The Biggest Suspect

~ 4 ~

Dojeli k vysoké budově s nápisem Dixly's Tech, před kterou stála čtyři černá auta, ze kterých vystoupilo několik lidí. Budova byla celá natřená šedou barvou, až na pravou boční stranu, která byla prosklená. Někde bylo vidět typické vybavení kanceláří, někde byly pouze stažené žaluzie. Poslední patro ale nebylo prosklené. Bylo tam jen pár oken, která byla všechna zatažena závěsy. V posledním patře totiž bydlel Dixly. Ryan si znovu prohlédl kanceláře a vydal se dovnitř. Velké, tmavé, skleněné dveře se předním otevřely a on prošel do obrovské místnosti s vysokým stropem. Na něm visel ohromný křišťálový lustr, který ozařoval mramorovou podlahu a stěny. Dveře stály uprostřed jedné stěny, a přímo naproti nim bylo obrovské schodiště. Na to, že bylo 9 večer, seděli pořád 4 recepční za počítači a místnosti bylo mnoho lidí.

Zkušenému oku detektiva ale neunikli čtyři muži, každý v jednom rohu, v obleku a sluchátkem v uchu.

Detektiv si to namířil k jedné z recepční, a čekal, až na ně přijde řada.

"Dobrý den, s čím Vám můžu pomoci?" zeptala se ho slečna, které mohlo být tak 22 let. Měla tmavě hnědé vlasy, stejně barevné oči a ten nejfalešnější úsměv, který člověk kdy viděl. Nesměla chybět ani bílo-červená uniforma, na které se leskla kartička se jménem - Julia.

"Potřebuji okamžitě mluvit s Panem Dixlym," řekl a oba jí ukázali svůj policejní průkaz. Pokud byla vyvedena z míry, nedala to na sobě znát.

"Samozřejmě" odpověděl slečna a neodpustila si okouzlující úsměv na konci.

Zvedla telefon, naklikala číslo a vysvětlila své kolegini, že je tady policie a chce mluvit s Panem Dixlym.

Recepční se odmlčela a po chvíli odpověděla do sluchátka:

"Posílám je nahoru."

"Půjdete -" detektiv ji okamžitě přerušil se slovy:

"Vím kudy."

Vydal se směrem k výtahu. Jeden z mužů ho bedlivě sledoval.

Když se dveře výtahu otevřely, okamžitě si všimli luxusního vybavení místnosti s vysokým měkkým kobercem, uměleckými díly na stěnách, drahými vázami, které stály buď na zemi či na menších stolečcích, a velkým dřevěným stolem, za kterým seděla žena s brýlemi a s vlasy staženými do pevného drdolu. Samozřejmě na sobě měla bílo-červenou uniformu. Vůbec ale nevnímala, dokud Ryan nepromluvil:

"Pořád tady pracujete," řekl detektiv.

"Pořád mi dobře platí," odvětila blondýna, která si nezúčastněně pilovala nehty.

"Zavolejte mi ho,"

"Pan Dixly momentálně nemůže," pronesla naučenou frázi, aniž by zvedla zrak.

"Ale já-" začal detektiv, ale do řeči mu skočila recepční.

"Pan Dixly má teď důležité jednání. Budete muset počkat."

"Tak ho požádejte ať ho přeruší - hned!" rozkázal Ryan a založil si ruce na prsou. Sekretářka zvedla telefon a oznámila šéfovi nečekanou návštěvu.

"Můžete jít" pronesla, protočila očima a vrátila se pilování nehtů.