Zahradník [HidaSaso - Na přání] ✓

Kapitola první

Povídka na přání pro QM_theYaoisticWeeb. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale přesto doufám, že si to užiješ ^_^ A samozřejmě doufám, že si to užijete i vy ostatní a tato odlehčená povídka se vám bude líbit ^_^

Příběh bude vycházet pravidelně každé úterý.

,,Divím se, žes ho ještě nevoprcal," uchechtl se dlouhovlasý blonďák a ladně si založil pramínek vlasů za ucho, přičemž se napil z hrnečku už vystydlé kávy.

Seděl společně se svým nejlepším kamarádem v zadní části verandy a modrýma očima sledoval polonahého hromotluka jak zastřihává okrasné keříky. Slunce toho dne až nepříjemně pálilo a po odhalené vršku těla stékal slaný pot, což pro plavovláska bylo jako pastva pro oči.

,,No, vážně," zašklebil se znovu, ,,Já bych ho na tvým místě voprcal už dávno."

,,Deidaro!" štěknul po něm trochu pohoršeně druhý mladík a mírně plácnul dlaní do stolu, aby mu dal dostatečně najevo, že tohle téma u stolu teda tolerovat nebude.

,,Nečerti se hned," zakoulel očima blonďák a bradou zlehka cuknul směrem, kde se šedovlasý hromotluk vyskytoval, ,,Neříkej mi, že na něj nemáš chuť. Vždyť má tělo jak nějakej řeckej bůh! To tě to neláká ani trošičku?"

,,Všechno není jenom o sexu, Deii," odfrknul si Sasori a potřásl nechápavě hlavou, ,,a každej není jako ty."

,,No dovol!" začertil se tentokrát naoko blondýn a našpulil na pár sekund tváře jako uražené děcko, ,,Já mít takovýhleho boha doma, tak ho vážně nenechám, aby mi zalejval jenom kytky."

,,Je tu ale placenej právě od toho, od ničeho jinýho."

,,Kdes ho vůbec splašil?"

,,Dal jsem si inzerát do novin a na Facebook, že sháním zahradníka," pokrčil rameny.

,,Nic takovýho jsem tam neviděl."

,,Taky to bylo před měsícem a půl," zakoulel očima.

,,On už tady maká měsíc a půl a vidím ho tu až teď?! Jak si mi něco takovýho mohl zatajit, kámo!"

,,Měl jsem práci."

,,Povídej, povídej, povídej a přeháněj! Hezky pěkně od začátku!"

,,A co jako chceš vědět? Prostě mi tady pomáhá se zahradou, víc ni," nakrčil nechápavě obočí rudovlásek.

,,Snažím se tady s tebou navázat nějakou konverzaci, tak mi to laskavě nestěžuj."

Sasori si krátce povzdechnul a jenom na pár sekund se podíval stejným směrem, kterým jeho kamarád hleděl už nějakou tu minutu div, že u toho ještě nezačal slintat.

,,V dubnu jsem dostal jednu větší zakázku pro městský loutkový divadlo," začal nakonec s vyprávěním, ,,a jak moc dobře víš, když mi přijde práce, vrhnu se do toho po hlavě."

,,Jo, to vím moc dobře. Když pracuješ, tak nevidíš, neslyšíš, nevnímáš. Není asi divu, že sis ještě nevšimnul, jak dobře vypadá."

,,Jestli to chceš slyšet, tak mi do toho laskavě neremcej."

,,No jo, pořád. Promiň, pokračuj, prosím."

Sasori zakoulel očima a zhluboka si povzdechl. Odložil hrnek, který doteď svíral v rukách na podtácek a pohodlně se opřel v proutěném křesle.

,,No... takže jsem se vrhnul do práce. Divadlo po mě chtělo, abych jim opravil a trochu zrenovoval staré loutky a chtěli to v naprosto směšným termínu. No a vzhledem k tomu, že jsem od začátku roku neměl pořádnou zakázku, šel jsem do toho docela s nadšením a odhodláním. A jak už si barvitě zmínil, při práci jsem neslyšel a neviděl a tak nějak mi uniklo, že se to venku už hemží pořádným jarem a léto klepe na dveře. Když jsem vyšel zadním vchodem na zahradu, málem mě ranila mrtvice, protože to tu vypadalo doslova zpustošeně," rozpovídal se dál, ,,Věděl jsem, že sám bych to tu zveleboval bůhvíjak dlouho, nehledě na to, že fakt nejsem zahradnickej typ a jsem schopnej akorát tak posekat trávu a možná vyplejt plevel a shodou okolností mi přistála další větší zakázka, která potřebovala můj čas. Takže mi nezbejvalo nic jinýho, než si podat inzerát."