Listí padá na podzim [HP výzva]

Tvoje tělo, moje tělo

„Dvanácteráku, já si myslím, že to byl vážně, vážně špatný nápad," mumlal Remus, přičemž téměř zhypnotizovaně zíral na kotlík Severuse Snapea.

„Ale prosimtě," mávl rukou James, „podle tebe je všechno špatný nápad. Neměl bych se pokoušet očarovat Tichošlápkovi hřeben, neměl bych zapalovat rachejtle ve Velké síni, neměl bych posílat do dívčích ložnic krysy s dopisy."

„Od čeho jsou podle tebe sovy?"

„Sovám už Evansová přestala otevírat, ty chytráku!" poklepal si Potter ukazováčkem na čelo, aby Remus pochopil, jak hloupý to byl dotaz.

Ten si jenom zhluboka povzdechl a raději se zdržel jakékoliv reakce.

„Už to bude, už to bude, už to bude," mumlal si James tiše sám pro sebe, přičemž lehce péroval na teniskách, jako kdyby se silou vůle pokoušel zabránit nadšenému poskakování. „Podívej! Je to v té zkumavce!"

„Co žes tam vlastně dal?" zašeptal Sirius.

„Absolutně netuším. Našel jsem to v u Křiklana v kabinetu. Neměl jsem zrovna moc času to tak do detailu promýšlet. Víš, jak náročný bylo prohodit Srabusovi ty suroviny? Evansová to tam sleduje jak ostříž. Tichošlápek musel odvést její pozornost."

„No, nejspíš ví proč," zahihňal se Peter.

Severus Snape, netuše žádné zrady, odzátkoval zkumavku se zelenkavou tekutinou a polovinu nalil do kouřícího kotlíku. Jeho obsah zasyčel a začal vztekle bublat. Než stačil černovlasý Zmijozel vůbec zareagovat, učebnou se začal valit těžký fialkový kouř. Zaplnil místnost rychlostí zlatonky a na dobré dvě minuty objal všechny studenty do zvláštně nasládlé náruče.

„Co se to stalo?!" „Haló?" „Oslepl jsem!"

Okolím se rozléhaly výkřiky jednotlivých studentů, kteří si neviděli ani na špičku vlastního nosu, vráželi do sebe, padali na zem, nebo s hlasitým tříštěním rozbíjely další a další suroviny do lektvarů.

„Všichni se uklidněte!" vykřikl kdosi.

Ať to byl kdokoliv, klid se mu sjednat nepodařilo. Alespoň ale dokázal několika mávnutími hůlky rozehnat většinu kouře, takže si všichni ti, kteří se obávali o vlastní zrak, zhluboka oddechli.

„Jste všichni v pořádku? Co se to tu stalo, hrome? Kdo z vás neumí číst a přidal do lektvaru něco, co tam nepatřilo?" zlobil se Sirius.

„Hej, kámo," drcnul do něj Severus, „co je ti do toho?"

„Co si to dovolujete, Snape?!" zahřímal Black. „Odebírám Zmijozelu pět bodů."

„Tichošlápku, co blbneš? To jsem přece já, James!"

„Poznám přece vlastní studenty, Sever–" Sirius se zarazil při pohledu ke katedře, kde stál Horacio Křiklan a zamyšleně si prohlížel svou stříbrnou číši. „Svatá Morgano, co se to stalo?"

„Ty krávo!" ozval se Křiklan. Tedy osoba, která vypadala jako Křiklan. „Kluci, tomu neuvěříte. To je medovina, Křikla tu kalí první ligu!"

Nikdo si ho příliš nevšímal, jelikož každý byl momentálně zaměstnaný skutečností, že jejich těla tak úplně nebyla jejich. Až na Lily Evansovou, která měla kolem nosu a úst průhlednou bublinu. Jako jediná stihla bleskově zareagovat na katastrofu a uchránit se tak před následky lektvaru.

„Pane profesore," došla před Siriuse a narovnala se v zádech, ač se zdálo, že se necítí úplně komfortně. „Myslím, že někdo musel prohodit suroviny v Severusově lektvaru."

„Pottere!" vypískla Marlene McKinnonová. „To určitě ty! Motal ses mi kolem pracovního stolu!"

„Já?" ukázal na sebe James v Severusově těle. „Jsi upadl na ten svůj frňák, Srabusi ne? Proč bych měl chtít vypadat jako ty? Merline, ty vlasy, úplně cítím, jak mě svědí hlava, ale nechci si na ni sahat. Fuj! Fuj! I když...počkej!" Zvedl důležitě prst. „Evansová, líbím se ti takhle víc? Co?" Vyzývavě zahýbal obočím směrem k Lily.

Ta se zatvářila tak znechuceně, že snad ani nebylo třeba odpovídat. Přesto přidala i slovní komentář; to asi aby bylo úplně jasno. „Radši se budu každý večer koupat ve slizu z tlustočerva, Pottere!" prskla.

„Vidíš, taky ji nebereš!" křikl vítězoslavně směrem ke Snapeovi, který dočasně obýval schránku blonďaté Marlene.

„Zmlkněte vy blbečci!" ozval se zezadu z učebny kdosi v Jamesově těle. Rychle se propletl mezi pracovními stoly a zastavil se přímo před Snapem, kterého píchl do ramene. „Opovaž se jakkoliv znesvětit moje výstavní tělo, je ti to jasný?! Nikam nesahej, nikam nekoukej. Víš co, možná tě radši omráčím, jen pro jistotu, abys mi třeba nezlomil nehet."

„Nikdo nebude nikoho omračovat, slečno McKinnonová!" pokoušel se Křiklan znovu sjednat pořádek. „Slečno Evansová, prosím, doběhněte co nejrychleji pro profesora Brumbála, ten bude jistě vědět, co s tímhle karambolem."

Lily jenom krátce přikývla a bez jediného zaváhání se rozběhla směrem z učebny pryč.

Marlene se ale nenechala jen tak jednoduše umlčet. Sice vzdala svůj pokus o Severusovo omráčení, zato se ale s vervou sobě vlastní pokoušela zjistit, čí tělo právě obývá. Prohlédla si první ruce, pak si přejela dlaněmi přes hrudník a nakonec zabořila prsty do vlasů. V tu chvíli se jí naprosto viditelně rozzářily Jamesovy hnědé oči a na rtech se objevil široký úsměv.

„Ne. Ne. Ne! Marlene!" zaječel pravý James. Přestal řešit, že právě vypadá jako svůj největší nepřítel a vrhnul se přes stůl, aby mohl chytit Marlene za hábit. Ta si ho ale bleskově svlékla a popoběhla o kus dál. „Přestaň se okamžitě osahávat, McKinnonová! Teda mě. Teda sebe. Prostě to nedělej!"

„Copak, Pottere? Máš co skrývat?" trylkovala vesele, mezitím co si odtahovala opasek kalhot a s jazykem pevně sevřeným mezi zuby se pokoušela ve tmě učebny lektvarů zahlédnout cokoliv nepřístojného.

„Marlene!" Chytil ji prudce kolem pasu a zvedl ze země, aby jí zabránil v průzkumu vlastního těla. „Přestaň, ty mrňavá sukubo!"

„Tak tohle už z hlavy nejspíš nikdy nedostanu," poznamenal Horacius, který konečně přestal šumovat v šuplících katedry a rozhodl se připojit k ostatním. Sledoval přitom tu podivnou scénu, ve které Severus Snape svíral hihňajícího se Jamese Pottera pevně kolem pasu a přetahoval se s ním o oblečení. „Tohle mě bude strašit ve snách."

„To i mě, Tichošlápku," oslovila Křiklana drobná Mary Macdonaldová, která doteď neřekla jediné slovo. „Myslím, že bych byl poprvé v životě mnohem raději ve Chroptící chýši, než abych musel sledovat tohle. Dvanácterák očividně potrestal sám sebe nejvíc. Karma je zdarma."

„Jo, tohle už mu nikdy nikdo neodpáře, Náměsíčníku. Ach, jak já si to užiju. Budu mu připomínat, že vypadal jako Srabus. Každý. Dlouhý. Den."

„A já vás společně s Potterem uvítám ve svém kabinetu při plnění školního trestu. Každý. Dlouhý. Den," poznamenal za jeho zády Křiklan Blackovým hlasem.

Ten ztěžka polkl. Tenhle vtípek je rozhodně vyšel draho.