BEGGING | (TodoDeku) CZ

4.

,,Tak co tu pro mě máš?"

,,Tenhle by tě mohl zajímat, už na tebe čeká v jedničce." předala mi kartu do které jsem bez váhání nahlédl.

Mladý doktor zabraný do karty pacienta nejeví nejmenší zájem o své okolí. Vztanul jsem a přešel do prostřed čekárny.

,,Prosím chvilku pozornosti." zvolal jsem s úsměvem.

,,Můj život nezačal zrovna šťastně, ale nyní když mám konečně trochu té radosti, někdo se mi jí snaží sebrat. Nabídne mi věc kterou mi nikdo jiný nebude schopen nabídnout ale odmítá mi s ní pomoct. Jaký by potom měl být můj život? Znovu stejně smutný?" mladý doktor na mě koukal s nechápavým výrazem stejně jako všichni ostatní v této místnosti. Jeho pohled však obsahoval formu viny.

,,Protože má radost se ostatním zrovna nelíbí. Mám splnit jejich očekávání? A co když pak někdo nectí ta má? Kdo by měl určovat co je správné a co špatné? Možná můžu být ten špatný, proto by tu měl být někdo kdo by ze mě udělal správného člověka." z kapsy jsem vytáhl nůž.

,,A na závěr chci říct že jsem s tím co dělám šťastný, ale jestli s tím budu pokračovat sám tak zde moc dlouho nebudu." usmál jsem se, tentokrát už upřímně. Viděl jsem jak už se zde hrne ochranka.

,,Odhoďte ten nůž." řekl muž s namířenou zbraní přímo na mě.

,,Ne nestřílejte." řval po nich mladý doktor.

,,Naviděnou." podíval jsem se do jeho nádherných očí. Přiložil jsem si nůž ke krku a jedním rychlým řezem si podřízl tepnu. Krev tryskala na zem a já cítil jak mi slábne stisk v ruce. Nůž jsem pustil a ihned se sesunul na zem. Mladý doktor se ke mě rychle rozeběhl a pokoušel se mě zachránit.

,,Potřebuju pomoc. Ihned musí na sál." bylo poslední co jsem slyšel než jsem usnul.

Obklopovala mě nekonečná tma...

...než.

Otevřel jsem oči. Znovu...

Zatuchlá vůně nemocnice, bílé stěny a tyrkysové povlečení. Bože tohle nesnáším. Pohl jsem se a zjistil nepříjemnou novinu. Jsem poutama připoutaný k nemocničnímu lůžku.

,,Ah vidím že už jsi vzhůru." uslyšel jsem hlas mladého doktora.

,,No bohužel..." řekl jsem se smíchem.

,,Gratuluju, vysloužil sis místo na psychině." řekl s pohledem do karty a já na něj čuměl s otevřenou pusou.

,,To si ze mě děláš teď prdel že ano?" zeptal jsem se nevěřícně.

,,Proč jsi mě zachraňoval? Do konce života mě čeká jenom náprava které se nikdo stejně nedočká a já tak budu pouze trpět a přidělávat ostatním práci." řekl jsem naštvaně.

,,No možná s tebou bude práce a možná teď dělám chybu, ale vzal jsem si tě do domácí péče." řekl chladně. Mé srdce se v tu chvíli rozbušilo jako splašené. Byl jsem tak šťastný že nemusím do léčebny, a co víc? Můj plán vyšel a on souhlasil.

,,Teď ale lež, stejně tu budeš muset být, než se uzdravíš." řekl zamyšleně s pohledem do karty.

,,Dobře." usmál jsem se na něho. Podezřívavě se na mě podíval.

,,Dobře?" zeptal se.

,,Ano." usmál jsem se a zavřel oči.

...

Dneska jsem konečně propuštěn. Bohužel jsem od doby prvního probuzení neviděl mladého doktora, který mě osvobodil od psychiatrické léčebny.

,,Chvilku zde prosím počkejte." řekla mi sestra u recepce.

,,Tak jdeme." ozvalo se za mnou po chvilce. Rozešel jsem se tedy ven z nemocnice po boku mladého doktora. Venku jsme nasedli do nádherného sporťáku černé barvy a jeli jsme. Za celou tu dobu jsme nepromluvili ani slovo. Jsem vlastně prostě hrozně vděčný, že souhlasil a tak nechci být vlezlý nebo otravný, aby si to ještě nerozmyslel.

,,Potřebuješ nutně něco z domu?" zeptal se po cestě.

,,Amm... myslím že ne." řekl jsem zamyšleně.

,,Super." rozjel se ještě rychleji. Jeli jsme nějakou dobu, než jsme konečně zastavili za městem.

,,Tak jsme tu." řekl a já společně s ním vystoupil. Větší dům bez plotu s velkou zahradou. Dům neobklopovalo nic, kromě lesa který se rozrůstal za domem, žádné další domy ani paneláky či chatky. Prostě nic.

,,Je to tu příjemné. Takové klidné." řekl jsem s úsměvem.

,,Vždy jsem takhle chtěl bydlet. V klidu, daleko od všeho." zakoukal se na dům a se zamčením auta se rozešel k domu. Ihned jsem přispěchal ke dveřím, které zrovna odemkl. Pozval mě dovnitř a já se porozhledl okolo. Chodba byla pěkná, mramorově bílá podlaha se světle šedými zdmi. Vyzul jsem si boty a následoval jeho rychlou chůzi.

,,Posaď se." řekl a ukázal na černý kožený gauč.

,,Dáš si něco?" zeptal se sotva co jsem se posadil.

,,Ne to je dobrý." řekl jsem a rozhlédl se kolem. Přede mnou byl skleněný stůl a zbytek nábytku byl převážně v tmavých barvách.

,,Takže první věc je, že budeme mít nějaké pravidla po dobu co zde budeš." usadil se do křesla naproti mě.

,,Jídlo si můžeš brát odtud, lednice je stále plná, takže s tímhle problém není. Budeš spát zde a prakticky i bydlet po dobu vypršení tvého trestu. Poté se rozhodne co dál. Oblečení budeš nosit výhradně takové, jaké ti dam či koupím. Telefon používat nebudeš." řekl a nastavil přede mě svou ruku.

,,Takže mi ho dej." sice jsem byl zmatený, ale telefon jsem mu nakonec předal.

,,Super." položil ho na stůl.

,,Máš nějaké hranice bolesti?" zeptal se zvědavě. Když jsem se zamyslel nepřišel jsem vůbec na nic.

,,Několikrát jsem se pokoušel zabít, takže myslím že nemám." řekl jsem ledabyle.

,,Dobře, teď pojď ukážu ti barák." vstal z křesla a já s ním. Z obýváku jsme vyšli zpět do chodby, která navazovala na kuchyň.

,,Tady je lednice, špajz a nádobí najdeš v horních policích." ukazoval na jednotlivé poličky a skříňky. Poté jsme přešli ke schodům do dalšího patra. Všechny podlahy jsou studené od mramoru, občas jsou zde však menší koberečky. Nahoře v patře bylo pět dveří.

,,Tvůj pokoj." otevřel první bílé dveře z prava. Pokoj byl v šedé barvě stejne jako zbytek domu, podlaha byla však z bílého lina takže byla o něco teplejší než mramor ve zbytku domu. Nábytek je také v převážně tmavých barvách například i postel měla černé povlečení.

,,Zde je koupelna." otevřel skleněné dveře hned vedle. Zde byla nejen podlaha, ale i stěny z bílého mramoru, poté byla místnost vybavená vanou, sprchovým koutem, záchodem a umyvadlem. Dveře zase zavřel a s vážností se pozastavil.

,,Zde je má ložnice." ukázal na první dveře v levo od schodů.

,,Zde nebudeš chodit pokud ti to nebude dovoleno."

Takže toto je pro dnešek vše guys~
Takže jsme se lehce posunuli xdd
U další kapči zatím<33
Bye^3^