Zahradník [HidaSaso - Na přání] ✓

Kapitola sedmá

,,Zdravím," zazubil se a mávnul na plavovláska rukou, ,,Už jsme se viděli, že?"

Ten nevycházel z údivu, ale oklepal se vcelku rychle. Nasadil svůj koketní výraz a zaculil se.

,,Viděli, ale nepředstavili," oznámil s culením od ucha k uchu a vstal z barové židličky, aby k němu přešel s napřaženou rukou, ,,Jsem Deidara, Sasoriho nejlepší kamarád."

,,Hidan... těší mě," potřásl si s ním a pak se rudofialovým pohledem zaseknul na nervózním rudovláskovi, ,,Tak já jdu pokračovat tam, kde jsem včera skončil."

,,J-jasně," přikývnul loutkář.

Šedovlásek poté opustil prostory kuchyně a vydal se skrze obývák prosklenými francouzskými dveřmi na zadní verandu, ze které sešel po třech schůdkách na zahradu.

,,Jo tak on už má klíče, jo?" zamrkal na něj laškovně Deidara a otočil se k němu čele, ,,Že ty mi tu něco tajíš, hm?"

Několika krůčky k němu rychle přešel a naklonil se těsně k němu, aby se mu zblízka zadíval do obličeje.

,,Že už jste spolu spali, že jo? Nebo jste si ho aspoň vyhonili? Vykouřil ti ho? Nebo ty jemu? Líbali jste se vůbec? Proč má klíčky, hm?... A proč seš tak nervózní, co? Sasori... víš, že přede mnou nic neutajíš, sem lepší než kdejakej tajnej agent FBI, tak to koukej vyklopit, než tě podrobím takovýmu výslechu, že si to nadosmrti budeš pamatovat!"

Rudovlásek vyjeveně sledoval svého kamaráda, který se k němu vážně až nebezpečně blízko nakláněl, než se zhluboka nadechnul a vydechnul si.

,,Klíče má už tak tři tejdny, víš?" zamručel nakonec.

,,Tím mi neodpovídáš ani na jednu z mejch otázek," přimhouřil modrá kukadla, odtáhnul se a sednul si zpátky na svoje místo, ,,Vytáhni další flašku, protože tohle bude na dlouho."

Akasuna útrpně zaskučel.

,,Nemáš někde dneska bejt? Nepospícháš někam? Co Itachi? Nečeká na tebe?"

,,Cha, chá, dneska se mě jen tak nezbavíš, chlapečku, ne do doby, dokud nedostanu svoje odpovědi," zavrkal posměšně Deidara a tahal z kapsy telefon, ,,Itachimu napíšu, že se trochu zpozdím. On to pochopí... A teď hybaj pro to víno, jsem na suchu už dlouhou dobu!"

,Kurvadrát!' zanadával si v duchu rudovlásek.

***

O pár minut později už s druhou lahví bílého polosladkého vína se usazovali na zadní verandě. V domě bylo najednou Sasorimu až moc dusno, navíc, kdyby měl náhodou v úmyslu Deidarovi prostě zbaběle zdrhnout dovnitř a zamknout se tam, aby se vyhnul všem jeho zvídavým otázkám, tady na to bylo nejlepší prostředí.

,,Nuže, spusť," pobídnul ho s nosánkem nahoru jako nějaký aristokrat a propíchnul ho azurovým pohledem.

,,Rovnou tě vyvedu ze všech těch tvejch úchyláckejch představ, protože jsme mezi sebou neměli nic. Vůbec nic. Absolutně nic. Možná na sebe sem tam občas zíráme, ale jinak tě bohužel zklamu, protože nic nebylo," začal s hlubokým povzdechem rudovlásek a zíral do nejbližšího květináče, ,,Jak jsem řekl, klíče má už tři tejdny."

,,Proč je má, hm?" trhnul hlavou, ,,A dívej se mi do očí, když s tebou mluvím, takhle nepoznám jestli mi náhodou nekecáš!"

Sasori zakoulel očima, ale nezbylo mu nic jinýho, než se na něj podívat.

- FLASHBACK -

- Před měsícem -

,,Uhm, to mi připomíná, pozejtří jedu na jeden veletrh loutek a budu tam asi pět dnů. Záleží na tom, jak moc mě to bude bavit a co tam bude zajímavýho," začal Sasori jednoho podvečera, kdy Hidan skončil už se svou prací a oba se procházeli po zahradě, aby se trochu pokochali tím pokrokem, který se za těch pár týdnů udál.