"Pohni, ať můžem otevřít další," řekne Adam opile a podává mi skoro prázdnou a otevřenou láhev vodky. Přiložím si láhev ke rtům a spolykám všechni, co v ní zůstalo. Projede mnou vlna tepla a položím flašku s cinknutím před sebe. Hřbetem ruky si otřu zbytek vodky z úst. Ve vzduchu je cítit snad každý druh alkoholu. Téměř okamžitě přede mnou přistane další láhev. Je plná. Zpocenýma rukama ji otevřu a napiju se z hrdla.
"Ne tak rychle, kámo. Ať zbyde na všechny." Klára sedící po mojí levici mi vytrhne vodku z ruky a taky se napije. Potom ji pošle zase dál. Sam nás všechny pozval na párty u něj doma, protože jeho rodiče si odjeli na pracovní cestu. Sedíme v kruhu na podlaze nového obývacího pokoje. Nejen flašky tu kolují proti směru hodinových ručiček mezi námi. Je tu všchno, na co byste si vzpomněli. Chlast, tráva, cigarety,...
Z myšlenek mě vytrhne dloubnutí loktem do žeber.
"Au! Hej, vždyť víš nekouřím." Řeknu, vezmu si od Adama nabízenou cigaretu a pošlu ji prostě dál. Hudba taky nechybí. Skoro neslyším vlastního slova, ale nikdo se netváří, že by jim to vadilo. Mám rozostřené vidění, ale i tak vnímám všchno, co se kolem mě děje. Petr balí jointa a shání se po zapalovači. Sáhnu do kapsy u tepláků a hodím mu můj zapalovač s kopratinovým obalem. Petr ho chytí, zapálí ho a jednou si potáhne a pak ho pošle po Andree dál. Potom se zvedne a potácí se směrem ke mně. Chytí mě za zápěstí.
"Pojď se mnou," zašeptá mi do ucha. Z jeho dechu cítím jen alkohol. Hodně alkoholu. Když se zvednu z podlahy, uvědomím si, jak moc jsem toho vypila. Opřu se o něj a spolu míříme do koupelny. Natáhnu se po klice a vpadnu dovnitř celá natěšená z toho, co bude. Zamkne. Sednu si na zem, k záchodové míse a sklopím prkýnko. On si sedne naproti a začne balit další brko. jen pro nás dva. Z obýváku k nám doléhají jen tluméné hlasy, hudba a smích. Z kapsy vytáhne můj zapalovač, zapálí ho a podá mi ho. Obvykle je první potah jeho, ale tentokrát ho nechá mně.
"Tohle byl dobrej nápad," řekne a podívá se mi při tom do očí.
"Co konkrétně?" Ptám se a mezitím mu to podám. Utápím se pohledem v jeho zelených očích a vůbec mi nevadí, že nevidím ostře. Najednou během vteřiny smetu z prkýnka zapalovač a toho, co po ubalení zbylo na zem, zevdnu ho a ihned začnu zvracet. Petr mi podrží vlasy a jen mlčky čeká, než zase budu v cajku. Sedíme tak asi pět minut.
"Promiň," řeknu a spláchnu.
"To je v cajku."
Vstanu a pomůžu mu na nohy. Cítím se trochu líp, ale vím, že to nebude na dlouho. Do pěti minut budu mít v ruce další flašku a tohle si zopakuju asi ještě minimálně jednou, ale tentokrát už u toho nejspíš nebudu mít asistenci. Spolu se zase vrátíme zpátky na naše místa a zapojíme se do toho, co dělají ostatní. Do pár minut mám v ruce další flašku, tentokrát levného rumu z místní samoobsluhy. Moc mi to nechutná, ale nedávám to na sobě znát.
"Nemáte něco lepšího? To je naprosto odporný." Vykřikne Tereza, ale nikdo jí nevěnuje ani špetku pozornosti, takže už nic lepšího nezbylo. Napiju se co nejvíc, ať dnešní večer stojí za to. Andrea zašátrá v její téměř bezedné kabelce, kde nosí úplně všechno a vytáhne balíček karet.
"Co hrajem?" Zeptá se David.
"Prší."
"Kolik je vlastně hodin?"
"Za dvě minuty půlnoc"
"Si připijem na novej den, ne?"
"Ty bys furt jen chlastala"
Ve změti všech hlasů a hlasité hudby nedokážu zjistit, kdo co říká. Možná je nejvyšší čas odejít.
"Já už půjdu," řeknu nahlas a zvednu se.
"Ne, prosím, ještě nechoď." Žadoní někdo, ale kdo to je, to určit nedokážu. Nic si s sebou nevezmu a začnu se opile potácet do předsíně ke vstupním dveřím. Tam si obuju nějaké boty. Vůbec si nejsem jistá tím, jestli jsou moje nebo ne, ale netrápí mě to. Ucítím něčí ruku na levém rameni. Zase Petr.
"Už fakt musím jít," řeknu bez váhání.
"Já vím. Jen mi slib, že mi dáš vědět až se dostaneš domů."
"Ale já nejdu domů. Budu spát u Andrei."
"Je jedno, kde spíš. Prostě mi dáš vědět."
"Když jinak nedáš."
Řeknu a vypotácím se ze dveří ven. Zabouchnu za sebou. Petr bydlí na konci vesnice blízko města, kde bydlím já s Andreou a Davidem. Jsou to asi tři kilometry po hlavní silnici a dva po cestě lesem. První se vydám po hlavní, ale pak usoudím, že lesem to bude rychlejší.
