Our blood //Dsmp ff

Kapitola druhá

,,Bráška Will! Bráška Will!" Křičel malý blonďatý chlapec na svého bratra který stál zase na tom místě které nenáviděl. Cvičiště. Místo ze kterého zatím nikdy nevyšel šťastný nebo aspoň nadšený. Držel v ruce meč ze kterého ho bolela ruka jak byl pro něj těžký.

,,Tommy ticho." Okřikl ho jemně Phil a podíval se na svého druhého syna.

Na plac přišel Willův soupeř. Nebyl to teda plnohodnotný soupeř. Ale budeme mu tak říkat. Jemně se Wilburovi uklonil a zaujmul výchozí pozici. Jak tohle Wilbur nenáviděl. Nevíte jak. On se raději hrabal v knížkách, v textech na písničky a v notách. Bojiště bylo místo jeho bratra Techna. Nebylo to místo pro něj. No nic.

Will soupeře napodobil. Další, už teď zmařený, pokus o to vyjít z tohoto místa aspoň jednou jako vítěz začal. Co si budeme. Wilbur místo nějakých prudkých pokusů o to soupeře srazit se spíš uměl dobře bránit. Ale i tak mu to nevyšlo. Tenhle soupeř byl nový. Nebo ho tady aspoň Wilbur nikdy neviděl. Měl úplně jiné pohyby než ostatní které měl doposud. A asi taky nepochopil jak Wilbura vyřadit ze hry. Wilbur v jednom bránící se pohybu udělal úplně ale jako úplně všechno špatně. Blbé krytí nese následky. Wilbur dostal, naštěstí, tupou čepelí meče do boku. A to docela dost velkou silou. Upustil svůj meč a skácel se bolestí k zemi.

,,Tak Tommy a tady máš jasný důvod proč i v brnění cvičit." Řekl Phil a rozešel se rychlím krokem k jeho synovi. ,,Wilbure?"

,,Tati?" Pípl Wilbur.

Phil se asi dva kroky od něho zastavil a pozoroval ho. ,,Zvedni se." Poručil mu.

,,Ani nevíš jak bych rád. Ale nejde to." Pípl Wilbur a chytil si bok který ho bolel.

Phil se k němu přiblížil a zase si k němu klekl. ,,Neslzíš. Pokrok." Řekl a usmál se na něj. Mezitím přišel Tommy který je pozoroval asi jeho dva kroky od nich.

,,Tati nechci ti nic říkat ale momentálně jsem dostal ocelí která měla kurňa sílu do boku. Vážně si nechci stěžovat ale bolí to vážně tak že se nezvednu." Řekl Will trochu zoufale a podíval se na Phila.

,,A po mně chceš teď co?"

,,Já nevím jestli po tobě něco vůbec chci." Řekl Will a zabořil pohled jinam.

,,Já tě jednou přerazím." Phil po těchto slovech Wilbura bez nějakého významnějšího varování posadil tak aby ho pak mohl vzít do náruče což taky udělal. Wilbur tlumeně zakňučel bolestí ale byl na druhou stranu rád že to otce napadlo.

<3

,,Tam budeš mít jen velkou modřinu. Neboj, za tři týdny nebo do měsíce to bude plně zahojené." Řekl mile Wilburova maminka která seděla u něj na posteli.

,,Myslíš?" Pípl Wilbur.

,,Wille, nesmíš být na sebe tak opatrný. Prostě jsi teď momentálně jen trošku pohmožděný. Buď rád že to nebylo ostrým." Řekla maminka a prohrábla mu vlasy.

,,No to rád jsem. Ale raději bych nebyl pohmožděný vůbec. Je to tak nutné? Bojovat? Na co? Proč se bojuje a proč já bych měl být vůdce nějakého boje?"

,,Také to nechápu Wille. Někdy je to prostě tak. XD se našeho rodu bojí a to jen z toho důvodu že si myslí že by jsme měli nadvládu. Čehož je možná tak schopný Techno."

,,Já nechci mami. Já to nechci. Prosím." Vzlykl Wilbur a i přes bolest se k mamince natáhl a obejmul ji.

,,Jsi vyčerpaný, že?" Zeptala se ho Mumza a pohladila ho po zádech.