Zahradník [HidaSaso - Na přání] ✓

Kapitola šestá

,,A tos po něm pořád jako ještě neskočil?" vydechnul ohromeně Deidara a natáhnul se pro lahev vína, aby si přilil do skleničky, ,,Já už bych po něm teda skočil."

,,Já ale nejsem ty," zamručel otráveně rudovlásek a prstem kroužil po vršku skleničky.

,,Šmarjá panno na nebesích, je úplně jasný, že by si dal říct!" sprásknul rukama blondýn, ,,To seš tak slepej?"

,,A na tos takhle z vyprávění přišel jako jako?" nakrčil nechápavě obočí.

,,Prostě to vycejtím," odfrknul si modroočko, ,,Tu chemii mezi váma cejtím a nemusím bejt ani u toho."

,,Nebo jsem jenom dobrej vypravěč," pokrčil rameny druhý.

,,Taky ses před ním svlíknul, aby se kouknul?"

,,Zbláznil ses?! Copak jsem nějakej striptér?!"

,,Tseh, tys na něj čuměl v jednom kuse a sám ho nenecháš se podívat," obracel oči v sloup.

,,Ty vole, Deidaro, všechno není jenom o šukání."

,,Právě, že v týhle podělaný době jo. Kdyby Itachi tak dobře nešukal, už s ním dávno nejsem."

,,Tak to pěkně kecáš. Začal si s ním chodit dřív, než jste se spolu vyspali, tak mi neříkej, že je všechno jenom o sexu."

,,To byla výjimka," mávnul nad tím rukou.

,,Výjimka potvrzuje pravidlo."

,,Nebudeme tu polemizovat o tomhle a radši pokračuj. Má dneska přijít?"

Sasori s povzdechem protočil očima.

- FLASHBACK -

- Před měsícem a půl -

Těch několik desítek minut, než Hidanovi tmavé plátěné kalhoty uschly, bylo pro Sasoriho naprostým utrpením. Několikrát se přistihnul, že se nedokáže soustředit na nic jiného, než koutkem očka sledovat hromotlukův profil a kopírovat linii jeho svalů na rukách, sjíždět po žebrech a boku, chvilku se pokochat tím, jak si ten perfektní zadek v černých trenkách hoví na židličce, než sklouznout k pevným svalnatým stehnům a lýtkům. Dokonce si ani neuvědomoval to, že po celou tu dobu byl roztomile zrudlý v obličeji. Sice se snažil navázat s Hidanem nějakou formu konverzace, dokonce mu udělal i kávu (s tím, že se málem opařil, když si uvědomil, že se šedovlásek objevil těsně za ním s tím, že mu rád pomůže).

Když si poté najatý zahradník konečně natáhnul kalhoty, rudovláskovi se značně ulevilo, ale pořád se bylo na co dívat. Tričko bylo ještě stále mokré, odneslo to nejvíc.

,,... pozítří bych se teda zastavil v jednom zahradním centru a zkusil se kouknout po nějakých součástkách, pak bych ten traktůrek zkusil opravit... a když to nepůjde, holt budeš muset zavolat nějakýho specialistu nebo si pořídit novej. Souhlasíš?"

,,..."

,,Vnímáš mě?" uchechtl se Hidan a zamával rudovláskovi velkou dlaní před očima.

Zíral na něj, vypadalo to, že ho poslouchá, ale... evidentně ne.

,,Uhm, p-promiň, co jsi říkal?" zablekotal a zamrkal.

,,Že pozítří zajedu do toho zahradního centra," odpověděl mu pobaveně, ,,Kvůli tomu traktůrku."

Přišlo to jenom Sasorimu tak zvláštní, že tahle konverzace je už spíš jako kdyby se bavili partneři mezi sebou nebo staří dobří známí než zaměstnanec a zaměstnavatel? Pokrčil nad tím v duchu rameny.