L.Á.S.K.A.

Cesta dál

Dva týdny si Anna poležela v nemocnici. Už se nemohla dočkat, až z ní odejde a znova se nadýchne čerstvě chladného vzduchu. Těšila se na přírodu, na vodu, na vzduch. Už chtěla z té uzavřené místnosti pryč. Byla sama i když s ní na pokoji leželi další dva lidé. I přesto si s nikým nepovídala.

Když konečně nadešel ten den, kdy mohla opustit ty hrozné bílé stěny, nějak se ven nehrnula. Jako kdyby zase začala vzpomínat na tu bolest. Na ty vzpomínky. A celkově na Liss. Věděla, že po odchodu z nemocnice ji nic hezkého nepřekvapí. Věděla i právě to, že se vrátí zpět tam, odkud dříve vstala.

Se sklopenou hlavou se vracela pomalu domu. Když přišla, odhodila věci v pokoji a vrátila se zpět ven. Chtěla se jít projít. Šla pomalu s váhavým krokem. Ruce v kapsách, přes hlavu kapuci a v uších sluchátka. Poslouchala jednu a tu samou písničku pořád dokola. Tu písničku, která pro ni moc znamenala, která ji připomínala všechny ty nádherné chvíle štěstí. Anna zanedlouho došla až k rybníku. Ten den nebylo vůbec slunečno. Bylo zataženo a vypadalo to na déšť. Sedla si na místo, kde kdysi s Liss sedávaly. Koukala na tichý rybník a bylo vidět, jak se ji po tváři kulatí slzy. Najednou z jemných slz vznikly vodopády. Anna si položila hlavu o svoje ruce, které měla položené na nohou. Plakala a přitom nechtěla. Chtěla už přestat, ale nešlo jí to.

Nakonec se ji povedlo přestat plakat, zvedla se a pomalým krokem šla zpátky domu. Doma se proplížila do svého pokoje bez jediného slova a zamkla se. Lehla si na postel a vyčerpáním usnula.

Druhý den, hned co se vzbudila, začala likvidovat vše, co ji připomínalo Liss. Vyhodila všechny společné věci, spálila všechny fotky, roztrhala všechny kresby. Když měla hotovou tuto práci, sedla si k počítači a hledala stránky zaměřené na studium v zahraničí. Hledání nového začátku ji trvalo přes dvě hodiny, ale nakonec uspěla. Nové studium našla v Londýně, kde by bydlela v hostitelské rodině. S tímto rozhodnutím šla za svými rodiči a prosila je o šanci, aby mohla začít budovat svou budoucnost. Jelikož její rodiče byli bohatí a Anna je prakticky až tak nezajímala, povolili a zaplatili ji potřebné. Anna s povděkem a se světlými vyhlídkami se těšila na nový život. Těšila se na nový příběh. Nové lidi. Nové lásky. I když věděla, že tady má rodinu, tak nějak doufala, že někde dál to bude lepší.

Na začátku prázdnin, Anna měla odlétat do Londýna.