Strašidelné příběhy dle skutečných událostí... [CZ]

47. Indické prokletí

Můj dědeček měl jednou velmi zvláštní zážitek. Stalo se to v 60. letech minulého století na indickém venkově.

Moji prarodiče žili v malé vesnici v domě z hlíny a cihel. Přes jejich vchodové dveře byl další dům, který zůstával po celou dobu zavřený. V tomto domě žila samotářská vdova, která se jen zřídka stýkala s kýmkoli jiným ve vesnici. Tato žena měla vážný problém. Byla náchylná k posedlosti. V Indii panuje přesvědčení, že člověk narozený v určitém astrologickém znamení je náchylnější k nadpřirozeným interakcím. Tato ubohá žena byla jednou z nich. 

Každou noc byla tato žena posedlá a zpoza zavřených dveří se ozývaly nadpozemské výkřiky. Nikdo nevěděl, co se uvnitř děje. Jedné noci se výkřiky staly příliš děsivými. Bylo slyšet dvojí hlasy, bublavé zvuky a vysoké výkřiky. Vesničané sebrali odvahu a rozhodli se to zkontrolovat. Rozsvítili pochodně, protože tehdy ještě nebyla elektřina, a všichni se shromáždili u jejích dveří. Výkřiky byly v této fázi stále trýznivější. Ten nejsilnější z nich s několika pokusy vyrazil dveře, ale jakmile se dveře otevřely, křik ustal.

Netřeba říkat, že v tu chvíli byli všichni vyděšení. Tuto konkrétní noc byl na řadě můj dědeček, který vedl dav. Pomalu se prodíral dovnitř a držel vysoko vztyčenou baterku. Plameny pochodně osvětlovaly jen tolik prostoru, aby dědeček mohl udělat jeden malý krok za druhým. Jak se blížil vpřed, uslyšel odporný zvuk. Skřípavý, chrčivý a bublavý zvuk. Všichni ztuhli. Dědeček pomalu posunul baterku ve směru zvuku a tam seděla v koutě, na sobě zakrvácené šaty, vlasy rozcuchané. Všechny zaplavil přetěžký zápach. Seděla v hromadě špíny. Kousala a trhala maso z mladé slepice, která měla tu smůlu, že zabloudila do jejího domu. Z tlamy jí vytékala krev a vnitřnosti, jak se zakusovala do syrové mrtvoly nebohého ptáka. Pak se náhle zastavila a pomalu navázala oční kontakt s mým dědečkem. Bělmo jejích očí bylo horečnatě žluté a čočky měly popelavě šedou barvu. Dědeček si ty oči pamatuje dodnes. Pak, než stačil zareagovat, se na něj s nepřirozenou rychlostí vrhla a kousla ho přímo do stehna.

Dědeček se s výkřikem probudil, potil se a funěl. Ano, byla to noční můra, ale nebyla to jen tak ledajaká noční můra. Když se dědeček natáhl pro džbán s vodou, který měl vždycky u postele, ucítil bodnutí do stehna. Popadl olejovou lampu, podržel si ji nad stehnem a hle, kousanec tam byl, zřetelný a zelený. Netřeba dodávat, že to všechny ve vesnici vyděsilo. Vesničané prováděli posvátné rituály, aby negativní energii udrželi na uzdě, a tak nějak se naučili se strašidelným domem uprostřed nich žít. Vesničané se nikdy neodvažovali vyjít ven po západu slunce nebo do blízkosti domu, a to ani přes den.

Nakonec časem křik utichl a s ním i žena. Úřady z domu odnesly vdovino zohavené tělo. Dům byl zdemolován a spálen. Byly provedeny tradiční rituály na uklidnění duchů. Můj dědeček se stále chvěje, když si na tu ženu vzpomene, zejména na její oči.

_______________________________________________________________________

Zdroj: www.quora.com

Moje ohodnocení příběhu: 6/10