Our blood //Dsmp ff

Kapitola první

Víte, co se říkalo o bohyni smrti v této zemi? Že byla to krásná, vyspělá, strašně milá a chytrá žena. Měla svoje kouzlo. Vzbuzovala respekt a strach v jiných hlavách. Všichni se jí báli. I ti největší z největších.

Roky a roky zvládala svoji práci sama. Chytat duše mrtvých které nepatřily ani do nebe nebo do pekla a přivolávat je ve formě vran. Vrány jsou přeci znak smrti. Nevěstí nic dobrého. Ona si s nimi hrála. Její poslíčci smrti. Než k ní byl přiveden jeden opravdoví poslíček smrti.

Někteří mu říkají smrtka, jiní zase Anděl smrti. Ale jmenoval se Philza. Nosil taky kosu a pomáhal bohyni smrti s její práci.

Mohlo to být pár let a nebo taky pár tisíc let. Philza Minecraft a Kristen Minecraft se spolu vzali. A měli se krásně. Přímo pohádkově. Přišli na zem. Jejich království se říkalo všelijak; království vran, smaragdové království a nebo taky království u nebeských schodů. Philza tomu ale dal jméno Passerine. Žilo se tam božsky. Z malé osady se vybudovalo pěkné město a Philza tomu všemu velel.

A víte co se taky říkalo? Že ti dva spolu měli tři děti. Krásné, silné, mocné nadané děti. Nejmladší blonďásek; bůh Chaosu. Nejstarší vysoký, štíhlí růžovovlasý klučina; bůh krve. Proč ještě nemluvím o tom prostředním? Pojďme si o něm taky něco říct.

,,Na Wilbure." Řekl jeden blonďatý muž jednomu malému chlapci a posadil mu na hlavu korunu která mu z ní padala.

,,Na co to tati je?" Zeptal se malý kudrnatý brunet a posunul si korunu z čela aby mu nevadila v jeho kulatých brýlích které měl na nose.

,,Jednou ti to řeknu. Neboj, ale teď ještě ne. Jenom si zvykej." Řekl blonďatý pán s úsměvem.

,,Ale já chci vědět teď proč si mám zvykat."

,,Jednou se to dozvíš Williame. Až budeš větší tak ti to dojde."

,,Je já už jsem větší." Pípl William docela zklamaně.

,,Vždyť ti je pět ty troubo malej." Řekl muž s úsměvem a poklekl si ke svému synovi aby mu srovnal límeček.

,,Ale já jsem větší než Tommy."

,,Wille. Tommymu bude teprve rok."

,,A dojde mi to když budu velký jako bráška Techno?" Dál se vyptával malý brunet.

,,Ne, ještě pár let."

,,Takže až mi bude stejně jako tobě tati?"

,,To dříve." Řekl otec s úsměvem. Miloval to jakou měl malý Will energii v sobě. Takovou zdravou a nepochopitelnou. Měl pojem o světě ale ještě zatím nevěděl jak ho využít.

,,Takže jako Quackitymu?"

,,Ne, to je zase málo."

,,A-ale já už to nemám k nikomu přiřadit." Pípl malý Will.

,,Ber to tak že ti bude jako Technovi a ještě kousek." Řekl Otec a vzal si jeho malého syna do náruče.

,,Ale to bude za dlouho."

,,Nemyslím si Wille. Ty ani nevíš jak to uteče."

A měl pravdu. Deset let uplynulo jako voda.

,,Williame musíš se víc snažit!"

,,Tati já se snažím!" Křikl ve vypětí sil na otce Wilbur s drnkotem ocele o ocel.

,,Nesnažíš se pořádně! Máš být král. Král a bůh nezapomeň na to!"

,,Tati já..." Hra skončila. Wilburovi se dostalo ostří meče od soupeře pod bradu. To bylo naznačení toho že kdyby byl na bojišti tak by zemřel. Po té protivník srovnal svůj meč podél těla, uklonil se a odešel. Když odešel Wilbur se podíval na tribunu. Stál tam jeho otec. Kdo jiný. Bílo zelený klobouk který měl posazený na čistě blonďatých vlasech. Dlouhá černá kápě přes zelené šaty a byli mu vidět pírka od křídel které vlastně Wilbur nikdy pořádně neviděl. Hlava smaragdové rodiny. Hm. ,,Jestli mám být bůh tak pokavad vím na ceremoniálu mi byla předurčena hudba. Proč mě nutíš k boji?"

,,Protože ty máš být král. Silný král a bůh k tomu."

,,Proč nemůže být král Techno? Je prvorozený ne?"

,,To ano. Ale ty jak tak asi víš nemáš úplně dostatečnou sílu na boha něčeho. Tak budeš aspoň něco."

,,Tati já nevím kde se stala chyba a nemůžu za to. Jak říkal XD. Třeba se to projeví časem."

,,Co říkal XD mě nezajímá. XD nás teď chce zničit kvůli Technově, Tommyho a Mumzi moci a ty si tady hraješ na chudinku která musí bojovat rukama." Křikl po něm otec.

,,Já si na nic nestěžuju." Broukl Wilbur.

,,A tohle je co?"

,,Marný křik o pomoc?" Pípl Wilbur. Upustil meč na zem a klekl si. Nezvládal to. Od jeho patnáctých narozenin se toho hodně změnilo a hlavně otcovo chování k němu. Už to nebyl jeho klouček. Ale kluk který se má připravit na to že jednou bude něčemu vládnout. Tvrdý dopad na zem z obláčku nemyslíte? Dal si obličej do dlaní a reguloval dech aby se nerozbrečel. Měl k tomu hodně blízko. A to jako vážně hodně.

,,Williame?" Otcův hlas byl blízko. Což znamenalo že sešel z tribuny a šel za Willem. ,,Podívej se na mě." Klidný hlas. Blízko Wilburovým uším. Že byl u něho? Wilbur zvedl hlavu a podíval se do světle modrých očí které ho pozorovali. ,,Jsi unavený že?" Zeptal se otec klidně. Will jemně přikývl a setřel si slzu z oka která ani nestihla stéct po jeho tváři. ,,Je tady něco co by jsi chtěl?"

,,Rodinný oběd bez hádek?" Pípl Will a druhou slzu nechal téct po tváři.

,,Vážně to je to jediné co by sis přál?"

,,Ano."

,,Jestli je to to jediné co si přeješ, mohli by jsme to uskutečnit. Co ty na to?"

,,To by jsi pro mě vážně udělal?" Zeptal se Will. Nechtělo se mu to věřit.

,,Je to to nejmenší co pro tebe můžu udělat." Řekl s úsměvem otec a setřel mu slzu z tváře. ,,Není pro co brečet Williame. Vážně ne."

<3

,,Wille, proč máš tak červené oči?" Zeptal se Tommy nechápavě. Seděl naproti svému bratrovi který mlčky jedl oběd a nějak nemluvil. Ne že by mluvil normálně u jídla. Ale dneska byl až moc ticho.

,,Jez ty brepto nebo to budeš mít studené." Řekl Will a zase se vrátil ke své činnosti.

,,Ale já chci vědět proč máš červené oči."

,,Svědí mě." Odpověděl mu Will jednoduše. Proč by mu měl říkat pravdu?

,,A po čem?" Vyptával se stále Tommy.

,,Nevím Tommy. A jez."

,,A tati, bráška Techno nepřijde?" Zase další otázka ze strany Tommyho. Ani Wilbura Phila nebo Mumzu tyto jeho otázky nebavili. Ale co s ním dělat?

,,Tommy, Techno přijít nemůže." Řekla Mumza a usmála se na malého blonďatého chlapce který byl rád že vidí na stůl.

,,A proč ne?"

,,Tommyslave jez." Řekl Phil.

Mezitím co se Tommy takhle blbě vyptával Wilbur stihl dojíst své jídlo. Zvedl se od stolu a oběma rodičům se lehce uklonil.

,,Williame?"

,,Ano otče?"

,,Ikdyž se ti ten boj moc nepovedl chci aby ses stále o něj snažil. Teď chci aby jsi šel do knihovny a tam dočetl tu knihu kterou jsem ti dal. Pak tě z ní vyzkouším." Řekl Phil bez toho aniž by se na něj podíval.

,,Dobře. Ale Tati, mohu mít otázku?"

,,Ano?"

,,Proč by jsem se nemohl věnovat tomu co by mi možná rozvinuli moji schopnost boha?" Pípnul Wilbur.

,,Tohle už jsme několikrát řešili ne? Rozvine se to samo nebo vůbec. A teď mazej do té knihovny."