Our blood //Dsmp ff

Kapitola třetí

Byla noc. Co děláme na cvičišti? Ptáte se.

Wilbur nemohl usnout. A chtěl něco zkusit. Ve volánkové košili, která mu byla o něco větší, s dlouhými kalhoty a na boso, si našlapoval v drsném písku a zkoušel se trefit do terče šípem který měl natažený v luku. Třeba si jen vzal špatnou zbroj a má třeba talent v jiné. Musel to zkusit.

Natáhl, vystřelil, ale minul. Povzdechl si.

Věděl že na něj někdo kouká ale bylo mu to jedno. Kromě za něj ať ho klidně napadne. Kdyby ho chtěl napadnout udělal by to jak dávno.

Ale tenhle člověk pozoroval Wilbura jak mu to jde s lukem. Měl z něho prakticky divadelní představení. Komedii. Mohl se mu smát jak mu to nejde. Ale neudělal to. Vstal z tribuny a šel za ním. ,,Vezmi si meč." Prohlásil když si stoupnul na písek.

,,Nechci. Snažím se najít smysl v luku." Brouknul Wilbur a otočil se na svého bratra. Dlouhé růžové vlasy svázané v copanu. Byl oblečený do stejného oděvu jako Wilbur. Až na boty, vysoké s kovovou podrážkou.

,,Teď ve tmě? Ses zbláznil ne?" Zeptal se Techno.

,,A co bych dělal s mečem ve tmě?"

,,Nedopovídej na otázku otázkou. To se nesluší." Řekl Techno a vzal si z nástavce meč.

,,Ten používám já." Broukl Will a šel k němu odložit luk a šíp.

,,Tenhle? Se nedivím proč ti to nejde. Tenhle je na tebe moc těžký. Zkus tenhle." Techno mu s těmito slovy podal Wilburovi o něco lehčí meč.

,,Táta mi tenhle nařídil tak ho používám."

,,Tenhle ti zatím bude stačit."

,,Je strašně lehký." Řekl Will a prohodil si meč v ruce.

,,Pro tebe tak akorát."

,,Myslíš?"

,,Vím."

,,Tak jo." Broukl Wilbur. ,,A co teď budeme dělat?"

,,Budu tě učit." Techno šel do prostřed cvičiště a čekal na Wilbura jestli se k němu přidá.

Wilbur nechtěl. Ale chtěl se taky něco naučit od mistra. Nejistě si k němu vykročil a zaujmul výchozí pozici.

,,Co děláš?"

,,Ehm, výchozí pozici?"

,,Na co? Rovnou na mě zaútoč. Protivníka musíš překvapit. Vyvést ho z míry. Ne čekat až to začne. Boj už začal. Já jsem poslední a první bojovník proti tobě a ty mě máš porazit. Co uděláš?"

,,Budu s tebou bojovat?"

,,To nemá být otázka. Jako. Jo, co jiného by jsi chtěl se mnou dělat?"

,,No to nevím."

,,Tak jo. Překvap mě."

Wilbur teď nevěděl co dělat. Prostě se k Technovi lehce rozběhl napřáhl se a doufal že se Techno vykryje. Taky to by nebyl Techno.

,,Chyba. Nebo jako taková nepodstatná ale přeci jen. Podívej se pořádně na to kde máš čepel."

,,Na levé straně."

,,A kde se bráním?"

,,Na levé."

,,Kam ti má směřovat čepel?"

,,Nevím, na levou ne?" Zeptal se Will.

,,Ne, tam kde mě můžeš víc zranit. Na pravé. Kdyby jsi pak zatlačil, mohl by jsi mě klidně seknout do krku."

,,A co kdyby ses vykryl, jako na prostřed?"

,,To by nikdo neudělal. Ztratil by kontrolu nad mečem. Vždy je to na pravou nebo levou stranu."

,,Proč mu tohle nikdo neřekl. Nikdy mu to nikdo neřekl.

,,Tohle jsem třeba do teď nevěděl."

,,Ne?" Zeptal se Techno ,,Mě to učili jako první věc."

,,Mě sem prostě hodili a bojuj si." Wilbur se na něj podíval. Jediné co však mohl vidět, byly červené oči které se ve tmě leskly světlem které sem procházelo z venčí.

,,Tak tohle bude na dlouho." Kdyby jsi byl jakkoliv unavený tak to řekni, ano?"

,,Dobře."

~~~

Trošku spolu přeskáčeme čas. Wilbur mu po jedné dlouhé chvíli poprvé rozrazil bránění a poprvé se mu něco takového povedlo.

,,No vidíš, už by ti to šlo." Řekl Techno hrdě. Byl rád že z Wilbura najednou zářila radost. ,,Věřím že jsi unavený..."

,,Ani trochu." Řekl Will s úsměvem na tváři a trochu zatlačil na meč. Techno hned pochopil co jeho mladší bráška chce.

,,Vážně?"

,,Vážně." Zase přitlačil na meč a čekal až se techno chytí.

A co by se taky nechytil. Chytil se až moc dobře.

Zase strašný drkot ocele na ocel. Wilbur se snažil. Moc se snažil. Vyplatilo se mu to?

,,Ha!" Křikl když Technovy zase rozrazil bránění. V druhé sekundě, kdy byl Techno užaslí tímto momentem, dal Technovi meč pod bradu. On to dokázal. Udělal to poprvé pořádně jeho bratrovy který kosil vojska už jako malý. Udělal to samotnému Bladovi. Bohu krve.

,,Bravo." Slovo které dostalo Wilbura zpátky na zem. ,,Tohle jsem upřímně nečekal." Řekl Techno a usmál se.

Wilbur mu úsměv oplatil a náhle v tichu slyšel šumot který se snažil být potichu. Will se na něj otočil. Jediné co ale uviděl byl plášť mizící ve dveřích.

~~~

Phil s Tommym a Technem se usadili do tribuny. Techno v hloubi duše věděl, že ten který pod nimi momentálně stojí bude vítěz. Wilbur se s ním střetl pohledem a pak se vydal k nástavci s meči.

,,Wilbure, ten ne." Okřikl ho Phil.

,,Nech ho ať si vybere, ne?" Řekl Techno, podíval se na Phila a pak znova na Willa na kterého kývnul.

Wilbur se na něj lehce usmál. Vzal si meč a šel na značku vyčkávat na 'soupeře'

Přišel. Jemně se uklonil a šel si pro meč. Tohohle Wilbur znal. Finn se jmenoval. Asi.

Znova se uklonil a čekal až Will bude připraven. To nevěděl že byl Wilbur připravený už od noci. Finn se poskládal do výchozí pozice a to na opak Will využil. Z nenadání začal. Překvapení. Tohle si z noci pamatoval. Ocel na ocel, Bojování, něco co Wilbura nikdy nelákalo. A i když mu to už šlo, stále v tom neviděl logiku. Chvilku to trvalo. Přeci jen jeho soupeř byl docela urostlý, dospělý muž. A Wilbur jen patnáctileté dítě kterému se něco začalo dařit. A zase se mu zadařilo. Rozrazil mu bránění a ve vteřině co se Finn snažil bránit, měl čepel Willového meče pod bradou. Hra skončila.

,,Wilbur!" Ozvalo se z tribuny. Byl to Tommy kdo jiný.

Wilbur pomohl Soupeři na nohy, poděkoval mu za hru a vystoupil směrem k hledišti. Techno se na něj usmíval, Tommy se radoval a Phil... Phil jen seděl a na jeho tváři nebyla vidět žádná emoce.

Člověk pro koho to Wilbur všechno dělal. Aspoň náznak úsměvu. Chtěl vidět aby byl na něj aspoň jednou hrdý. Nic. Veškerá radost z Wilbura tak nějak opadla.

,,Výborná práce Wilbure." Řekl Techno a jistil Tommyho který skákal přes sedačky aby se dostal blíž k Wilburovi.

Will si něco uvědomil. Více mu záleželo na názoru svého otce, než ostatních lidí. A pokavaď ho bude otec sebevíc kritizovat a Tommy s Technem podporovat, tak to bude dělat pro ně, dokud nezemře. K čemu mu bude otec, když ho v ničem podporovat nedokáže?

Usmál se na ně, vystoupal schody u tribuny a otevřel náruč Tommymu, který ho potřeboval nutně obejmout.