VI.

31 5 1
                                    

- Je to takové zvláštní vědět, jak tento příběh skončí, když to vím pouze ty a já. Jenže taky vím, že konec se může kdykoliv změnit. -

Po tom večeru v parku, jsem si už nic nedomlouvali, přece jenom jsme se měli vidět za pár dní a ještě k tomu spát  u tebe na chatě. Těšil jsem se, to přiznám, ale netěšil jsem se na alkohol, kluky, ale především na tebe a tvoji společnost. No a taky bych se tady měl zmínit o tom, že jsem s tebou nevědomky začal flirtovat. Možná si teď ty nebo ostatní čtenáři řeknou, že lžu, ale pravda je taková, že jsem opravdu nevěděl, že s tebou flirtuju do té doby, než jsi mi to neřekl sám.

,,Takže ve tři?" zeptal jsem se, když jsme si volaly v kolik si dáme sraz, abychom si poté stihli koupit nějaké jídlo a pití, a samozřejmě dojít na naše místo přespání.

,,Jojo. Budu tam o chvilku dřív, takže mě tam uvidíš." po rozloučení jsem se šel hned zabalit. Naházel jsem do batohu nějaké to oblečení a peníze na nákup.

Ovšem, že přišlo hodně lidí později, než se řeklo, ale mě to nevadilo, protože jsme věděl, že s tebou budu celou noc a ještě několik hodin zítřejšího rána. Cestou jsme si povídali o všem. Co budeme pít, kdo má co za věci a kdo kde bude spát. Ovšem, že jsem si zamluvil místo na stejné posteli jako ty. Kam jinam bych taky měl jít viď?

,, Tak jo hoďte si to na horu a můžeme začít." to bylo poprvé co jsi byl tak hlasitý.

Všichni si odnesli věci a pomalu si posedali na židle a křesílka. Já si sednul hned vedle tebe.

Dlouho jsme si povídali o různých věcech, taky jsme pak začali grilovat jídlo a pomalu začali pít. My dva jsme nepili, zatímco ostatní to do sebe házeli.

,,Dáš si?" optal jsi se, když sis nalit trošku alkoholu do kelímku, kam jsi následně nalil kofolu.

,,A víš, že jo. Děkuju." nalil jsi mi to samé co sobě a pak jsme se naráz napili. Byl to zvláštní pocit, když jsem po tak dlouhé době cítil opět alkohol v krvi. Pomalu se všichni začali smát a bavit. A to dokonce i ty. Vyděl jsem tě tak usměvavého a spokojeného jako snad nikdy jindy.

V tu chvíli kdy jsi se na mě otočil jsem si uvědomil, že chci opět pocítit teplotu tvé kůže a poprvé za život ochutnat rty někoho, kdo mě může mít rád jako já jeho. Bál jsem se tě dotknout, protože to bylo poprvé, kdy to byl můj záměr. Častokrát jsem pohyb mé ruky ukončil a nadával sám sobě, jelikož jsem ti byl tak blízko, ale moje mysl mě často překonala.

Po několika pokusech jsem se odhodlal znovu.. Třásl jsem se a bál co se může stát, ale zkusil jsem to. Pomalu jsem se dotknul tvé ruky a pohladil ji. Ovšem jsi to hned zaregistroval a na ruku se podíval. Doteď si pamatuji úsměv, který jsem ten den viděl. Tak nádherný. 

Drželi jsme se za malíčky a bavili se dál, ale i přesto jsem cítil něco jiného, neboli.. výjimečného a dokonalého. Nechci na ten pocit nikdy v životě zapomenout, cítil jsem se jako opilí, i když jsem nebyl . A Doteď vím, že jsem se strašně bál se tě dotknout, natož tě za ruku držet, ale vím, že to rozhodně patří mezi nejlepší rozhodnutí mého života.

The First oneKde žijí příběhy. Začni objevovat