Po pár dnech, co jsme ji krmili a dávali ji tam vodu, začali pokusy o pohlazení. Zkoušeli jsme to každý den. Nejdřív pořád utíkala.
Až jednou jsme na ni počkali, než si přijde pro jídlo. Lekla se, ale přišla a začala jíst.
Opatrně jsem se jí dotkla. Ucukla, ale pak se zase věnovala misce mlíčka. Druhý pokus byl úspěšný. Chvíli jsem ji hladila po zádech.
Každý den jsem tam s ní takhle chviličku poseděla a pak odešla.
*O několik dní později*
Mamka šla nakrmit Marinetku a Fouska (tehdejší kocourek). Zachrastila sáčkem granulí ve vzduchu a kočka seběhla z kůlny až k ní. Její miska bylo položená o kus dál od našich koček.
,,Můžeme si ji nechat?" zkusila jsem to na mamku.
,,Jestli ji někdo nebude hledat nebo neodejde, tak jo," odpověděla mi.
A jak už víte, nikdo ji nehledal.
ČTEŠ
Život naší Popelušky (Dokončeno)
De TodoByla jednou jedna úžasná kočička. Jmenovala se Popeluška, jako ta z Kočíčích válečníků, byly si podobné. Nejdřív byla vyděšená, ale nakonec se osmělila... A tohle rozkošné introvertní klubíčko nás dneska ráno opustilo. A tak jsem se rozhodla o ní...
