Zahradník [HidaSaso - Na přání] ✓

Kapitola druhá

Když se o pár minut později Sasori vrátil i se dvěma sklenkami a lahví vína v ruce, Deidara si opět našel něco, čím by svého kamaráda trochu popudil.

,,Jenom dvě, jo? Jemu snad nenabídneš? U Jashina, co ty seš to za hostitele."

,,On tady pracuje, Deii," procedil skrze zaťaté zuby Sasori, ,,nechodí si sem dát voraz."

,,Ty seš fakt strašnej bručoun, kámo," protočil očima plavovlásek, ,,Copak sis nevšimnul, jak se na tom sluníčku potí? Potřebuje trochu hydratace!"

,,Uvnitř je voda."

Modrooký mladík na moment povolil panty a brada mu klesla o pár centimetrů níž.

,,Tak teď už naprosto chápu, proč nikoho nemáš."

,,Přestaň s tím."

Rudovlásek si znaveně sednul zpátky do proutěného křesla a předloktím si setřel pot z čela, který se tam díky příšerně panujícímu vedru objevil. Na to, že byl červen, sluníčko dosahovalo snad rekordních teplot.

,,Povídej mi o něm dál," začal zase otravovat plavovlásek, ,,Proč tu ještě dělá? Copak nemá jinou práci? Tohle zahradničení ho určitě neuživí, protože ty seš určitě pěknej skrblík a dáváš mu minimum."

Nebylo to poprvé, co si Akasuna v duchu vyčetl, že sem svého kamaráda pozval právě v době, kdy se mu na zahradě ochomýtá jeho zaměstnanec.

,,A co kdybys mi místo toho řekl, jak seš na tom ty a Itachi, hm?"

Na to se blondýnek nafouknul, založil si ruce na prsou a trhnul uraženě hlavou.

,,Tak to abys mi nalil, jestli to chceš slyšet."

Rudovlásek se tedy s povzdechem natáhnul pro otevřenou láhev a skleničku, kterou bílým polosladkým vínem naplnil víc než do půlky. Pak nalil i sobě. Samozřejmě o krapet míň.

,,Zase jste se rozešli?" začal naopak vyzvídat on.

,,Hm."

,,Tak to jsem toho z tebe moc nedostal teda."

,,Je to pěknej kus ledovce, to ti povídám," začal hned potom, co se pořádně napil, ,,Měl by si brát příklad ze svýho mladšího bráchy. Ten s tím svým pořád někde lítá a on není schopnej pomalu vytáhnout nohy z baráku."

,,Zas tak strašný to nebude, ne?"

,,Je to ještě horší," odfrkl si blondýn, ,,Tuhle jsme se mihli s jeho bráchou a on nás hned aktivně zval, ať s ním a tím druhým klukem jdeme do kina a na véču a co na to Itachi? Díky brácho, ale máme svoje vlastní plány. A co to bylo za plány? Sednout si doma na prdel, nechat si dovízt jídlo a čumět na pitomej seriál. Nebo teda... na ten seriál jsem čuměl jenom já, protože on měl oči jenom pro displej na počítači! A nebo! Bavil jsem se s Peinem a Konan... mimochodom už má pěkně velký břicho, třícátej tejden tuším, že najíždí... pozvali nás na chatu, že bychom si tam trochu užili, než se to malý narodí a svět se jim obrátí

vzhůru nohama, a co na to Itachi? Díky za pozvání, snad někdy jindy, teď se nám to zrovna nehodí."

Naštvaně sprásknul rukama.

,,Moc dobře víš, že já jsem prostě společenskej člověk a musím vymetat kde se dá, ale s Itachim to prostě nejde. Pořád jenom něco datluje na počítači, pořád někam volá a na mě pěkně sere."

,,Dřív takovej ale nebyl," podotknul Sasori, který se s kamarádovým partnerem už nějakou dobu znal.

,,Nebyl no," povzdechl si tentokrát smutně blondýnek, ,,je takovej od tý doby, co na něj padlo to břímě tátovi firmy potom, co umřel na tu rakovinu. Já chápu, že je těžký přijít o rodiče, sám je nemám a ty to víš taky moc dobře, ale to neznamená, že bude srát na všechno a na všechny, ne? Nikde přece není psaný, že to musel převzít. Může si na to klidně někoho najmout, nebo kdyby mě aspoň nechal mu pomoct, ale to ne, na to prej nejsem moc chytrej a nebavilo by mě to."