L.Á.S.K.A.

Sbohem domove

Bylo slunečné ráno, letní paprsky šimraly na nose Annu a zkoušely ji probudit ze spánku. Ponejprv schovávala obličej do polštáře a sluneční záři se vyhýbala. Ale nakonec sluníčko dosáhlo svého. Annu probudilo a vykouzlilo ji na tváři ten nejkrásnější úsměv. Hned co se protáhla, vypružila se na nohy a otevřela okno do zahrady. Tolik krásného ptačího zpěvu neslyšela. Z okna se linul svěží vzduch nabitý letním pokušením. 
Anna s úsměvem provedla všechny ranní rutiny, a hned po snídani začala balit věci do Londýna. Postupně si balila od těžkých věcí po měkké. Když uklízela pod postelí, vyhrabala z pod ní album, polepené fotkami ji a Liss. Sedla si do volného místa mezi kufry, tašky a otevřela pomalu album. Pomalu listovala a u každé stránky se zastavila, dala na ni ruku a zavřela oči. Všechny ty chvíle, co byly v albumu si představovala před očima. Jako kdyby to bylo včera, si potichu povzdechla. Bylo na ní vidět, že jí chyběla a všechny ty nádherné chvíle. I když to je delší doba, co je bez Liss, nezapomněla na ni, ale už ji nevhání každá vzpomínka slzy do očí, ale některé dokáží vyčarovat i úsměv na tváři. Čas balení zabila prohlížení albumu, a když se koukla na hodiny, myslela že špatně vidí. Bylo deset hodin ráno a jí ve dvanáct v poledne letělo letadlo. Musela proto zrychlit tempo a všechno muselo rázem odsýpat. Všechno dala do krabic, tašek, oblečení naházela do kufrů. Před domem se zastavila, dlouze se na něj zadívala,ukápla ji slza v tom momentě, když ji matka zamávala. Poté nasedla do auta a odjela s otcem na letiště.

Na letišti ji všechny věci pomohl vyložit otec, rozloučil se s ní pusou na čelo a Anna šla se všema těma věcma dovnitř. Ještě než vkročila do posuvných dveří, otočila se a otec se za ní díval. Zdvihla ruku a poslala mu pusu. Chytla madlo od kufrů a po vkročení dovnitř šla hned na odbavení. Po něm provedla všechny ty věci, co na letištích před odletem člověk musí udělat. Potom si sedla na sedačky, zapnula telefon a chtěla se podívat na všechny SMS, co ji přišly za tu dobu, co chvátala. Žádná ji nepřišla. Po krátkém čekání na sedačkách, se ozvalo že letadlo do Londýna je připraveno a lidé se mohou připravit k nástupu. Anna se zvedla, posbírala si svoje věci a šla s letenkou k letuškám. V letadle si hned sedla na své místo a věci dala do úložného prostoru nad sedačkami. Doba letu byla hodinu a půl. To se dalo vydržet v přecpaným letadle, si pomyslela Anna. Letadlo po delším čekání vzlétlo, Anna si vytáhla sluchátka a celou dobu poslouchala. Měla přitom zavřené oči a představovala si hezké věci. V jejích představách se hodně objevovala Liss, ale Anna se ji snažila vytlačit ze svého snění. Chtěla už vážně zapomenout a nemyslet na ní tolik. Přála si to. 

Anně se konečně začalo snít o Londýně a jejím novém začátku. Když v tom s ní něco maličko cloumalo. Otevřela oči a nad ní stála letuška. Povídala ji, že by bylo dobré, kdyby vystoupila, protože brání ve výstupu lidem, co seděli s ní v troj-sedačce. Anna se vzpamatovala, vzala věci a svižným krokem šla z letadla. Na letišti si vyzvedla všechny kufry, tašky, krabice a šla do haly, kde na ní čekala adoptivní rodina. První dojem z nich měla Anna úplně úžasný. Tak příjemné, veselé a od pohledu sympatické lidi dlouho neviděla. 

Po přivítání Anně pomohli s věcma do auta a jeli k nim domu, kde Anna měla pobývat celý čas, co byla v Londýně. Když přijeli, Anna vybalila všechny věci a začala rozvíjet vztahy s rodinou. Tak krásný večer už ani nepamatovala. 

Další dny čekaly Annu zařizování okolo nové školy, seznamování s centrem Londýna a celkově se byla podívat, kde co je.
Shrnutě, byla nadšená novým městem, novou kulturou a novým vnitřním začátkem!