BEGGING | (TodoDeku) CZ

5.

,,Zde je má ložnice." ukázal na první dveře vlevo od schodů.

,,Zde nebudeš chodit pokud ti to nebude dovoleno." řekl vážně.

,,A proč zde nesmím chodit?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Protože je to moje soukromí. A neptej se mě tak blbě." zpražil mě pohledem.

,,Dobře..." dále jsem radši nic neříkal.

,,Tady je herna, prostě sem chodím jenom tak odpočívat." otevřel dveře hned vedle jeho ložnice a mě se naskytl pohled na útulnou místnost. Byly zde křesla potažené kožešinami obklopující stůl, hned o kousek dále se rozprostíral kulečník. Tato místnost na rozdíl od všech ostatních měla i balkon což se mi velmi líbilo. Usmál jsem se.

,,A tady je moje pracovna. Do té nebudeš chodit za žádnou cenu." ukázal na dveře naproti schodům. Pouze jsem pokýval aby se nenaštval.

,,Tak a teď pojď semnou." řekl a my společně sešli zase dolů.

,,Ještě bys mohl vědět že ob den zde chodí služebná, ale pohybuje se jenom na spodním patře a ve sklepě kde je pračka a sušárna. Mám zde i půdu, ale nic tam není, takže ji vidět nepotřebuješ." zamyslel se jestli mi řekl skutečně vše potřebné.

,,To by mohlo být pro začátek vše. Tak a teď se svlékni." založil si ruce na hrudi.

,,Cože?!" vykřikl jsem stydlivě. Doufám že jsem slyšel špatně.

,,Říkám svlekni se. Jsi masochista takže by ti nemělo vadit když tě u toho budu ještě ponižovat." uchechtl se.

,,C-Cože?! Co jste to za zvrhlíka?!" vystrašeně jsem se zakrýval i přes oblečení.

,,Nejsem žádný úchyl jasný? Mám pouze sadistické choutky a aby bylo jasný tak ti chci jenom změřit míry na oblečení." obhájil se a já si oddechl.

,,Počkat. Co že jste to říkal? Sadistické choutky?" usmál jsem se zvrhle.

,,No pane doktore, my do sebe zapadáme jako puzzle." usmál jsem se ještě více.

,,Další pravidlo. Už nikdy mi neříkej "pane doktore" říkej mi Todoroki." povzdechl si unaveně.

,,Dobře. Takže už si tykáme?" zeptal jsem se nadšeně.

,,No jo. Když už tu budeš tak by to bylo dost otravné kdybychom si mezi sebou stále vykali." natahl ke mě ruku.

,,Takže já se jmenuju Shoto Todoroki. Říkejte mi prosím Todoroki." jeho ruku jsem bez váhání přijal.

,,Já jsem Izuku Midoriya. To jak mi budeš chtít říkat nechám na tobě." mé rty se roztahly do širokého úsměvu.

A tak započala naše cesta...

První noc zde byla příjemná, pokoj v kterém jsem ubytován je útulný a dobře se mi zde spalo.

Zato první den oproti tomu byl příšerný. Byli jsme pouze nakupovat oblečení. Byla to taková nuda že jsem myslel že se vlastníma rukama uškrtím. Když jsme z obchodu dorazili domů ocitl jsem se úplně sám, takže můžu viď?

Pár kroků a ocitl jsem se v kuchyni. Otevřel jsem první šuplík a vytáhl kuchyňský nůž. Nůž jsem si přiložil ke vnitřní straně předloktí, když v tom někdo zastavil mou ruku v pohybu. Někdo držel mou ruku s nožem, cizí ruka svírajicí mé zápěstí, tak silně že jsem musel pustit nůž na kuchyňskou linku.

,,Pokud vím tak se s kuchyňským nožem krájí jídlo." pošeptal rázný hlas u mého ucha. Jedním rychlým pohybem mě otočil čelem k sobě a dvě nádherné oči si mi zabodly do duše. Miluji jak jsou jeho oči každé jiné barvy. Jedno našedlé a druhé výrazně modré.

,,To co jsi chtěl udělat nebylo krájení jídla, leda by jsi byl kanibal." pozvedl obočí přísně.

,,Prosím nech mě něco udělat, už... potřebuju něco..." nevěděl jsem moc co říkám ani jak mám popsat svůj pocit.

,,Hmm... To to vážně nevydržíš ani den?" zasmál se mi.

,,No promiň? Pokud vím tak jsem ležel týden v nemocnici." řekl jsem na oko dotčeně.

,,To sice ano. Ale..." zařinčela čepel nože ve chvíli kdy se při zvedání dotkla kuchyňské linky.

,,Pokud vím tak jsme se na něčem domluvili." řekl a hrotem nože mi začal lehce přejíždět po ruce. Naběhla mi husina když jsem ucítil jak ostrý nůž je.

,,Amm a na čem?" zeptal jsem se rychle.

,,Na tom že mi nebudeš říkat doktore..." hrot nože mi pronikl pod kůži.

,, ...i přes to že do tebe budu řezat." jel s nožem okolo mé ruky.

,,A-Ano..." slzy se mi draly na povrch. Ta bolest byla tak jiná, ale zároveň tak úžasná. Poprvé v životě mi tohle dělá někdo jiný a je to krásné.

Spolužáci na základní škole mě šikanovali. Moje břicho bylo poseté modřinami, ale nikdy jsem se nezmohl na nic jiného než na úsměv.

,,Tak co ty malej hajzle. Ještě pořád ti to přijde vtipné?" řekl blonďák nepříjemným tónem když do mě přestal na chvíli kopat.

,,Ještě..." pousmál jsem a on se zašklebil.

,,Fuj... nechutnej úchyle." řekl znechuceně a společně se svou partou vypadli ze školních záchodů.

,,A teď už jsi jenom můj." řekl a já se podíval na svou ruku. Okolo mé ruky byla krvavá čára a já si tak připadal jak v poutech. Pousmál jsem se.

,,Už nikdy nechci nic jiného než aby jsi mi ubližoval ty." pronesl jsem zasněně. Chvilku se na mě zamyšleně díval, pak však odvrátil pohled. S uchechtnutím položil nůž od krve na linku a odešel. Unešeně jsem se chvíli díval jak odchází. Pak jsem se otočil a podíval se na svou ruku, byla kompletně od krve. S úsměvem jsem si ruku začal utírat, aby krev nekapala na zem.

Zajímalo by mě, jak to bude chodit dále. Mám za ním prostě přijít když budu chtít? Ale to se mi moc nechce... co když bude zrovna v nemocnici? Má taky náhle potřeby jako já?

To jsou otázky na které sice teď odpověď ještě neznám, ale mam zvláštní pocit že brzo poznám.

Tak jsem zde zas a znova ^0^
Snad se kapča líbila
Omlouvám se že vyšla o den později, úplně jsem se zapomněla když jsou ty prázdniny že vlastně neděle už byla xd
Na každopádně, snad se vám líbí<33
Bye^3^