Hurricane ✔️

*Šťastný... Nový... Rok...*

!Pozor! Kapitola má lehce sexuální kontent! (;

***

,,Co byste holky řekly na další rundu?" nadhodí Chris zvesela, když do sebe vyklopí zbytek whisky.

S Keirou se na sebe podíváme a nesměle přikývneme na souhlas.

,,Tak dobře, ale můžete nám dát chvilku?" snaží se nám Keira koupit nějaký čas o samotě než se ocitneme v takzvaném mužském zajetí.

Chris s Harveym pokrčí rameny, ať je po našem. No ještě aby protestovali.

Jdeme od nich trochu bokem dál, aby nás moc neslyšeli a dáme hlavy dohromady.

,,Claire, jsem tak hrozně nervózní jako nikdy v životě. Co budeme dělat?" kámoška si zakryje ústa samým vzrušením.

Nebudu lhát, ale úplně to samé cítím i já, akorát to nedávám hned tak najevo jako moje kámoška.

,,Hele, oni dva jsou tu zatím jediní normální lidi, kluci, co jsme tu za celý večer potkaly. Zdají se být v pohodě. Keiro, ale co to přespání? Jak to vyřešíme? Zatím se mi nezdá, že by měla přijít nějaká pohroma, i když je nebe krásně jasný a klid, co myslíš?" pokrčím rameny a podívám se směrem k obloze.

,,No to je právě to. Ten klid před bouří se neříká jen tak. Takže pro ten klid, nejenom náš a naše bezpečí přespíme radši tady u Barryho, kterého jsem tu sice ještě ani neviděla, ale podle mě by neměl být problém. Každopádně by nebylo od věci si ho někde odchytnout a říct mu to" snaží se uzavřít Keira naší soukromou konverzaci, ale ještě ji doplním, jestli náhodou na někoho nezapomněla.

,,A co chudák John? Ten je teď najednou vzduch?" vmetu jí něco, co před nějakou chvilkou, když jsem byla obklopená těmi nejvíc dotěrnými chlápky vůbec, vypadalo jako naděje na románek, který bych Keiře a Johnovi přála.

,,John? Ten ať je klidně tam, kde je. A co s ním furt máš? Myslíš jako že my dva spolu?" ukáže prstem na sebe a když přikývnu, musí se chytit za pusu a zavrtět hlavou.

,,To fakt ne, Claire. John není a nikdy nebyl můj typ, ale nejlepší kámoš, kterému ráda naslouchám, co se týče chlapů" vypadne z ní a já na ní vytřeštím oči.

Nedokážu pobrat to, že se John tak najednou přeorientoval. Vždyť měl ženu a s ní i děti.

Pokud to tak ovšem cítí, tak mu to jedině přeju. V dnešní době je možné všechno.

Ale trochu mě mrzí, že mi o tom ani Keira nedokázala říct. A to jsem si myslela, že si říkáme všechno. Jakože úplně všechno.

,,Co-že? Mazec! To jsem vůbec netušila. Ale víš co, měly bychom asi už jít, aby tam nevystáli důlek" střelím očima ke klukům, kteří dělají, že nás neposlouchají, ale přitom určitě natahují uši, co to jde.

,,Promiň, Claire, chtěla jsem ti to říct... Jenže... John si přál, abych to někomu jen tak neříkala, zatím. Jo, jasně, vždyť se nezblázní. Času dost" pokrčí rameny Keira a mávne nad kluky rukou.

Beru to, co teď řekla, a navíc jsem v to ani nedoufala. Každopádně si toho vážím.

Po soukromé konverzaci se k nedočkavým novým společníkům nakonec mlčky přiblížíme na takovou vzdálenost, abychom nenarušily jejich, ale i náš osobní prostor. Oba vypadají naprosto uvolněně a v klidu.

Ale neunikne mi, jak Chris najednou zahýbe na Keiru laškovně obočím a ta se z toho může roztéct jako zmrzlina v parném létě.

Po tom, co mi řekla, naprosto beru a schvaluju. Všechno najednou dává smysl, a to držení za ruce bylo čistě kamarádsky nebo jsem jen asi špatně viděla.