The First one

X.

Zbytek prázdnin jsem se ti vyhýbal. V práci jsem měl vždy směny jen, když jsi tam nebyl ty. Na ulici nebo v obchodě jsem dělal, že tě nevidím a kdekoliv jinde jsem tě pouze ignoroval. Avšak mi bylo jasné, že jednou nastane ten den, kdy se s tebou budu muset opět začít bavit. 

Dnes ráno mi volal Seungmin, že musí jet mimo město a tím pádem musí někoho sehnat na místo sebe. Samozřejmě jsem to bez sebemenšího problému přijmul. Odpolední směna mi dokonale vyhovovala. Celé dopoledne jsem doma uklízel, upekl si sušenky a nakonec si před dvanáctou rychle vlezl do sprchy. 

Několik minut před třináctou hodinou jsem vyrazil s plátěnou taškou, mobilem a sluchátky v uších na cestu. A popravdě jsem dosti nestíhal. Do kavárny jsem tak přišel asi s deseti minutovým zpožděním. Před barem byla v celku dlouhá řada, ale nikde jsem neviděl nikoho, kdo by pracoval. Rychle jsem tedy vlezl za bar, odhodil tašku a nasadil si zástěru. Obsloužil jsem již druhého zákazníka, když se za mnou ozval, mně až velice známí hlas. 

,,Ahoj, Hyunjinie." Tak tichý a klidný hlas. Okamžitě jsem se na tebe otočil a s udiveným výrazem se úplně zastavil. Pořád jsi byl tak krásný. Pohledem jsem projel celé tvé tělo, avšak jsem své oči nechal na tvém levém zápěstí, které bylo obvázáno obvazem.

,,Ahoj." odpověděl jsem nejistě a nadále pokračoval ve své práci. Společně jsme bez dalších slov obsloužili celou řadu zákazníků a po necelé půl hodině bylo u baru opět prázdno. Bál jsem se co teď bude, jelikož mi celé ráno nedocházelo, že by jsme mohli mít společnou směnu.

,,Jak se máš?" optal jsi se mě. Otočil jsem se na tebe a své tělo jsem nechal se opírat o bar kousek od kávovaru. Měl jsi na tváři jemný úsměv a dokonce bych i řekl, že  v očích jsem zahlédl nejednu malou hvězdu.

,,Život jde dál, nemám možnost se nad vším hroutit." Nechtěl jsem vyznít arogantně, ale nedokázal jsem ti ani ukázat jak moc jsi mi chyběl. Celé odpoledne jsem se ti snažil vyhýbat, ale v jedné místnosti to moc jednoduché nebylo. Ale vždycky, když jsme si něco podávali jsi se mě nějak dotkl. Každý dotek pro mě byl jako ten první. 

Po tom co jsem zamknul dveře, jsem se vrhl na utírání stolů, zatímco ty jsi uklízel bar. Netrvalo to ani nijak dlouho, ale ticho které v kavárně panovalo mi bylo nepříjemné. Avšak ani jeden z nás nepromluvil. V tichu jsme douklidili kavárnu a nakonec se po převlečení každý vydal svým směrem. Šel jsem již několik minut, když  jsi se za mnou objevil a vtáhl do obětí. Bylo příjemné, dokonce bych řekl že ještě hezčí než dřív, ale i tak mi na něm pořád něco vadilo.