, v jedné sekundě mě natlačil na stěnu a držel mi ruce nad hlavou. „Ani se nehni." zašeptal. Já jsem tam jen ohromeně stála a nevydala ze sebe ani jednu hlásku. Absolutně nechápu, co se právě děje. Mattheo se ke mně přiblížil obličejem a volnou rukou mi přejel po boku. Němě jsem čekala, co se bude dít dál. Mattheo mě velmi vášnivě políbil, pustil mi ruce a místo toho mě chytil pod zadkem a vyhoupl si mě na jeho boky, aniž by mě přestal líbat a odtrhl se. Obmotala jsem okolo něj své nohy, abych neupadla na zem, i když mi bylo jasné, že by mě nikdy neupustil a ani mi neublížil. Nebyla jsem si jistá, zda je to správně, ale nechala jsem ho, aby si se mnou dělal, co jen chtěl a uznal za vhodné. Ještě chvíli mě vášnivě líbal, ale pak mě položil na zem, vzal mě za ruku a vedl nás zpátky do společenské místnosti, jako by se právě nic nestalo.
Opět. Nechápu vůbec nic. Mlčky jsme došli k mému pokoji, kde pustil mou ruku a jen s mrknutím odešel do toho svého. Stála jsem jako opařená a nehýbala jsem se asi ještě 5 minut. Pak jsem vešla do pokoje, dala si sprchu a převlékla se do pyžama. Sedla jsem si v tichosti na postel a musela si zapálit cigaretu. Mattheo se se mnou líbal a pak už se mnou nepromluvil. Rekapitulovala jsem si poslední chvíle. Vzala jsem si mobil do ruky a napsala mu pár krátkých zpráv na messengeru ovšem opět bez jeho odezvy. Pouze zobrazeno.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě chvíli jsem počkala, ale když se opravdu neozval, tak jsem se zachumlala do peřin a usnula jsem. Dalšího dne jsme se probudila, když do pokoje vešel Enzo, aby se mě zeptal, zda s ním půjdu do Prasinek, protože si tam potřebuje něco zařídit a nikdo další nechce jít. Domluvila jsem se s ním, že se za hodinu a půl sejdeme ve společenské místnosti a vyrazíme. Rychle jsem udělala hygienu, oblékla se a upravila se. Chtěla jsem ještě chvilku pro sebe, tak jsem se posadila do křesla a jen rozjímala. Když se blížil čas odchodu, tak jsem si oblékla ještě bundu a vzala si tenisky. „Připravená?" zeptal se Enzo, když jsem dorazila do společenky. „No jasně." usmála jsem se a zahákla se za jeho loket. Za společného brebentění jsme vyrazili vstříc malé vesničce. „Můžu se tě na něco zeptat?" vyhrkl Enzo. Kývla jsem hlavou a čekala na jeho otázku. „Líbí se mi jedna holka a já nevím, jak s ní o tom navázat řeč." řekl se stydlivým úsměvem. „To je sladké, můj Enzo se nám zamiloval." popichovala jsem ho, ale měla jsem z něj obrovskou radost. „Nejdříve mi řekni, kdo je ta tvá vyvolená." vyzvídala jsem. Enzo mi řekl, že je to holka z Havraspáru, která je ve stejném ročníku jako my, ale dost pravděpodobně ji neznám. „Hlavně netlač na pilu, Enzo. Víš, že jsi někdy dost hr." začala jsem přemýšlet nahlas. „Co kdybys ji pro začátek pozval třeba na procházku, podle odpovědi budeš vědět, na čem jsi." navrhla jsem mu. „To není špatný nápad." řekl a poté mi o ní začal znovu vyprávět až ke vstupu do Prasinek. „Zdá se jako moc milá a hodná, podle tvého vyprávění." řekla jsem mu a pyšně se na něj usmála, že si vybral takto hodnou dívku. Enzo si to moc zaslouží, je také moc hodný, i když dost často rozjetý a hr.
„Tak co budeme dělat první?" zakřenila jsem se. „Koupíme si něco dobrého a pak se podíváme na hábity. Potřebuju si koupit novou košili. Jedna se mi totiž roztrhla." Vysvětlil mi. Zamířili jsme k obchodu se sladkostmi, abychom si doplnili zásoby. Pak jsme se s úlovkem vyfotili a poslali to do společně skupiny, aby ostatní věděli, o co přicházejí. „Jen si skočím vyzvednout tu košili, chceš jít se mnou dovnitř?" ukázal Enzo na vchod. „To je dobré, počkám venku." odpověděla jsem a Enzo zalezl do obchodu. Jak jsem na něj čekala, tak jsem se rozhlížela okolo sebe a uviděla Matthea, jak líbá nějakou holku a kouká při tom upřeně na mě. Celou tu dobu jsem od nich nedokázala odtrhnout zrak. „Na co koukáš?" ozve se vedle mě po chvíli. Rychle zamrkám a usměju se na Enza. „Ale na nic, můžeme jít?" zahákla jsem se opět za jeho paži a táhla ho pryč. Enzo byl překvapený, ale nic nenamítal.
