Zahradník [HidaSaso - Na přání] ✓

Kapitola čtvrtá

,,Ty vole, že se nestydíš. Takhle vyzvídat," odfrkl si plavovlásek do telefonu, nad čímž Akasuna jenom protočil očima.

,,Že to říkáš zrovna ty," zamručel mu v odpověď.

,,Nechápu, proč ses hnedka jako urazil, však nic tak strašnýho neřekl, ne? De facto se zeptal na to samý, jako ty jeho a ty se hned nafukuješ jako nějaká nanynka."

Rudovlásek si promnul kořen nosu, oddálil si telefon od ucha a zhluboka vydechnul. Nechtěl, aby to Deidara slyšel, protože by pak akorát držkoval, proč tak vzdychá a bla bla bla.

,,Prostě mě to urazilo," bránil se, když si mobil přiložil zpátky k uchu, ,,Moc dobře víš, že mě loutky táhnou už odmalička, mám to po babičce a tak je asi jasný, že mě to rozdráždilo, když to tak ponižoval."

,,Podle mě to jako nemyslel ve zlým."

,,Proč se ho jako zastáváš? Sotva ho znáš! Vlastně... ho neznáš vůbec!" rozohnil se najednou mladý loutkář.

,,U Jashina, to sem zase něco řek," zamručel a rudovlásek by přísahal, že na miliardu procent protočil očima a podivně se zakřenil, jak to měl ve zvyku.

,,Hm."

,,No tak povídej dál, prosím tě, Itachi se za chvíli vrátí z obchodu, tak budu muset končit, ale určitě ti pak ještě zavolám, nebo napíšu a nebo se rovnou stavim."

- FLASHBACK -

- Před měsícem a půl -

Neuběhly snad ani dvě minuty, co se Sasori nakrknutě usadil na svojí pracovní židli, chtě se vrátit zase zpátky ke svojí práci a nechat toho... toho... idiota, aby si laskavě venku hleděl svého, když zaslechnul prásknutí domovních dveří, až sebou polekaně trhnul. Celý se na otočné židli našponoval a zaposlouchal se. Slyšel rázné a docela těžké kroky, které se s každou vteřinou přibližovaly k jeho dveřím, které se jenom o chvilečku později otevřely.

,,Hele, nemyslel jsem to nijak ve zlým, nechtěl jsem tě nasrat nebo tak," spustil hnedka omluvně Hidan.

,,To neumíš klepat?!" vyhrknul na něj štěkavě mladší mladík a úkosem se na něj podíval zamračeně přes rameno.

,,Uhm," zamrkal na něj překvapeně hromotluk, načež se ušklíbnul, udělal dva kroky vzad, zavřel za sebou dveře a hlasitě na ně zabouchal.

Sasori si jenom povzdechl a protočil očima. Neubránil se ale mírnému pobavenému pousmání.

,,Dále!"

Sice si pohrával s myšlenkou, že by ho prostě nepozval dovnitř, ale cosi mu našeptávalo, že by asi stejně nepochodil.

Hidan si to opět vrazil dovnitř a rovnou napochodoval přímo k němu, po cestě se rozhlížeje kolem sebe.

,,Vážně jsem tě nechtěl nijak urazit, mrzí mě to jen... jen sem se s tím prostě jako nesetkal. Nemyslím si, že je to nějaký normální povolání, to snad chápeš, ne?" omlouval se mu znovu.

Pak se zaměřil na pracovní desku stolu, kde byla jedna z loutek, které rudovlásek právě ručně maloval. Udělal ještě jeden krok blíž a pořádně se na malou loutku zadíval.

,,Ty jo... hustý. Tos... fakt dělal ty?"

,,Jo... celý," načepýřil se pyšně rudovlásek a pak si potichu povzdechnul, ,,Já... asi jsem se taky nezachoval úplně nejlíp, neměl jsem se tak zbytečně naprdnout. Je mi jasný, že někoho, kdo tvoří loutky poznáš jednou za život, ne-li vůbec, ale... moje babička je taky dělala. Vyrostl jsem na tom, zamiloval si to a pak pokračoval tam, kde ona skončila."