Our blood //Dsmp ff

Kapitola čtvrtá

Vycházelo slunce. Bylo studené jarní ráno a Wilbur celou noc nespal. Ptáte se proč?

Dnešek byl pro něho den kdy dospěje. Kdy se stane králem tohoto království. Kdy okusí jaké to doopravdy je, sedět na trůnu s korunou na hlavě a lidé k němu budou vzhlížet jako na vůdce. Vůdce smečky.

Wilbur se koukal na jeho osudný východ slunce z balkónu do zahrady. Nikdy neviděl takhle hezký východ slunce. Paprsky slunce se odrážely od ranní rosy na růžích a ostatních květinách v zahradě. Bylo vážně v celku chladno ale jemu to nevadilo. Chtěl tady být a koukat se.

,,Takhle strávíš svých pár hodin jako nikdo?" Zeptal se hlas za Wilburem.

Wilbur se jemně uchechtl a ani se na hlas neotočil. ,,Techno, netušil jsem že přijdeš."

,,Přece si nenechám ujít korunovaci mého malého brášky." Řekl hrubý hlas vlastnící Techno a přistoupil k Wilburovi blíže. ,,Něco ti chci dát. On by ti to možná dal i táta ale moc tomu nevěřím." Techno se opřel o kamenné zábradlí balkónu a podíval se na Wilbura který stále neodtrhl oči od zahrady. Vítr si jemně hrál s jeho hnědými kadeřemi a v jeho brýlích se leskla zahrada.

,,Copak to je?" Zeptal se bez zvědavosti v jeho tónu hlasu.

,,Něco co naše rodina dostává když dospěje." Řekl Techno a vytáhl z jeho kapsy náušnici. Ne jen tak nějakou náušnici. Tahle byla pozlacená a v zlatém kování nesla smaragd. V bájích se můžete dočíst že Passrine byla přezdívána jako smaragdové království.

,,Budeme mít stejnou." Řekl Wilbur s úsměvem a pohledem na náušnici. Sáhl si na své levé ucho a svoji nastávající náušnici si z něj vyndal.

,,Chceš ji tam nasadit?"

,,Prosím." Wilbur si starou schoval do kapsy a nechal Techna mu tam nasadit novou.

,,Sluší ti." Řekl Techno a usmál se.

,,Děkuju." Wilbur se zase zaměřil na zahradu a pozoroval to jak slunce začíná být nesnesitelné se do něho koukat.

,,Wilbure, jen ti chci říct že tady budu pro tebe. Ať se děje co se děje. Jsem na tebe hrdý že budeš nést něco co jsem měl nést já než se ze mě stala zrůda prahnoucí po krvi." Ticho. Trapné ticho. Wilbur si začal uvědomovat to jak moc nechce být král. ,,Víš. Cestovatel jako já se nikdy nevrací na to samé místo, ale sem se vracím rád. A rád taky budu." Další odmlka. Wilbur nechtěl mluvit. Neměl důvod. ,,Promiň." Řekl Techno nakonec a narovnal se. ,,Někdo jiný s tebou chce taky mluvit jak tak koukám." Řekl Techno a připravil se k odchodu. ,,Uvidíme se Wilbure." Odešel. Opustil balkón a teď tu byl jen Wilbur a člověk jemu až moc blízký.

Bůh hazardu a štěstí. Alexis mu říkali. Byl oblečený do volánkového trička ze kterého mu byly vidět urostlá žlutá křídla, černé společenské kalhoty doplněné elegantním řetízkem který na sobě měl motivy hracích karet. Do tohohle člověka se Wilbur zamiloval. ,,Wilbure?"

,,Quackity?" Wilbur se na tohohle člověka už otočil. Bylo by to pro jeho etiketu a lásku neslušné kdyby ne.

Quackity se na něj usmál a přistoupil k němu blíže. ,,Chyběl jsi mi." Řekl a poupravil Wilburovi límeček. ,,Přijde mi to jako století co jsme se neviděli."

,,To mě taky." Řekl Will a položil jemně Quackitymu dlaň na tvář.

Quackity se na něj nepřestával usmívat. Byli dospělí muži. A milovali se tak jako muž se ženou normálně. ,,Máš novou náušnici." Řekl Quackity a náušnici si prohlédl. ,,Sluší ti. Bude se ti hodit ke koruně."